Mlčení o nechutném masakru. Karpatští Němci jako oběti krvelačných bestií

Nálada po konci druhé světové války byla zcela jistě vyostřená. Němci se logicky stali terčem útoků a po kruté druhé světové válce se není čemu divit. Nacismus rozhořel v Evropě konflikt nevídaných rozměrů a mnoho Němců neváhalo uvěřit pohádce Adolfa Hitlera o Třetí říši.

Poválečná pomsta však nečinila rozdíly. Někteří Němci mohli v průběhu války nesouhlasit či bojovat proti nacismu, ale hektická doba jim často neumožnila se ani hájit. Jeden z největších zločinů, který se v rámci perzekuce a poprav vůči Němcům stal, se odehrál na Švédských polích. O co vlastně šlo?

Nádraží Přerov

Uběhlo něco přes měsíc, kdy jeden z největších konfliktů na světě skončil. Nacisté byli postupně zadupáni do země z obou stran a národy se oklepávaly z těžkých a tvrdých časů. Postavit se znovu na nohy bylo těžké, ale mnohdy se volilo velmi nesprávné řešení, jak se vypořádat s touto drastickou kapitolou našich dějin.

18. června se na nádraží v Přerově zastavil transport vojáků, kteří se vraceli ze slavnostní přehlídky v Praze zpátky na Slovensko. Okolnosti této situaci nahrávaly k tomu, aby vznikl velký problém. Jen o pár minut později se totiž na vedlejší koleji zastavil transport Němců.

Vagóny byly plné starých žen a mužů včetně malých dětí. Ti mířili ze severních Čech, kam ustoupili před Rudou armádou, zpátky do svých domovů na Slovensko. Těm se neříkalo jinak než Karpatští Němci. Celou situaci eskaloval jedinec, o jehož zvrácených morálních hodnotách nebylo pochyb. Velitel Karol Pazúr totiž stál za celým brutálním masakrem.

Domov v nedohlednu

Karol Pazúr rozkázal, aby všichni Němci vystoupili z vlaku. Vojáci se následně pustili do zcela nesmyslné prohlídky dokladů. Vše probíhalo proto, aby se zjistilo, zda někteří nejsou bývalými příslušníky SS, NSDAP či Slovenské nacistické strany. Vzhledem k tomu, že se jednalo o děti a staré lidi, byl celý tento postup zbytečný.

To však nebylo všechno. Všichni byli do jednoho odvedeni z Přerova směrem ke Švédským šancím. Karol Pazúr vzbuzoval v rozhořčené skupině vojáků dojem, že může beztrestně vraždit jakékoli Němce. Z vlaku se tak podařilo dostat 120 žen, 70 mužů a 75 dětí.

Prázdné vagóny plné osobních věcí se staly vítaným materiálem pro rabování místními obyvateli, ale také samotnými vojáky.

Nádraží Bubny bylo místem, odkud se jezdilo na smrt. Tisíce Židů už se nevrátily domů

Masový hrob

Němci byli dovedeni až na pole zvané Švédské šance. Karel Pazúr pod výhružkou donutil mobilizovat místní z nedaleké vesnice, aby vykopali masový hrob. Ti si údajně mysleli, že hrob bude sloužit stádu mrtvých koní.

19. června po jedné hodině ranní však začalo nemilosrdné vraždění, které skončilo až kolem páté hodiny. Němci se museli svléknout donaha a osobní věci organizovaně odložit na jednu hromadu. Karpatští Němci si s sebou vezli cennosti jako šperky či velké obnosy peněz. Lze tedy předpokládat, že masové vraždy probíhaly právě proto. Vojáci si všechny jejich odložené věci rozebrali.

Osoba Karola Pazúra v těchto chvílích odhalovala svoje zvrácené pochody. Některé děti se do masového hrobu házely živé a až tam je osobně Karol Pazúr zastřelil. Údajně se dokonce vyžíval v trápení matek a dětí. Ty záměrně odděloval od sebe, aby se děti mohly dívat, jak jsou jim vražděné matky, a některé matky, aby sledovaly, jak jsou vražděné jejich děti.

Spravedlnost v nedohlednu

V den, kdy se masakr odehrál, byl celý případ "vyšetřován”. Šlo o formalitu, která neměla žádného výsledku. Až v roce 1947 byl vyšetřován fanatický iniciátor masakru Karol Pazúr. Ten byl odsouzen k 20 letům vězení, ale v roce 1951 prezident Klement Gottwald snížil jeho trest na deset let a amnestie následují rok ho osvobodila definitivně. Naopak se později stal příslušníkem Státní bezpečnosti.

Masakr, kde byli lidé pohřbíváni zaživa, se umlčel. 265 zavražděných Němců bylo exhumováno, ale piety se dočkali až po roce 1989.