Mor je ohromující, ale mnohem více neštěstí nadělaly v historii nemoci, do kterých bychom to neřekli
Hrůza a strach všude, kam se člověk podívá. Lékaři s dlouhými zobáky plnými vonných bylin, které měly nejen zakrýt pach mrtvých a morem nakažených, ale také chránit před nákazou. Takové obrázky dodnes děsí každého, kdo je vidí. Jenomže mor, i když je nejznámější, nebyl tím největším zabijákem v historii.
Středověké morové rány jsou dodnes považovány za nejhorší noční můru lékařů i celého lidstva. Jak to ale vlastně bylo s ostatními chorobami, které celkem jistě vedly ke smrti nemocného? Asi bychom se hodně divili, ale dýmějový mor nepatří ani mezi pět největších zabijáků historie, i když je jasné, že to z něj nedělá mírumilovnou rýmu. Mnohem častěji ale vraždily méně okázalé nemoci.
Třetina evropské populace
Morová rána, která ve čtrnáctém století ochromila Evropu, si vyžádala kolem pětadvaceti milionů mrtvých, což tehdy představovalo přibližně třetinu veškeré její populace. Mnohem rychleji a agresivněji zabíjel mor ve městech, kde byla početnější komunita lidí. Venkov byl v té době v mnohem větším bezpečí. I když se ale rozhodně nepřestaneme otřásat při představě takové hrůzy, nebyl podle nových vědeckých poznatků tím nejhorším, co lidstvo postihlo.
Hitparáda největších zabijáků
Odborníci, kteří se zabývali příčinou úmrtnosti ve středověku, si vypracovali model tehdejší společnosti o stu tisících lidech a na této skupině pak demonstrovali zastoupení jednotlivých příčin úmrtí. Výsledky jsou pro většinu z nás určitě víc než překvapivé. Nejvíce středověkých lidí totiž umíralo brzy po svém narození. Nečestným titulem největšího strašáka té doby se tedy může pyšnit kojenecká úmrtnost, přičemž vědci tuto skupinu nečlenili podle jejích příčin. Lze ale předpokládat, že šlo jak o nedostatečnou hygienu, komplikace po porodu, tak i dnes běžně léčitelné choroby, o nichž ani neuvažujeme jako o potenciálně nebezpečných.
Infekce, ale i úrazy
Děti, které přežily první dny a týdny života, a také jedinci, kteří se s velkou dávkou štěstí dožili dospělosti, se pak potýkali hlavně s tuberkulózou a dalšími plicními infekcemi, další místo pak patřilo střevním infekcím spojeným s průjmy. Zapomenout nemůžeme ani na takzvané malomocenství neboli lepru, mrtvici, malárii, ale také dnes docela obyčejné zlomeniny, které se bez odpovídající léčby mohly stát příčinou invalidity následované vyloučením ze společnosti. Pak už to všechno šlo ráz na ráz. Bez prostředků a pomoci, v těch nejnuznějších podmínkách, bylo jen otázkou krátkého času, kdy se lidské tělo dostalo do stavu neschopného dalšího fungování.
Mor až na desátém místě
Moru tedy badatelé v této neslavné hitparádě přisoudili až desáté místo. Následovaly porody, křivice, rakovina a duševní nemoci, které mívaly stejné následky jako zmiňované zlomeniny. Lidé vyloučení ze společnosti měli jen velmi malou naději na delší život. Mor byl tedy smrtelný a samozřejmě neobyčejně ničivý, ale napadal společnost ve vlnách, zatímco ostatní zmiňované nemoci a úrazy byly přítomny dnes a denně.
Mor je impozantní, ale zabíjejí i jiné choroby
„Potřebujeme sesadit z trůnu mor jako dítě na plakátu středověkých zdravotních problémů. Mor je viditelný, dramatický a slavný; ale je to jen špička ledovce,“ uvedl ve výsledcích studie John Robb, člen výzkumného týmu, s tím, že bychom se neměli zajímat jen o velké senzace. Podle něj bychom neměli zapomínat ani na obyčejná dennodenní trápení tehdejších lidí. Právě ta totiž zabíjela ještě chladnokrevněji, i když jim není věnována taková pozornost.
Zdroj: medievalists.net, sciencedirect.com, allthatinteresting
KAM DÁL: Čeká lidstvo další apokalypsa? Už jsme si to vyzkoušeli, Evropu i Asii ovládly tma, mor a války.
