Matematická pravděpodobnost byla nekompromisní, těžký bombardér byl průměrně sestřelen při své osmnácté bombardovací misi na Evropu. Dokončit 25 misí, aby se posádka dostala domů, bylo statisticky téměř nemožné. Pravděpodobnost, že rekrut těžkého bombardéru dokončí svých 25 misí, byla jedna ku čtyřem. Další tři členové posádky by byli sestřeleni a zajati, zabiti nebo zraněni tak těžce, že by nemohli dokončit svou cestu.

Létající pevnost nebyla bezbranná, ale…

B-17 byl pojmenován Létající pevnost, protože disponoval kulomety ráže .50, které pokrývaly každý úhel útoku německých stíhaček, kromě jednoho. Dle vintageaviationnews.com teorie spočívala v tom, že veškerá tato obranná palebná síla bude zesílena těžkými bombardéry létajícími v těsných formacích, zvaných „boxy“, které jim umožní vzájemně se chránit před útočícími stíhači. Také Létající pevnost měla slabinu. Zatímco bombardér chránily dva kulomety ráže .50 v horní, břišní a ocasní věži a jeden střelec ráže .50, pozice na 12 hodinách byla kryta osamělým kulometem ráže .30, který se německým stíhačům nemohl rovnat. Vzhledem k tomu, že formace bombardérů musely letět rovně a vodorovně, aby zahájily bombardovací let, začali piloti stíhaček Luftwaffe útočit na formace čelně. Následný masakr byl strašlivý.

Ztráty materiálu a lidské síly byly strašlivé

„Osmdesátiprocentní ztráty znamenají, že jste snídali s deseti muži a večeřeli jen se dvěma z těchto deseti,“ řekl po válce v rozhovoru Robert Morgan, kapitán letounu Memphis Belle. Jak připomíná server history.com, během celé letecké války nad Evropou zahynulo více než 30 000 amerických letců na palubách těžkých bombardérů, jako byl B-17. Pověst o strašlivých ztrátách při denním bombardování se donesla až do Spojených států a začaly být potíže s rekrutováním nových pilotů. Velení amerického letectva proto přišlo s nápadem natočit dokument o bombardujících letcích. Doufalo se, že film dokumentující posádku bombardéru, která úspěšně dokončila bojový turnus, uklidní nové rekruty, kteří slyšeli příběhy o krveprolití v zámoří, a zmírní pochybnosti veřejnosti, tisku a politiků, že strategické bombardování bylo neúspěšné.

Dokument s prostým názvem Memphis Belle

Memphis Belle splnila svou 25. a poslední misi, a to při náletu na německou ponorkovou základnu Lorient. Před jejím návratem domů do Spojených států byly natočeny filmové záběry, na kterých posádka přebírala bojové medaile. To byla ale jen část delšího dokumentu o jednom dni v životě amerického bombardéru, který obsahoval dramatické záběry jiného bombardéru sestřeleného z oblohy, přičemž většina jeho posádky seskočila padákem, jeden po druhém. Další filmová sekvence ukazovala bombardér vracející se na základnu s chybějící ocasní ploutví. To, co vypadalo jako poškození způsobené nepřítelem, bylo ve skutečnosti důsledkem srážky s jiným americkým bombardérem.

Dokument se mohl jmenovat Invasion II

Dokument byl původně točen o jiném bombardéru B-17F s názvem Invasion II. Filmový štáb Williama Wylera, který dokument natáčel, tento letoun důkladně zdokumentoval a očekával úspěšné dokončení 25 letů. Dne 17. dubna 1943 však realita války zkazila hollywoodský konec. Během 23. mise do německých Brém havarovala Invasion II poté, co byla zasažena flakem nad Borhmenem v Německu, což způsobilo požár kokpitu a křídla. Posádce se podařilo vyskočit, ale všichni se stali válečnými zajatci. Wyler se tedy zaměřil na další letadlo a posádku 324. bombardovací perutě, která byla také blízko dokončení bojového turnusu. Tou byla Memphis Belle, pojmenovaná po přítelkyni kapitána letounu Margaret Polk z Memphisu v Tennessee, a její posádka se dostala do centra pozornosti.

První byla posádka „Pekelní andělé“?

Členové posádky Memphis Belle se stali národními hrdiny, vrátili se do Spojených států a 21 měsíců objížděli na turné USA a podporovali prodej válečných dluhopisů. Ve skutečnosti však tato posádka nebyla první, která dokončila celý turnus. Dlouho se mělo za to, že první posádkou byla posádka bombardéru Hell’s Angels, která turnus dokončila šest dní před Memphis Belle, nakonec dokončila 48 misí, než se vrátila zpět do USA.

Jak se dozvídáme na serveru 303rdbg.com, výzkum Micka Hanoua, prezidenta 91. Bomb Group Memorial Association, a historika Jeffa Duforda, kurátora Národního muzea letectva Spojených států, však potvrdil, že B-17F z 323. bombardovací perutě, 91. bombardovací skupiny, se sériovým číslem 42-5077 a přezdívaný Delta Rebel č. 2, dokončil 1. května 1943 dvacet pět připsaných bojových misí a stal se prvním B-17, kterému se to podařilo, a to dva týdny před Hell’s Angels. Delta Rebel č. 2 byl sestřelen během mise 12. srpna 1943 v Gelsenkirchenu v Německu, přičemž šest členů posádky bylo zajato jako váleční zajatci a čtyři byli zabiti v akci.

Zdroj: autorský článek

KAM DÁL: Chtěl unést letadlo. Nakonec okradl cestující a z letícího stroje vyskočil