Největší příběh českých dějin? Komiksoví Tři králové dávají Hitlerovu gestapu co proto
Příběh odbojové skupiny Tři králové, jež byla tvořena Josefem Balabánem, Josefem Mašínem a Václavem Morávkem, zpracovali scenárista Zdeněk Ležák a kreslíř Michal Kocián. Zas a znovu se ukazuje, že příběh této nepolapitelné protinacistické skupiny je jedním z největších v českých dějinách.
Zatímco případ synů podplukovníka Josefa Mašína, kteří se ve snaze dostat se na Západ museli doslova vystřílet z mnoha zapeklitých situací, zpracoval v osmisetstránkovém opusu spisovatel Jan Novák (kniha mimochodem čeká na brzkou filmovou adaptaci), příběhu Josefa Mašína a jeho souputníků jako kdyby se odpovídajícího opulentního uměleckého zpracování nemělo dostat. Sedmidílný seriál Tři králové z roku 1998, jemuž se však dostalo méně pozornosti, než by si zasloužil. Úvodní kapitoly ve zmíněném titulu Zatím dobrý. Sem tam zmínka ve snímcích sledujících primárně atentát na Heydricha či jedna z částí poslední novely Stanislava Berana. Dál už bychom Mašína, Balabána a Morávka jakožto předobrazy fikčních postav našli stěží.
Nedá se říci, že by byl komiks Tři králové oním velkolepým projektem, jenž by příběh známé odbojové skupiny zachytil v jeho celistvosti. To znemožňuje skutečnost, že se s celou knihou bez nesnází vypořádáte za jediný večer a že komiksová forma přece jen neposkytuje dostatečný prostor pro všemožné detaily a epizody strhujících osudů všech, kteří se okolo Tří králů pohybovali. Vyjma výtek, jež jsou spojeny s komiksovou formou – a jež v podstatě nejsou a ani nemohou být skutečnými výtkami, jelikož komiks je médiem, které má tak jako jiné své specifické plusy a minusy –, nelze však komiksu Tři králové vytknout téměř nic.
Spolupráce jak má být
Předně je patrné, že spolupráce Zdeňka Ležáka a Michala Kociána byla velmi zdařilá, ba bezproblémová. Scénář se skvěle doplňuje s kresbou, co se dějových přechodů týče (a to není žádná banální floskule), oba tvůrci jsou schopni vystoupit v příhodném momentě do popředí, takže se můžeme setkat s velkoformátovými kresbami nebo s dobře zvoleným úvodním slovem autora, díky němuž jsou čtenáři po hlavě uvrženi do děje.
Celá kniha je vskutku velmi svižná, takže se kolikrát stane, že listujete ve stejném tempu, v jakém Morávek uniká pěšákům gestapa. Pro nastolení této dynamiky nastolil Ležák podmanivou úsečnost dialogů.
Jako je scénář podřízen dynamice knihy, kresba je řízena atmosférou toho kterého prostředí – a to často do té míry, že Kocián sleví z realističnosti, aby zvýraznil syrovost dané situace. Často je tak jedinou barvou v obrazech – vedle černé, bílé, případně šedé – sytá červená. Kocián se nebál ani zachycení drastických momentů. Například kresbou uříznutého prstu Václava Morávka čtenáře rozhodně nešetří. Na druhou stranu je-li třeba nastolit realističnost, mihne se v komiksu výstřižek z novin nebo trojfotografie Mašína, Balabána a Morávka.
Kdo je kdo?
O úvodním slově autora již zmínka byla, ještě je třeba dodat, že na konci knihy jsou medailony reálných osob, jež jsou součástí příběhu.
Komiksového zpracování se v poslední době dočkává stále více autentických a velkých dějinných událostí. Vedle Tří králů jmenujme například nedávno vydaný komiks Deník Anne Frankové – komiksovou adaptaci deníkových záznamů židovské dívky Anny Frankové.
Díky komiksu si můžeme s osudy Morávka, Balabána a Mašína seznámit jednak v rychlosti a díky medailonům i v určité komplexnosti. Projekt Ležáka s Kociánem je úctyhodný. Můžeme doufat, že podobné budou jen přibývat.
