Olga Hepnarová: Vražedkyně, která se ke svému činu hrdě hlásila, nebyla normální už jako dítě
V době činu jí bylo pouhých 22 let, krutost jí ale nechyběla. Vybrala si ty, kteří nic neprovedli. Tehdy, když bylo v Praze teplé jarní počasí a blížícímu se masakru nic nenasvědčovalo, se chystala událost, která se nechvalně zapsala do historie. Když přišli lidé na pražskou třídu Obránců míru, nynější Milady Horákové, netušili, co je čeká. Hepnarová najela na ostrůvek až na druhý pokus. Při tom prvním se jí totiž zdálo, že tam je málo lidí. Kriminalisté její řádění označili za chladnokrevné a úmyslné.
Když při druhém pokusu na ostrůvek najela, zabila z pětadvaceti lidí osm a dalších jedenáct těžce zranila. Dnes je vnímaná jako největší česká masová vražedkyně. Filmový režisér Tomáš Weinreb v rozhovoru pro lidovky.cz uvedl, že: „Olžina diagnóza nebyla nikdy vyjasněná. Ona byla na hraně choroby. My se přikláníme nejvíc k názoru jejího přítele Miroslava Davida, který mluvil o Aspergerově syndromu. Hodně věcí tomu odpovídá. Je to určitý druh autismu, který v té době nebyl úplně prozkoumaný a i dnes zůstává složitou chorobou.“ Celý rozhovor zde.
Výčitky svědomí Hepnarová nikdy neměla
Hepnarová se narodila jako dcera úředníka a zubařky. Ačkoliv byla zcela běžným dítětem, které nikterak nevybočovalo, později se u ní začaly rozvíjet psychické problémy, které vyústily až v neschopnost stýkat se s ostatními lidmi. Léčila se na psychiatrii, a dokonce už ve třinácti letech se pokusila o sebevraždu. Její podlomená psychika přispěla k tomu, že se plánovala společnosti pomstít.
Vybrala si k tomu červencový den roku 1973, kdy sedla za volant nákladní Pragovky a rozjela se po pražských ulicích. Tehdy už byla řidičkou z povolání, a tak neměla problém takový vůz uřídit. Svůj čin plánovala do tak hrůzných detailů, že zkoumala i výšku obrubníku, aby případný útok nezbrzdil. „Na chodník jsem vjela úmyslně,“ přiznala se Hepnarová. Svůj čin netajila. Na místě činu zanechala tři mrtvé, dalších pět zemřelo po převozu do nemocnice. Výčitky svědomí neměla. Brutální masakr vysvětlovala jako pomstu rodičům a společnosti. Do policejního protokolu uvedla, že celý svět je jejím nepřítelem.
Poslední popravená
Proces s Hepnarovou byl rychlý, svůj čin nijak nepopírala a dokonce se k němu hrdě hlásila. Litovala jen toho, že lidí neusmrtila víc a že mezi nimi nebyli její rodiče. Svůj čin adresovala také jim. Označila sama sebe za oběť lidí. Její obhájce hledal polehčující okolnost, stavěl tak na počínající schizofrenii. Sama Hepnarová ale odmítala s obhájcem spolupracovat a veškeré spekulace o chatrnosti jejího duševního zdraví odmítala. Ze svého činu vinila společnost, kterou tímto potrestala.
Nakonec znalecký posudek konstatoval, že Hepnarová žádnou duševní poruchou netrpí. Soud nad ní vynesl rozsudek smrti. Hepnarová trest přijala bez emocí. Její matka se odvolala, ale neúspěšně. Zkoušela i prezidentskou milost, rovněž neúspěšně. Dne 12. března 1975 byla Hepnarová v pankrácké věznici popravena oběšením. Byla vůbec poslední popravenou československou ženou.
Zdroj: lidovky.cz, blesk.cz, stoplusjednicka.cz, wikipedia.org, novinky.cz
KAM DÁL: Chladnokrevní vrazi důchodců manželé Stodolovi: Co se tenkrát opravdu stalo?
