Nejslavnější deník na světě museli ověřovat vědci. Osud Anny Frankové známe jen díky neznámé sekretářce

Anna Franková slavila 12. června 1942 třinácté narozeniny. Jako dárek dostala malý zápisník, který ukázala svému otci několik dní předtím ve výloze obchodu. Nešlo ani tak o deník, jako spíš o knihu na sbírání podpisů a autogramů. Červeno-bílý s čtverečkovanou vazbou a malým zámečkem na obálce.

Tak vypadala malá knížečka, která se později zapsala do historie literatury. Anna se totiž rozhodla psát deník. Zapisovala vše, co se kolem ní dělo, psala o sobě, svých pocitech, o své rodině, o škole, o kamarádech a o postupné změně poměrů. V tempu starostí mladé dívky se tak pomalu dostává na povrch život v Amsterdamu v době okupace. To nejsmutnější však na stránkách mladé dívky teprve přijde.

Slavná spisovatelka

Deník Anny Frankové zachytil kromě jejích myšlenek a obyčejných záznamů reality také postupné zhoršování situace během druhé světové války. Zpočátku se jednalo o velmi osobní záznamy, které následně prošly její vlastní cenzurou. V roce 1944 totiž začala zcela vážně uvažovat, že by se z ní mohla stát spisovatelka.

Osobní zápisky se tak zpětně pokusila přepsat a jména spolubydlících v tajném úkrytu, kde celá rodina žila od roku 1942, přejmenovala, stejně jako další osoby, které se do tohoto stísněného tajného prostoru přistěhovaly. Kromě toho vkládala do deníku svoje povídky a porovnává svoje spisovatelské schopnosti s prací svých vzorů.

Hlavním impulsem k tomuto rozhodnutí bylo rádiové vysílání, kde ministr vzdělávání nizozemské vlády v exilu vyzýval lidi, aby zachránili svoje deníky. Anna Franková se tak pustila do editace již existujícího textu, aby byl vhodný i pro cizího čtenáře. 4. srpna 1944 přišel osudný den, kdy byla celá rodina Frankova zatčena. Doposud není známá totožnost volajícího, který udal skrývající se židovské rodiny v kancelářských prostorech firmy Opekta.

Zachráněné dílo

Deník, z kterého se stal bestseller, byl zachráněn sekretářkou z firmy, kde se rodina ukrývala s tím, že se snad jednou Anně vrátí. Všichni byli společně deportováni nejprve do sběrného tábora Westerbork a následně do Osvětimi. Muži a ženy byli odděleni a sestry Margot a Anna zůstaly v kasárnách.

Obě byly následně převezeny do koncentračního tábora Bergen-Belsen v Německu, kde bylo vězněno celkem 400 holandských Židů. Špatné hygienické podmínky a nedostatek jídla znamenal, že se obě dívky nakazily tyfem. V březnu 1945 v důsledku tohoto onemocnění také umírají, a to jen pár týdnů před osvobozením tábora.

Jediný, kdo přežil následnou deportaci z amsterdamského úkrytu, byl Annin otec Otto Frank. Dnes již slavný deník Anny Frankové získal od zmiňované sekretářky Miep Gies, která mu ho předala v červenci 1945. Ona sama ho nečetla a jak později Otto Frank vzpomínal, i on musel velmi pozvolna procházet bolestivými vzpomínkami. Zároveň se na každé stránce odhaloval doslova zázrak, protože do té doby netušil, jak hluboké myšlenky skrývá jeho talentovaná dcera.

Kniha nakonec vyšla v původní verzi bez některých pasáží, kde Anna kritizovala svoji matku a přemýšlela nad sexuálními tématy. Na pultech knihkupectví se deník objevil 25. června 1947. V průběhu let bylo toto dílo také několikrát kritizováno jako podvrh. Většinou se však jednalo o studia podložená spíše notorických antisemitů.

Aby v tomto ohledu bylo jasno, rozhodl se v listopadu 1980 Nizozemský státní ústav  pro válečnou dokumentaci prozkoumat všechny dochované originální listy. Porovnávalo se písmo Anny Frankové, ale také historické události a souvislosti, které jsou v knize popsány. V 719stránkové publikaci s názvem The Anne Frank Diary: The Critical Edition bylo jasně dokázáno, že se nejedná o žádný podvrh. Amsterdamský soud tak v roce 1998 zakázal zpochybňování o jeho pravosti pod trestem 25 tisíc guldenů.

KAM DÁL: Hus obětí propagandy: Fašisté i komunisté ho měli jako oblíbenou historickou postavu