Nacistická ZOO v Buchenwaldu: Dozorci vodili své děti do míst, kde medvědi trhali vězně
„Podívej, Uwe, medvídek,“ mohl ukazovat svému synkovi dozorce z Buchenwaldu zvíře za plotem v tamní zoo. Zatímco za neprostupnými ostnatými dráty koncentráku trpěli nevinní vězni, jen pár kroků odtud se mohli dozorci i jejich rodiny – včetně dětí – pobavit v zoologické zahradě. I tady žili tvorové za mřížemi, ale péče o ně byla s tou v blízkém táboře smrti jako v luxusním hotelu. Jak to vlastně měli nacisté se zvířaty a jak je možné, že Göring choval kočky, které jeho ideologie zavrhovala?
Jestliže nacisté vraždili lidi ve velkém a zjevně bez jakýchkoliv výčitek svědomí, zvířata ve své podstatě svým způsobem milovali. Ti, kteří nepatřili mezi vyvolenou skupinu úzkého vedení národních socialistů, si dokonce mohli dovolit obdivovat i zvířata méně vznešená, než byla ta, která směla vstoupit mezi vyvolené nacisty, ale přesto byla zajímavá a pro Evropany nevšední.
ZOO vedle koncentráku
Důkazem může být třeba zoologická zahrada zřízená v době druhé světové války u koncentračního tábora v Buchenwaldu. Zatímco vězni za ostnatým drátem trpěli, dozorci a dokonce i lidé zvenčí, tedy obyvatelé okolních obcí, se mohli ve chvílích volna bavit pohledem na opice, medvědy a další zvířata, o která bylo dobře postaráno. Financí na provoz zoo bylo dost, zoo byla totiž udržována z peněz ukradených vězňům.
Smrt v medvědím výběhu
Buchenwaldská zoo nabízela čas od času také krutá představení. Ta už nebyla určena pro veřejnost, ale jen pro dozorce, vedení koncentráku a případné návštěvy. Medvědí výběh se jen tak pro zábavu krutých trýznitelů mohl stát místem neuvěřitelné hrůzy poté, kdy byl k hladovým zvířatům vhozen některý z vězňů. V kontrastu s péčí, jaká byla věnována zvířatům, se jeví zacházení s lidmi snad ještě šílenější, pokud je to vůbec možné.
Göringovy „kočičky“
Zatímco psy (tedy ty silné a velké) nacisté milovali, kočkami opovrhovali a považovali je za jakési „židy mezi zvířaty“. O to zvláštněji se může jevit zpráva, že sám Göring kočky choval. Nešlo ale o ledajaké domácí miciny. Šlo o tygry, které – spolu se lvy – vzali lidé, kteří sami sebe pasovali na něco lepšího, než byl zbytek planety, na milost. A tak si mohl Herman Göring dovolit chovat je dokonce doma. Tyto svébytné šelmy si v jeho rezidenci užívaly neobvyklých výsad – ovšem jen do doby, než dorostly do věku, kdy mohly být skutečně nebezpečné. Potom milá a zatím jen naoko nebezpečná koťata putovala o dům dál, většinou do zoologické zahrady.
Micky měly problém, byly jako „zvířecí židé“
Jestliže velké kočky byly nacisty považovány za symbol vznešenosti a ušlechtilosti, obyčejné domácí kočky, které mnozí z nás chovají doma, se v jejich vnímání světa ocitly na docela opačné straně stupnice, někde v místech hned vedle židů, Romů a dalších „podlidí“ či „podtvorů“. Jsou to přece zvířata, která loví zpěvné ptactvo a špinavé myši. Tedy určitě nešlo o zvířata, která by si zasloužila obdiv nacistů nebo dokonce samotného Hitlera. Do této výsadní skupiny se kromě udatných psů a velkých kočkovitých šelem vešli třeba koně, draví ptáci nebo tak silné a nezkrotné zvíře, jako je býk – samozřejmě ten divoký.
Blondi místo opravdového vlka
Většina z nás asi někdy slyšela jméno Blondi. Tak pojmenoval Hitler svoji milovanou fenu, bez níž v určitém úseku svého života bezmála neudělal ani krok. Byla po jeho boku mnohem častěji než Eva Braunová. Jistě ji měl rád, ale byl to hlavně vlčák, potomek divokého vlka, symbolu nacistického postupu Evropou a nacistických záměrů. Nacistická propaganda používala vlky poměrně často (a samotný vůdce vůbec nepohrdal přezdívkou Wolf, tedy vlk), a dokonce již před převzetím moci v Německu Josef Goebbels jako budoucí ministr propagandy vzkázal do tehdejší Výmarské republiky: „Jako vlk vtrhne do stáda ovcí, tak jsme přišli!“. Kdo tehdy nevěřil, o pět let později se velmi bolestně přesvědčil o pravdivosti téhle výhrůžky. Výmarská republika padla ve volbách do nacistických drápů.
Nacistická láska
Ani tahle Hitlerova láska k vlčákům a zvláště pak k jeho Blondi nebohou fenu ale nezachránila před zrůdností nacistického režimu i jejího vlastního páníčka. V posledních hodinách svého života Hitler Blondi otrávil kapslí kyanidu. Chtěl vyzkoušet, jestli jde skutečně o jed, který bezpečně zabije i jeho samotného. Nevěřil totiž už vůbec nikomu, ani svým nejbližším, kteří mu smrtelnou dávku dopravili do bunkru poté, co se dozvěděl o smrti Benita Mussoliniho. Blondi tehdy nezachránila ani skutečnost, že se jen pár dní před tím stala matkou tří štěňat. Taková byla nacistická láska k životu – lidskému i tomu zvířecímu…
Zdroj: animals2-7, info, goethe
KAM DÁL: Hitler a jeho šílené sluneční dělo: Lidé měli být upečeni jako mravenci pod lupou krutého dítěte.
