Nádraží Bubny bylo místem, odkud se jezdilo na smrt. Tisíce Židů už se nevrátily domů
Kroky smrti jsou hluboko zapsané v historii nádraží Praha - Bubny. Přes 40 tisíc pražských Židů zde bylo deportováno, aby devadesát procent z nich zemřelo v některém z koncentračních táborů. Jak probíhal největší transport, odkud nebylo návratu?
Až na základě iniciativy z posledních let je smutný příběh nádraží Bubny více exponovaný společnosti. Paměť je nutné oživovat, aby člověk nezapomněl, čeho je schopný. Deportace tisíců nevinných, kteří se “provinili” pouze svou vírou, se postupně připomíná díky uměleckým instalacím. Projekt památník Ticha pomalu pomáhá prostor revitalizovat v místo, kde pochody na smrt střídá tak potřebný dialog.
Pražský holocaust
Během nacistické okupace Židé o svá práva přicházeli plíživě, ale s krutou jistotou. Nejdříve nacisté jasně definovali, kdo je Žid. Stačilo, aby ve vaší rodině byl alespoň jeden prarodič židovského původu, a do vyloučené skupiny jste patřili i vy. Omezení lidských práv začalo např. zákazem vstupu do biografu, některých pražských čtvrtí, podniků a parků. K tomu postupně přibyla restrikce ve veřejné dopravě, kdy byla stanovena striktní pravidla, za kterých může Žid používat autobusy, tramvaje a trolejbusy.
Neodvratnou tragédii naznačoval i příkaz odevzdat všechny cennosti včetně běžné sportovní výbavy. Žid tedy postupně ztratil právo vlastnit. Vrcholem bylo byrokratické předvolání, které bezcitně definovalo pravidla, za kterých měly rodiny přijít na shromaždiště v Holešovicích.
Vlak beznaděje
Nacisté kromě neobhajitelné krutosti ovládali také bezcitnou úřednickou disciplínu. V předvolávacím dopise byl sepsán jasný popis příkazů, které musela rodina dodržet. Povolen byl jen jeden kufr o maximální váze 50 kg a klíče od bytu měly být na štítku jasně popsány adresou bydliště. Následně celé rodiny čekaly na shromaždišti klidně i několik dnů, než je vyprovodili na nádraží Bubny. Během těchto chvil prožívaly nejistotu a ostudnou tyranii ze strany dozorců.
Pochod o několik set metrů dál na inkriminované místo odjezdu byl jen symbolem beznadějné cesty do nenávratna.
Brána nenávratna
Umělecké zpracování dnes již zesnulého sochaře Aleše Veselého přesně ilustruje, kam vedly kroky většiny nebohých obětí zvrácené ideologie. Dílo s názvem Brána nenávratna plynule povznáší koleje směrem k nebi, kde naprostá většina deportovaných našla nedobrovolný odpočinek. Podobné transporty proběhly na několika místech protektorátu a z celkového počtu 80 tisíc Židů jich přežilo koncentrační tábory pouhých 10 tisíc.
Dnes se místo stává epicentrem vzpomínek, které ožívají díky projektu Památník Ticha. Společnost “Památník Šoa Praha” uzavřel smlouvu s Českými drahami na pronájem budovy na padesát let. Místo by se mělo postupně revitalizovat, aby se proměnilo v důstojnou upomínku jedné velké tragické etapy naší historie.
