Nepochopitelná poslední slova: Ať žije komunistická strana, volal šéf StB, když ho soudruzi věšeli
Revoluce požírá své děti, toto přísloví stále platí a lze je aplikovat na jakýkoliv režim. V komunistickém režimu dopláceli na svou oddanost straně nejvíce jeho vůdci, včetně šéfů celé mašinérie, která stála v pozadí. Karel Šváb patřil mezi velitele Státní bezpečnosti, kteří drželi otěže moci až příliš pevně, a bylo potřeba se jich zbavit.
Budoucnost Karla Švába byla do jisté míry určena jeho rodinným zázemím. Narodil se do silně levicově orientované rodiny, kde se politika běžně probírala u stolu. Jeho otec se postupně radikalizoval, v tom se syn Karel potatil. Karlův otec byl totiž jedním ze zakladatelů KSČ, také byl bratrem Marie Švermové. Dalo by se říct, že byl soudruhem již od útlého věku, stejně jako jeho starší sestra. Rodiče byli povoláním dělníci, kteří za prací často cestovali, a tak se stalo, že většinu mládí prožil Karel Šváb v Německu. Žil velmi dobrodružným životem, jehož součástí byla také konspirace, spousta demonstrací a stávek byla ilegální.
Vězněm v koncentračním táboře
V meziválečném období byl Šváb jedním z placených pracovníků KSČ. Byl zaměstnán jako administrativní pracovník Rudého práva, jeho kariéra v komunistické straně pokračovala a stal se agitátorem v komunistické obdobě Sokola – Federaci dělnických tělovýchovných jednot (FDTJ). V polovině 30. let pomáhal emigrovat německým antifašistům do Československa. Ihned po nacistické okupaci republiky byl zatčen a odvezen do koncentračního tábora Sachsenhausen, kde bylo vězněno mnoho komunistů. Šváb zde prožil celou válku, stal se velitelem vězeňské samosprávy a později byl obviněn, že z této pozice týral vězně, toto obvinění se však nikdy nepotvrdilo.
Závratná kariéra rudého byrokrata
Životopis Karla Švába by se dal použít jako ukázka vzorného komunisty. Za války v koncentračním táboře, před válkou zapálený agitátor. Jeho organizátorské schopnosti a fanatická oddanost straně mu vynesly funkci v tzv. evidenčním odboru KSČ, založeném v roce 1946. Zdánlivě nevinný název stál v budoucnu mnoho lidí život, právě zde se rodili budoucí nepřátelé uvnitř strany, samozřejmě fiktivní. Šváb z titulu své funkce šéfa tohoto odboru měl v rukou osud tisíců lidí.
Dostal na starosti ponorky
Před únorem 1948 měl důležitý úkol – vytvořit v konkurenčních stranách informátory, ze kterých se stanou později tzv. ponorky, tedy komunisté, kteří na oko působí v jiných stranách a v nichž se snaží tajně prosazovat kroky, které pomáhají KSČ. Po roce 1948 již disponoval složkami na mnoho významných členů strany, o rok později byl poslán do čela speciálního odboru Státní bezpečnosti, který měl za úkol vyhledávat nepřítele uvnitř strany. Paradoxem je, že se jím stal za pár let on sám. Na rozdíl od svých předchůdců se osobně účastnil výslechů a neštítil se ani tvrdších metod.
Tajemné atentáty
Jeho život skrýval nejedno tajemství, které se pravděpodobně nepodaří ani dnes rozluštit. Například se můžeme ptát, zda si v politických procesech soudruzi mezi sebou nevyřizovali staré spory. Na Karla Švába byly totiž podniknuty dva útoky předtím, než byl zatčen. Nejdříve jej neznámé auto vytlačovalo z cesty, poté se jej někdo pokusil otrávit. Po poradě se mu udělalo špatně, manželka zavolala doktora. Jako mávnutím kouzelného proutku stál kdosi u dveří a říkal, že jde dát soudruhu Švábovi injekci, duchaplná manželka jej však nepustila dál, později dorazil skutečný lékař.
Věrný straně i pod šibenicí
Švábův nadřízený Jindřich Veselý si při honu prostřelil ruku, prý si byl jistý, že má být zahrnut do chystaného procesu. Byl z funkce odvolán, jeho nástupce Šváb pak skutečně skončil na šibenici. Dcera Karla Švába Zdeňka Malovaná se k jeho zatčení vyjádřila takto: „Mysleli jsme si, že je to šílený omyl, že tenhle režim nemůže zatknout tatínka, který tomu režimu všechno dal.“ Zatčen byl v únoru 1951, o rok později byl popraven v rámci procesu se Slánským a jeho spikleneckým centrem. Byl jedním z těch soudruhů, u kterých apelovala StB při nátlaku na jejich věrnost straně. Ta byla u Švába až fanatická, jeho poslední slova, když už stál pod šibenicí, byla: „Ať žije Sovětský svaz, ať žije Komunistická strana Československa!“
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Vážná nemoc skvělého Miroslava Donutila: Lékaři mu neřekli diagnózu a pokazili léčbu
