Neskutečné praktiky největší masové vražedkyně Alžběty Báthoryové. Na mučení dívek se podíleli i její pomocníci
Pojem “čachtická paní” je známý díky mnoha románovým i filmovým zpracováním krutých příběhů, jimiž tato žena, Alžběta Báthoryová, proslula. Co ale stálo za její šílenou povahou, která v kombinaci s mocí stála život nespočet mladých dívek?
Malá Alžběta, z jejíhož narození měli jistě rodiče velkou radost, spatřila světlo světa v srpnu roku 1560 ve městě Nyírbátor v Maďarsku a pocházela podle pověstí z udatného rodu, jehož člen měl dokonce zabít bájného draka. Jak se později ukázalo, udatnost předka nedává záruku dobrého duševního zdraví dalších potomků rodu…
Krutý rod, který neznal hranice
Ostatně pokud bychom měli hovořit o povaze Báthoryů, velmi zvláštní povahové rysy bychom našli u mnoha dalších příslušníků této rozvětvené rodiny. Týrání poddaných, nezkrotné touhy i prazvláštní sexuální chutě v kombinaci s povýšeností nebyly v rodě, kterému rozhodně bylo lepší se vyhnout, žádnou výjimkou. Například Alžbětin bratranec Zikmund Báthory proslul podobně jako ona sama krutostí ke svým poddaným, množstvím okamžitě vykonaných rozsudků smrti i týráním. Jeho obětí se stal například i další z jeho bratranců Baltazar.
S manželem si rozuměli
Přes to všechno se Alžběta v roce 1575, tedy ve svých patnácti letech, vdala za Františka Nádasdyho. Ani on rozhodně nebyl mírné povahy, naopak byl znám jako velmi prudký člověk, ačkoliv si jej vybral sám král za svého rádce. Svoji povahu ale zúročoval i v bojích, kde platil za odvážného bojovníka.
Manželství Alžběty a Františka bylo paradoxně patrně poměrně šťastné. Sešly se povahově podobní lidé, kteří si navíc podle dochované korespondence ani nebyli lhostejní. Báthoryová se chovala jako vzorná manželka, její muž jí dopřával zábavu, chodili do společnosti… A to i přesto, že nešlo o sňatek z lásky, nýbrž - jak bylo tehdy zvykem - domluvený již v době, kdy byly budoucí nevěstě pouhé dva roky. Poslední léta před svatbou se na svoji pozici manželky dokonce připravovala pod vedením své budoucí tchyně Uršuly Kanizsayové, s níž si ale rozhodně dobrý vztah nevybudovala. Hovořilo se dokonce i o tom, že právě pobyt na panství její tchyně byl jakousi rozbuškou, která odstartovala její budoucí krutost. Z manželství s Františkem Nádsadym se narodilo pět dětí, z nichž se ale dospělosti dožily jen tři. Umíme si Čachtickou paní představit jako milující matku?
Bez manžela a plná starostí
I když měla Alžběta ve svém muži zpočátku velkou oporu, přišly tvrdé a dlouhé boje proti Turkům a František stále více pobýval mimo domov. Alžběta Báthoryová měla více a více povinností při správě panství, která na ni přešla zcela po smrti jejího manžela v roce 1603. Podle některých historiků byl právě skon jejího manžela poslední kapkou, jíž přetekl pohár a naplno se projevila její krutá povaha. Jiní ale předpokládají, že její běsnění začalo již za života jejího manžela, který o všem věděl a mlčel.
Ať už to bylo jakkoliv, jisté je, že se na šílených činech Čachtické paní podílelo i mnoho dalších lidí. Ženy, které byly při těchto praktikách Alžbětě “k ruce” přitom již samy o sobě budily hrůzu okolí. Šlo o oddané společnice své paní, většinou robustní a silné ženy. Do této skupiny patřila například Ilona Jó, které se bálo celé široké okolí, Dorota Szentésová, jejíž podoba by se mohla stát předobrazem pro mnohé děsivé bytosti. Patrně nejkrutější z Alžbětiných pomocnic ale byla “čarodějnice” Anna Darvuliová, která ovládala techniku hypnózy i bylinkářství. Právě ona nabádala Čachtickou paní k dalším a dalším mučením a vraždám.
Pomocnice "na úklid"
Hraběnka Báthoryová myslela na všechno. Proto najala ještě další “spolupracovnici” Katarínu Beneckou, která měla za úkol odklízet stopy po jejím řádění. Alžběta využila také nebohého potiženého Jana Ujváryho, který v dětství žil na hradě, aby bavil jeho obyvatele. Později mu ale tato pozice nevyhovovala a začal se starat o pomocné práce, jako je pohřbívání ostatků Alžbětiných obětí. Jak je vidět, šlo o velmi dokonale propracovaný systém, jemuž bylo dobré se velkým obloukem vyhnout.
Osudné omyly rodičů
Mnoha dívkám se však bohužel nepodařilo se ze spárů Čachtické paní a jejích krutých pomocníků vysmeknout. Nejprve se jednalo o dívky z okolí, které chodily na hrad sloužit. Brzy se ale rozkřiklo, že se jich mnoho nevrátilo domů. Sehnat další služebné tak bylo stále těžší a hraběnka se musela poohlížet ve vzdálenějších vesnicích. Tam, kde ještě o její pověsti nevěděli, často a rádi posílali svoje dcery do služby na hrad s vidinou, že budou zajištěné, budou mít práci a snad si i najdou zámožnějšího manžela. Kdyby bývali rodiče tušili, do jaké hrůzy svoje dcery posílají…
Začátek konce
Vše překročilo i na tehdejší dobu únosnou míru v roce 1610, kdy sám panovník Matyáš II. vydal příkaz Juraji Thurzovi, druhému nejmocnějšímu muži v království a zároveň příteli rodiny Báthoryů, aby zjistil, kolik je pravdy na hrůzných zvěstech, které se tehdy již šířily zemí. Úkol to musel být pro Thurza složitý, protože jen den před smrtí jej požádal František Nádasdy o ochranu své rodiny v době, kdy již nebude mezi živými. Vyšetřování ale zahájeno být muselo a stalo se tak v březnu roku 1610. Výslechy svědků trvaly až do léta a objevovaly se v nich opravdu hrůzostrašné zprávy. V zápisech, které byly následně odeslány do Prešpurku, je zaznamenáno, jak Alžběta Báthoryová dívky do krve bičovala, šlehala kopřivami, týrala a zabíjela držením v ledové vodě. To ale stále nebylo všechno.
Oběti byly všude kolem hraběnky
Krutému zacházení se nevyhnuly nejen dívky přímo na čachtickém panství, ale i na dalších sídlech rodu. Například v Sárváru byly podle svědků usmrceny další dívky, jejich přesný počet ale udáván není. Alžběta nezahálela ani na cestách. Také zde, když se jí zachtělo, pověřila někoho z členů doprovodu, aby před jejíma očima utýral nevinnou dívku. Oběti pak zůstávaly pohřbené u cesty.
Historik Josef Kočiš ve své knize Alžběta Báthoryová a její oběti popisuje i další neskutečné metody, kterým byly dívky před smrtí podrobeny. Šlo o škrcení, pálení rozžhaveným železem na genitáliích a jednu dospělou ženu, která se odmítla převléknout za mladou dívku, donutila předstírat, že kojí poleno… Po takovém ponížení samozřejmě následovala krutá smrt. Jiné oběti byly viděny, jak visí v okně za vlasy, další pomazány medem trpěly ponechány napospas hmyzu a divokým zvířatům uvázané ke stromu. Mrtvé dívky se vyskytovaly všude kolem hraběnky Báthoryové. Přesto Thurzo se zatčením otálel ve snaze zachránit alespoň majetek Báthoryů pro Alžbětiny potomky - to se také podařilo, když svůj majetek přepsala na potomky.
Konečně vysvobození
K zatčení Báthoryové došlo přímo v Čachticích, a to těsně před koncem roku 1610. Když Thurzo se svojí početnou družinou, v níž nechyběli ani dva Alžbětiny zeťové, přijeli na místo, uviděli dílo zkázy na vlastní oči. Mrtvé dívky i ty, které na svůj osud teprve čekaly pevně spoutané v prostorách hradu, byly jasným důkazem toho, že zvěsti bohužel nelhaly. Alžběta byla uvržena do vězení na svém vlastním hradě a její pomocníci byli odvezeni do Prešpurku před soud, kde byli po výsleších s využitím útrpného práva odsouzeni k smrti - až na Katarínu Beneckou, jejíž úloha v krutých rituálech byla patrně poněkud mírnější a přímé důkazy proti ní se nepodařilo získat. Sama Báthoryová se před soud v té době nedostala a byla v nepřítomnosti odsouzena k doživotnímu žaláři. S takto mírným trestem ale nesouhlasil Matyáš II., který nařídil obnovit vyšetřování. Byly tedy vyslechnuty stovky dalších svědků, aby nakonec byl rozsudek smrti přece jen vyřčen. K jeho vykonání ale nedošlo a hraběnka Báthoryová zemřela ve vězení vlastního hradu v srpnu roku 1614.
Skutečnost a pověsti
Jako by ani na prokázaných krutostech nebylo dost hrůzy, rozpoutala se později doslova mánie v popisování konkrétních případů a metod, jakými údajně čachtická paní své oběti mučila. Ty již ale nejsou podloženy žádnými konkrétními důkazy a je tak pravděpodobné, že jde často o smyšlenky, které měly dokreslit již tak nesmylně zvrácenou povahu Alžběty Báthoryové. Utrpení, kterým pravděpodobně několik stovek dívek muselo projít, muselo být nepředstavitelné. Přesto měla největší masová vražedkyně všech dob na své činy k dispozici pravděpodobně téměř čtvrt století…
KAM DÁL: Nacistický masakr v Úsobské ulici. Ženy a děti byly vražděny brutálním způsobem
