Most u Arnhemu byl pro spojence smrtící pastí, desetitisíce výsadkářů tu krvácely zbytečně

Nápad obsadit strategický most a rychle se tak dostat do nitra samotného nacistického Německa, napadl britského maršála Montgomeryho. A je třeba uznat, že byl nesmírně lákavý. Válka by se zkrátila, spojenci by přestali přešlapovat na místě, nacistům by hrozila fatální porážka.

Tak vznikl odvážný plán, kdy se postupně měly za linií fronty vysazovat spojenecké výsadkové jednotky, které by držely strategická města a mosty, dokud by nedorazily hlavní síly. Nikdo si však nekladl otázku, co by se stalo, kdyby byli výsadkáři obklíčeni. Montgomery věřil, že operace se vydaří, ale třeba velitel 82. výsadkové divize James Gavin z celého plánu nebyl vůbec nadšený.

Britové a Poláci letí do ohně

Byli to jeho muži, kteří měli seskočit v u města Grave a získat most přes řeku Mázu a následně postupovat na hlavní cíl Nijmegen. U Eindhovenu měla seskočit 101. výsadková Screaming Eagles. Britská 1. výsadková divize měla skočit nejseverněji, až u města Arnhemu. Útočit měli také Poláci, konkrétně 1. polská výsadková brigáda. Všechny jednotky měly získávat strategické mosty a držet města, než dorazí hlavní síly XXV. sboru.

Do hloubky německého území 17. září 1944 seskočilo 35 000 parašutistů, byla to největší výsadková operace druhé světové války. Němci byli zaskočeni, ale poměrně rychle se dokázali ze šoku otřepat. Problém byl, že jich bylo mnohem víc, než Montgomery a jeho plánovači čekali. V oblasti Arnhemu byly „na odpočinku“ 2 elitní německé divize – konkrétně 10. tanková divize SS Frunsberg, 9. tanková divize SS Hohenstaufen. Britové u Arnhemu narazili na obrovský odpor německých jednotek.

Výsadkáři proti tankům

Rozhořel se hrdinný boj, kdy se výsadkáři snažili udržet alespoň severní konec mostu přes Rýn. Pod velením plukovníka Frosta odrážely vlny zběsile útočících Němců. Poláci, jejichž výsadek se opozdil, dopadali doprostřed apokalyptické bitvy. Bojovalo se dům od domu, perimetr, který spojenci drželi, se stále zmenšoval. Ošetřovat zraněné bylo čím dál těžší, Frost a jeho muži vedli hrdinskou bitvu. Výsadkáři ale neměli žádné tanky, zatímco Němci vrhali do útoku své obrněnce. Takto nerovný boj nebylo možné vyhrát.

Nakonec se Poláci a Britové museli stáhnout a probít se z Oosterbeeku na jih, který se spojencům podařilo udržet. Ztráty byly obrovské, spousta raněných musela zůstat v Arnhemu. Nejdůležitější cíl operace Market Garden nebyl dosažen. 15 tisíc spojenců za to zaplatilo životem, Němci přiznali asi poloviční ztráty.

Všechny oběti byly k ničemu

Jak poznamenal hořce major Geoffrey Powell: „Všechno to nelidské úsilí a oběti byly k ničemu." Měl bohužel pravdu. Market Garden byl kolosální neúspěch, i když se podařilo dosáhnout dílčích cílů. Montgomery jakožto duchovní otec celé akce naprosto ztratil soudnost a ignoroval všechny, kteří s ním nesouhlasili (a dokonce nepřizval k rozhodování ani nizozemské velitele, na jejichž půdě se měl výsadek odehrát). Tento povahový rys mu byl ostatně vlastní vždy, ale zatímco u El Alameinu mu přinesl vavříny, tady z toho byl krvavý debakl. Dodnes tak slovní spojení příliš vzdálený most znamená právě onen most přes Rýn v Arnhemu.

Zdroj: warhistoryonline.com

KAM DÁL: Jediná bitva, kde měli Poláci šanci porazit Němce.