Naděžda Krupská nebyla jen Leninovou ženou: Sama měla moc, které se bál i Stalin, a její pohřeb stál obrovské peníze
Mluvit o Naděždě Krupské jen jako o Leninově manželce by bylo hodně omezené. Tahle žena měla sama moc, před kterou musel částečně ustoupit i sám Stalin. Její slovo mělo často váhu rozsudku a porevoluční školství v Sovětském svazu se řídilo její vůlí. Takové síle odpovídal i konec jejího života. Za pohřeb byly vydány neuvěřitelné peníze...
Jakou ženu si vlastně V. I. Lenin vybral za manželku? Naděžda Krupská mu byla sekretářkou, pomocnicí, dokonce i opatrovnicí dětí jeho milenky. Zdá se tedy, že šlo o typickou ženu v domácnosti, jejíž hlavní blaho je v manželově spokojenosti? To rozhodně ne! Naděžda Krupská byla neohrožená bojovnice, samostatná a tvrdá žena. V mnohých názorech byla dokonce radikálnější než sám Stalin a dostat se s ní do křížku bylo doslova životu nebezpečné.
Revolucionářka ze šlechtické rodiny
Naděžda Krupská se narodila v roce 1869 v Petrohradu do zchudlé šlechtické rodiny a přesto, že kořeny jejího rodu rozhodně nesahaly do nemajetných končin, ona sama se později stala jedním ze symbolů dělnické revoluce a vášnivou a ke všemu odhodlanou šiřitelkou komunistických myšlenek. A to i přesto, že její dětství a výchova se odehrávaly tradičně, tedy v duchu cesty k víře. Ostatně oporu pro své budoucí vidění světa měla i ve svém manželovi Vladimíru Iljiči Leninovi, kterého si vzala ve vyhnanství, když jí bylo devětadvacet.
Předchozí vztah celý život popírala
V té době již podle některých zdrojů měla za sebou zkušenost s životem po boku jiného militantního marxistického revolucionáře Borise Germana, od něhož získala další kontakty v téhle skupině lidí. Měl ji také naučit manipulovat se zbraněmi a výbušninami, podle jeho vlastních výpovědí se stala na čas dokonce jeho ženou - ona to ale až do své smrti popírala. Svého o rok mladšího budoucího manžela Vladimíra Iljiče Lenina ale každopádně v roce 1894 potkala už jako zapálená marxistická bojovnice.
Vyhnanství, exil, vězení i bída
Manželé pak společně prožili mnohé - od pobytu ve vyhnanství a odloučení kvůli věznění, přes emigraci do Německa, práci v Londýně i ve Francii až po návrat do Ruska, Velkou říjnovou socialistickou revoluci a další roky, kdy se už mnohé v Sovětském svazu řídilo nejen vůlí samotného Lenina, ale často také právě rozhodnutím Naděždy Krupské. A ta rozhodně s třídním nepřítelem neměla slitování.
Bojovala proti každému, kdo by se postavil mezi ni a komunistickou myšlenku, stala se zakladatelkou veřejného školství a také v podstatě hlavním ideologem tehdejšího vzdělávání v zemi, které podle ní mělo podporovat a vychovávat děti tak, aby přemýšlely “správně”. Byla aktivistkou sovětské cenzury a protináboženské propagandy. Slovo Naděždy Krupské zkrátka platilo.
Bojovala i proti pohádkám
O její moci se osobně přesvědčil i spisovatel Kornej Ivanovič Čukovskij, spisovatel, který mimo jiné psal i pohádky pro děti. Jenomže právě ty se Naděždě Krupské nezdály ideologicky správné, a tak jeho díla zkrátka přestala vycházet až do doby, kdy psaní a obsah pohádek veřejně zavrhl. Zato sama Krupská psala a publikovala články v obdivuhodném počtu. O čem? Samozřejmě o vzdělávání dětí, o jejich správném vedení tak, aby se myšlenky komunismu dostaly už k těm nejmenším.
Kritizovala i Stalina - a prošlo jí to
O tom, jak velké měla slovo a jak pevné bylo její postavení, vypovídá už jen skutečnost, že si dovolila kritizovat samotného Stalina - a to bez okamžité a tvrdé odvety, jaké by se dostalo téměř komuliv jinému. Taková slova bývala v té době minimálně důvodem k deportaci na Sibiř, případně rozsudkem smrti. Krupské se ale svým způsobem bál i Stalin, přece jen byla s Leninem, vůdcem revoluce, spojena víc, než bylo možné pominout.
Velkolepý pohřeb Krupské
O důležitosti Naděždy Krupské, v den její smrti již “jen” vdovy po Leninovi, svědčí i náklady, které stát vynaložil na její pohřeb. Její tělo bylo zpopelněno, popel uložen do urny a ta pak byla vložena do zdi u Kremlu na Rudém náměstí v Moskvě, nedaleko mauzolea, ve kterém ležel její manžel. V den jejího pohřbu, 2. března roku 1939, přišel státní rozpočet o 207 024 rublů a 20 kopějek. Při tehdejším průměrném platu v Sovětském svazu, který byl 289 rublů, tak šlo o více než 700 měsíčních výplat. Pohřební služba přitom tehdy z celé téhle sumy dostala jen zlomek - 8 562 rulů a 24 kopějek a zbytek spolkla smuteční výzdoba, hudební produkce a pohoštění pro stovky hostů.
Zdroj: ru.wikipedia, britanica.com
KAM DÁL: Tyto mrazivé vzpomínky dvojčat z Osvětimi nejsou pro slabé povahy. Zeď z lidských očí, bolest a smrt.
