Obrovské fiasko Thomase Alvy Edisona: Vynález mluvící panenky byl historický přelom, radost ale trvala jen chvíli
Mluvící hračka Thomase Alvy Edisona byla těžká, děsivá a ke všemu pořádně předražená. Tento počin slavného vynálezce se s úspěchem rozhodně nesetkal. Edison se tak sice zasloužil o historický milník, jeho panenka ale moc úsměvů na dětských tvářích nevykouzlila.
Dokonce i jeden z nejvýznamnějších vynálezců vůbec, Thomas Alva Edison, někdy prostě neměl svůj den.
Tento americký podnikatel vyvinul celou řadu zařízení v oblasti masové komunikace, výroby elektrické energie, nahrávání zvuku i filmu, která navždy změnila svět. Přišel ale také s několika vynálezy, které se už s takovým úspěchem nesetkaly. Jedním z nich je i Edisonova mluvící panenka.
Dnes jsou naše životy každodenně obklopeny nejrůznějšími zvukovými nahrávkami. Prakticky si už ani neumíme představit, jak bychom fungovali bez nich.
Ať už jde o naši oblíbenou píseň, kterou si můžeme pustit, kdykoliv se nám zachce, hlasovou nahrávku od kamarádky, případně oblíbený podcast, zvukové nahrávky nám každodenní život zlepšují a ulehčují.
Byla ale i doba, kdy se lidé museli obejít bez záznamu zvuku. A to jednoho dne změnil právě Thomas Alva Edison, který v roce 1877 vynalezl fonograf. Vůbec poprvé v historii tak bylo možné nahrát a poté přehrát zvuk.
Mluvící panenka
V roce 1890 se vynálezce rozhodl využít fonografický přístroj k vytvoření mluvící panenky. Možná by ale tehdy bylo pro samotného Edisona i nešťastníky, kteří si hračku pořídili, mnohem lepší, kdyby si místo toho raději vyrazil na delší dovolenou.
Mluvící Edisonova panenka byla vysoká necelých 56 cm a vážila asi dvě kila. Nicméně i přes svou velikost a váhu, která byla pro většinu malých holčiček nepřekonatelnou překážkou, byla panenka neuvěřitelně křehká. Měla totiž porcelánovou hlavu, dřevěné končetiny a samotné zařízení pro nahrávání zvuku, které bylo umístěno uvnitř hračky, také nebylo stavěné na to, aby s ním zacházely děti.
Z této hračky monstrózních rozměrů bylo možné pomocí otočné kliky na zádech vyloudit jednu z 12 dětských říkanek. Klikou se ale muselo točit v pravidelném rytmu – a hlavně opatrně. V repertoáru panenky byla mimo jiné říkanka „Mary Had a Little Lamb“ a další.
Pro nahrání záznamů Edison zaměstnal 18 žen, které dětské říkanky hlasitě recitovaly do fonografů v uzavřených kabinách. Musely písničky pro děti nahrávat do každé panenky zvlášť.
Šlo sice o významný historický milník, ale v praxi se gigantická panenka s velkým úspěchem nesetkala. Jednalo se o první použití zvukových nahrávek pro zábavní a komerční účely a také o první zaměstnání jednotlivců pro nahrávání zvuku.
Panenky se ale do rukou prodejců vrátily stejně rychle, jak z obchodů zmizely. U většiny z nich zkrátka něco nefungovalo tak, jak by mělo, nebo panenky nevydržely nadšení nových majitelek.
Zdroj: Weird Historian, Smithsonian Magazine
KAM DÁL: Život králů nebýval tak honosný, jak se většina z nás domnívá.
