Morové rány vraždí lidstvo už od neolitu. K šíření choroby pomohl vynález kola

Vědci již vědí, že jedna z prvních pandemických vln, které se pravděpodobně přehnaly osídleným světem, se objevila už v neolitu. Potvrzují to i nálezy bakterií, způsobujících právě tuto nebezpečnou chorobu, v ostatcích ženy, která byla pohřbena již před pěti tisíci lety. Méně či více nebezpečné pandemie jsou tedy s lidstvem takřka odnepaměti. “Morových” ran potom přišlo ještě nespočet a ne vždy se jednalo jen o oinfekce, způsobené právě bakterií moru, tedy Yersinia pestit. Za morovou ránu bylo prostě označováno téměř cokoliv, co v té době decimovalo lidstvo.

Záhadné Švédsko

Hrob, v němž bylo uloženo tělo nemocné ženy, byl objeven ve Švédsku. Vědci z celé Evropy se tak zaměřují na zkoumání dostupných údajů, získaných při archeologických průzkumech. Právě zde hledají možné další důkazy o napadení tehdejších lidí morem - a není žádným překvapením, že se soustředí právě na naleziště ve Švédsku.

Jak se mor tehdy šířil?

Dnes je celkem jasné a logické, že se nová choroba, jako například nyní koronavirus, rozšíří po celém světě velmi rychle a jednoduše. Miliardy lidí na Zemi se neustále přesouvají nejen mezi městy a státy, ale i mezi kontinenty. Zabránit přenosu nemoci je nemožné. V paleolitu ale nic takového neexistovalo, osídlení bylo řídké a většina tehdejších lidí neopouštěla skupinu, v níž žila.

Už tehdy za to mohlo cestování

Vysvětlení ale přináší profesor Simon Rasmussen, věděc z Dánské technické univerzity a Kodaňské univerzity. Ten je přesvědčen, že právě v době, kdy byla zkoumaná mladá žena nakažena, migrovali do Evropy obyvatelé z Asie a právě ti sem patrně mor přinesli. Dalším momentem, který nahrával šíření této nebezpečné choroby, bylo sdružování lidí do větších - na tu dobu ohromných - sídlišť, kde na jednom místě žily až dva tisíce lidí. V takovém prostředí, uvědomíme-li si, na jak nízké úrovni byla hygiena, dostal mor víc než dost prostoru k šíření.

Prokleté kolo

Podle profesora Rasmussena pak stojí za šířením moru také tehdejší novinka - kolo. Nikoliv samozřejmě bicykl, ale kolo samo o sobě, které umožnilo snadnější přesuny více lidí i nákladu. Mor se tak snadněji mohl šířit i na obchodních trasách. Ve své podstatě šlo tedy o stejný princip jako dnes.

První zdokumentovaná epidemie

První epidemie dýmějového moru, o níž máme dodnes uchované záznamy a vědci se tak mohou snáze dozvědět, jak probíhala a jak rozsáhlé území postihla, sužovala lidstvo v roce 541 v tehdy největším městě našeho kontinentu, v Konstantinopoli. Než se mor vzdal a ustoupil, podlehlo nákaze na 40 % obyvatel tohoto města. Celá Byzantská říše pak ztratila přibližně 25 % všech svých obyvatel. Podle dochovaných zpráv tehdy jen v Konstantinopoli umíralo i na pět tisíc lidí denně.

Hrůza ve 14. století

Patrně nejznámější morová vlna přišla ve 14. století a rozšířila se, stejně jako mnohé další pandemie včetně té současné, z Číny. Opět silně postihla Konstantinopol a okolní sídla, která obchodovala s východními zeměmi. Mor se šířil nejen po Itálii, ale potýkali se s ním lidé i v Německu, ve Francii, dokonce ve Velké Británii nebo ve Skandinávii - zkrátka prakticky po celé Evropě. „Na mnoha místech v Sieně se vykopávaly velké jámy a plnily množstvím mrtvých. A umírali po stovkách ve dne v noci a všichni byli vhazováni do těch jam a zahazováni hlínou. A jakmile se tyto jámy naplnily, vykopávaly se další. A já, Agnolo z Tury … jsem vlastníma rukama zakopal svých pět dětí. … A tak mnoho lidí umíralo, že všichni věřili, že je to konec světa,“ popsal neskutečnou situaci roku 1348 Agnolo di Tura, autor Sienské kroniky.

Jak je to s morem dnes?

“Ještě, že dnes už mor není”, chtělo by se poznamenat. Jenže ona to není pravda. I když v Evropě toto onemocnění naštěstí už vlastně neznáme, v Severní i Jižní Americe, stejně jako v Africe nebo v Asii se s ním lékaři potýkají dodnes, i když samozřejmě v mnohem menší míře.

KAM DÁL: Babiš už si vodí i Prymulu, Zemanovo ego nás přijde hodně draho a koronavirový chaos pokračuje.