Pandemie španělské chřipky: sto milionů mrtvých před sto lety. Nevyhnula se ani známým osobnostem

Španělská chřipka decimovala svět v letech 1918 - 1920, tedy v době, kdy byly mnohé státy i jejich obyvatelé poznamenáni a oslabeni předchozími roky “velké války”, kterou nyní označujeme za první světovou… Počet lidí, kteří této kruté pandemii podlehly, se odhaduje až na 100 milionů, smrtnost byla až dvacetiprocentní. Co k tak šílenému počtu mrtvých lidí vedlo?

Přišla z Číny, umírali mladí

Stejně jako některé další pandemie, včetně té současné, přišla i španělská chřipka pravděpodobně z Asie, konkrétně z Číny. Následně ji vojáci přenesli do Spojených států amerických a odtud se přes oceán dostala i do Evropy. Umírali na ni hlavně poměrně mladí lidé, tedy paradoxně ti s nejsilnější imunitou ve věku od 20 do 40 let. Stála za tím pravděpodobně tak zvaná cytokinová bouře, tedy stav, kdy imunitní systém reaguje na infenci přehnaně silně. I když se může zdát, že čím silnější imunita, tím lepší obrana, v některých případech tomu tak není.

Železné plíce dávaly pacientům naději na přežití. Někteří v této komoře ale prožili prakticky celý svůj život

Bojovali s ní i v mladém Československu

Španělská chřipka se nevyhnula ani naší tehdy nově zrozené republice. Je velmi pravděpodobné, že jejímu útoku podlehlo až 75 000 lidí. Mezi jejími oběťmi byly i známé osobnosti kulturního a společenského života - z těch českých šlo například o čtyřiatřicetiletého výtvarníka Bohumila Kubištu, o rok mladšího malíře Jana Autengrubera, operního zpěváka Čeňka Klause a mnohé další. Ve světě se pak život zastavil třeba pro osmatřicetiletého francouzského básníka Guillaume Apollinaira, německého ekonoma a sociologa Maxe Webera nebo syna spisovatele Arthura Conana Doyla. Následky španělské chřipky byly nedozírné, což bylo dáno také úrovní a možnostmi tehdejší medicíny. Ať se lékaři snažili sebevíc, lidé umírali i po velké válce…

V USA je naděje na lék proti koronaviru. Remdesivir pomohl starší pacientce těsně před smrtí

Proč právě španělská chřipka?

Virus tehdejší španělské chřipky byl svým charakterem poměrně silně podobný tak zvané ptačí chřipce, která je známá dodnes pod označením H5N1. Její virus poměrně nedávno zavítal i do Evropy a musely být kvůli němu likvidovány mnohé ptačí chovy. (V roce 2009 naštěstí vědci objevili přirozený lék, který je schopen s tímto onemocněním bojovat a zvítězit.)

V současné době se ale informace o průběhu, možných příčinách a ochraně před virem šíří poměrně rychle a státy na tyto informace také reagují. V minulosti, tedy v době “předinternetové”, šlo samozřejmě vše mnohem pomaleji a hlavně poválečná cenzura často informování obyvatel bránila - až na Španělsko. Právě tam se obyvatelé v největší míře dozvídali o nebezpečném chřipkovém viru a odtud také pochází název epidemie.

Woodrow Wilson s chřipkou vedl jednání

Počet mrtvých byl neuvěřitelný a bilance španělské chřipky tragická. Nezemřeli ale všichni nakažení, jak je prokázáno, někteří i pod jejím vlilem dokázali vést složitá jednání a řešit mezinárodní situace.

Příkladem je americký prezident Woodrow Wilson, který se španělskou chřipkou nakazil v roce 1919, právě v době, kdy probíhaly půlroční diskuse, vedoucí k podpisu Versailleské mírové smlouvy. Brzy se ale prvnímu velmi intenzivnímu náporu virózy postavil a opět se vrátil do hry. Novináři si ale podle zpráv v tehdejších novinách jeho stavu všimli. Nicméně jednání byla i přes indispozici amerického prezidenta dovedena do zdárného konce.

Dnes jsme na tom přece jen lépe

Dnes se svět potýká s další pandemií, na jejíž řešení ale máme naštěstí mnohem účinnější metody a větší znalosti než naši předci před sto lety. Budeme-li dodržovat potřebná opatření, máme velkou naději virus porazit v poměrně brzké době.

KAM DÁL: Ochranou před pandemiemi je také důsledné dodržování pokynů a nošení roušek. Ty jednoduché si můžeme vyrobit sami doma.