Nacistická dozorkyně kopala do těhotných, ale toužila po ženské lásce. Vězeňkyni nabízela společný život

Anneliese Kohlmannová byla v době druhé světové války mladá žena, která se – jako mnohé jiné – přidala už v devatenácti letech do řad Hitlerových stoupenkyň. Nedlouho po vypuknutí válečného konfliktu vstoupila do NSDAP. Přesto dlouho zůstávala jen docela běžnou členkou, pracovala jako řidička tramvaje, ale její cíle byly vyšší. 

Konečně „důstojný“ úkol

Až v roce 1944 se ale dostala k „práci“, kterou považovala za dostatečně hodnotnou a přínosnou pro jejího vůdce. Stala se dozorkyní v koncentračním táboře Neuengamme na hamburském předměstí. K zaškolení jí stačil pouhý týden, ale dokonale věděla, co se od ní očekává. Krutost a absolutní oddanost Hitlerovi. V tom byla Anneliese Kohlmannová opravdu dobrá. 

Teror od rána do večera

Netrvalo dlouho a byla převelena do Tiefstacku, jednoho z pobočných táborů, kde mohla naplno zúročit zkušenosti získané na svém prvním působišti. Vězeňkyně brzy zjistily, jak krutá dokáže tahle mladá pohledná dívka být. Bití i za sebemenší provinění proti táborovému řádu, týrání těhotných žen, kopance a rány kovovou tyčí, to všechno bylo na denním pořádku.

Podivné výhody pro mladé pohledné dívky

Mnohé nešťastnice si ale brzy všimly jedné zvláštnosti: starší nebo těhotné ženy bývaly mláceny a trestány mnohem přísněji než mladé dívky. Netrvalo dlouho a vyšlo najevo, že si dozorkyně vybrané dívky předchází, dokonce jim přilepšuje v jídle nebo jim prodlužuje přestávky v práci, což by se bývalo mohlo obrátit i proti ní samotné, kdyby to zjistil někdo z vedení tábora. Anneliese si ale nemohla pomoci, dívky ji přitahovaly, a ona dokonce toužila po jejich lásce. 

Podivná láska bez šťastného konce

Zatímco si na její chování většina žen stěžovala, trpěly její krutostí a soucitu se nedočkaly, vězeňkyně Helene Sommerová měla docela jiné starosti. Byla to totiž právě ona, kterou si jindy tak krutá dozorkyně mezi všemi vyhlédla, a dokonce se do ní zjevně zamilovala. Co se dalo v takové chvíli dělat? Ženy, které hrůzy koncentračního tábora přežily, hovořily o častých nočních návštěvách Kohlmannové u Helene Sommerové.

Dobrovolně, nebo pro záchranu života? 

Podle jedněch neměla vězeňkyně s její náklonností větší problémy, nebo si snad chtěla zachránit život, což by bylo víc než pochopitelné, jiné ale vyprávěly o její neochotě k bližšímu kontaktu s bachařkou, která jiné ženy týrala až do bezvědomí. Jak se ale zdálo, Kohlmannová byla skutečně zamilovaná. Dokonce natolik, že Helene nabízela společný život po válce. Plánovala stěhování do Prahy a rodinu, jak má být, i když partnerství dvou žen v té době nebylo vůbec jednoduchou záležitostí. 

Strach padl i na Kohlmannovou

V roce 1945 se konečně přiblížil vytoužený konec války a dozorkyně tušila, že pokud bude chycena a usvědčena, trest ji nemine. Rozhodla se proto ke kroku, který podniklo mnohem více dozorců ve snaze zachránit si život – převlékla se do pruhovaných hadrů a doufala, že se jí podaří zmizet spolu s propuštěnými vězni. Ti ji ale poznali a vše ohlásili vojákům, kteří tábor osvobodili. A tak zamilovaná tyranka putovala do vazby.

Hodně mírný trest

Nejprve dostala za úkol spolu s dalšími vězni vykopat hroby pro nebožtíky, které měli nacisté na svědomí, pak následovalo vězení a čekání na soud. Ten pro ni dopadl kupodivu víc než dobře. Protože se nepodařilo prokázat, že by v době svého působení v koncentračním táboře někoho zabila, byla odsouzena jen ke dvěma letům vězení. A protože se soud konal právě po dvou letech od jejího zatčení, měla trest vlastně již za sebou a od soudu mohla odejít rovnou na svobodu. Je to spravedlivé? 

Zdroj: allthatsinteresting.com, ustrcr.cz, wikipedie

KAM DÁL: Hlavní dozorkyně v Osvětimi Maria Mandlová: Její vězeňský orchestr hrál k popravám, z dětí si dělala živé panenky.