Otevřené trezory a nespoutaná fantazie. Nejvýznamnější filmy a knihy, které máme díky sametové revoluci
Jak vypadala česká kultura před rokem 1989, si dnes můžeme jen stěží představit. Trezorové filmy, knihy vydávané nákladem několika kusů, jejichž držení člověka vystavovalo hrozbě vězení. Není divu, že po sametové revoluci se v rámci nabyté tvůrčí svobody strhla kulturní vlna. Jaké jsou nejvýznamnější počiny, které si s listopadem 89, kdy se mimo jiné otevřely trezory, spojujeme?
Topolova Sestra
O prozaické prvotině Jáchyma Topola ví asi každý. Mnoho z nás ji zkoušelo číst, avšak, ruku na srdce, jen málokdo ji dočetl. Proč je tedy kniha tak úspěšná a významná? Literární historik a kritik Petr A. Bílek označil Sestru za jeden ze tří – spolu s Nesmrtelností Milana Kundery a knihou Jak se dělá chlapec Ludvíka Vaculíka – nejpodstatnějších českých románů 90. let. Svoboda slova, nespoutaná fantazie a obrazotvornost, to vše muselo po schematických a plochých oficiálních normalizačních románech působit jako zjevení. Jáchym Topol, bratr zpěváka Filipa Topola a syn dramatika Josefa Topola, svůj román vystavěl jako nesourodou změť. S nadsázkou můžeme říci, že v Sestře je nashromážděno vše, co bylo v předchozích letech zakázáno.
Všichni dobří rodáci
Jeden z nejpozoruhodnějších snímků české kinematografie šel do kin v roce 1969 a během několika týdnů, kdy se mohl promítat, jej vidělo přes milion diváků. Poté putoval film do trezoru. Na dvacet let. Režisér Jasný emigroval do USA.
Atmosféra filmu, pro niž by se nejlépe hodilo označení magický realismus, se postarala o to, že Všichni dobří rodáci vykukují z české kinematografické produkce dodnes. Zajímavé je, že v rámci komunistické propagandy se Všichni dobří rodáci dočkali "pokračování". Film O moravské zemi měl Rodáky překrýt. Byl podobný… jen oficiální. Tudíž bylo jeho vyznění přesně opačné. A samozřejmě si na něj dnes nikdo ani nevzpomene.
Český snář
Deníkové záznamy Ludvíka Vaculíka se staly jednou z nejoslavovanějších knih už během osmdesátých let, kdy vyšel Česky snář pouze neoficiálně. V roce 1990 se kniha dočkala oficiálního vydání a nejeden student bohemistiky na ni vzpomíná s nevolí, protože v devadesátých letech se, s nadsázkou řečeno, "neučilo o ničem jiném". Václav Havel ve svém Dálkovém výslechu – rozhovoru s Karlem Hvížďalou – vzpomíná, jak po návratu z vězení četl Český snář, protože Český snář se četl všude a četli jej všichni.
Romány Milana Kundery
Konečně jsme se dočkali! S letošním rokem, kdy v Česku vyšla Kniha smíchu a zapomnění, mají čeští čtenáři k dispozici všechny romány, jež Milan Kundera napsal česky. Byla to však dlouhá cesta! Román Život je jinde, psaný na konci sedmdesátých let, vyšel až v minulém roce, Nesnesitelná lehkost bytí pak v roce 2006.
Že byly Kunderovy romány za komunistického režimu zakázané, asi není třeba připomínat. Nikoho by však nenapadlo, že by bylo tak obtížné získat je i po pádu režimu. Kundera sám se k tomu vyjadřuje tak, že své romány pro různá vydání přepisuje, a tak se mu při přípravě českého vydání pokaždé sešlo hned několik verzí, z nichž žádná nemohla být považována za konečnou. Práce trvala dlouho. Ale vyplatila se. Protože Kunderovy romány jsou z toho nejcennějšího, čeho se v české kultuře můžeme nadát.
Skřivánci na niti
I Menzelovy Skřivánci na niti s Václavem Neckářem v hlavní roli se bohužel dočkaly trezoru. A stejně jako Všichni dobří rodáci byli i Skřivánci přetočeni. Nebylo to sice tak okaté jako u Rodáků, ale Menzelův snímek Kdo hledá zlaté dno můžeme považovat za ten, jímž se protirežimní režisér kál za své hříchy.
Menzel byl k natočení snímku, jenž se odehrává na podloží budovatelského dramatu, de facto přinucen. Jaké štěstí, že zatímco film Kdo hledá zlaté dno je dnes téměř zapomenut, Skřivánci na niti jsou stále považováni za poklad české kinematografie.
