Plyn, který zabil za války miliony židů: Vytvořila ho firma, od které si kupujete výrobky dodnes
Během druhé světové války nacistický režim v Německu využíval plynové komory k masovému vraždění v koncentračních a vyhlazovacích táborech. Především se jednalo o Cyklon B. Bez zajímavosti není, že firmy, které měly nacisty mezi svými odběrateli, dodnes existují a jejich výrobky možná používáte zcela běžně.
Před 82 lety, konkrétně 3. září 1941, zavraždili nacisté v Osvětimi plynem s názvem Cyklon B stovky sovětských vojáků a politických vězňů. Bylo to vůbec poprvé, co ho k likvidaci použili, ani zdaleka ne naposledy. Do roku 1945 zahynuly ve vyhlazovacích komorách více než tři miliony lidí, celkem si holokaust vyžádal přes šest milionů obětí.
Nacisté experimentovali s jedem od začátku
Plyn, který k likvidaci obyvatel nacisté používali, vyráběly tři továrny firmy IG Farben – v Německu, v protektorátu Čechy a Morava a ve Francii. Ještě před válkou to byla účinná látka k hubení hmyzu. Za druhé světové války byla však dovážena do koncentračních táborů k vraždění lidí.
S experimenty s jedovatým plynem začali nacisté už na podzim 1939. Krutí byli od začátku války. Jednalo se o tajný program T4, jehož obětmi byli pacienti psychiatrických klinik a mentálně postižení.
Masové vyvražďování si žádalo nový plán
„Nejednalo se ovšem o Cyklon B, ale o oxid uhelnatý, který byl uměle vyráběn firmou IG Farben a v tlakových lahvích převážen do šesti vybraných psychiatrických klinik v Německu a Rakousku – tedy tehdy už v třetí říši,“ upřesnil pro Radiožurnál historik Vojtěch Kyncl. Nacisté začali uvažovat o přestavbě celé Evropy v létě 1941 a hledali nástroj.
„Takže od podzimu 1941 hledaly nacistické špičky formy bezkontaktního vraždění, které by umožňovaly zabít najednou velké množství lidí s co nejmenším počtem personálního obsazení. Proto přišli s nápadem využití Cyklonu B. Například v Mauthausenu byly nalezeny plechovky ještě s českým popiskem z protektorátní výroby,“ dodává Kyncl.
V IG Farben pracovali nositelé Nobelovy ceny
Producentem Cyklonu B byla firma Deutsche Gesellschaft für Schädlingsbekämpfung GmbH (zkráceně Degesch), součást koncernu IG Farben AG, který byl v roce 1951 rozdělen a na začátku nového tisíciletí poslán do likvidace.
Založena byla v roce 1925 jako skupina šesti společenství – BASF, Bayer Hoechst, AGFA, Chemische Fabrik Griesheim-Elektron a Chemische Fabrik vorm. Weiler Ter Meer. Mezi její významné zaměstnance patřilo hned několik nositelů Nobelovy ceny. Například Otto Bayer, Carl Bosch, Friedrich Bergius, Gerhard Domagk nebo Kurt Alder.
Už během plánované invaze do Československa a Polska spolupracovala společnost IG Farben s nacistickým vedením na plánu zabavení a převzetí chemických závodů. Po válce bylo 13 z 24 ředitelů usvědčeno a posláno do vězení, nejdéle na 8 let. Přesto byli někteří z obviněných v poválečné éře vedoucími pracovníky oddělených společností.
Jak je to dnes?
Kvůli závažnosti válečných zločinů bylo totiž po válce rozhodnuto o zániku IG Farben – firma se však „rozdrobila“ do původních společností. Dnešními následovníky jsou firma Agfa, belgická firma podnikající ve fotografickém průmyslu, BASF, německá agrochemická firma patřící k těm největším na světě ve svém oboru, nebo Bayer, farmaceutická akciová společnost, která se zabývá humánními a veterinárními léčivy. U nás ji najdete v pražských Stodůlkách. Prodává například známý Aspirin C nebo Bepanthen krém, který milují maminky pro svá novorozeňata. Bayer patří společně s BASF a Syngentou k největším producentům pesticidů na světě.
Zakládající Hoechst se spojil s francouzskou firmou Rhône-Poulenc Rorer a vznikla firma Aventis. Tu později koupila farmaceutická společnost Sanofi, a vznikla společnost Sanofi-Aventis. U nás má například kanceláře v pražských Dejvicích a zaměstnává nespočet lidí.
Svět nechtěl slyšet, co se v Osvětimi děje
Nesmírné hrůzy v Osvětimi nebyly pro svět na konci války tak docela neznámou. Dva slovenští vězni – Rudolf Vrba a Alfred Wetzler – utekli 7. dubna 1944. Hned několik dní po svém úspěšném útoku sepsali v Žilině zprávu o tom, jak to v Osvětimi chodí. Podařila se jim tehdy nevídaná věc – publikovala ji BBC, otiskl ji západní tisk. Svět ale – zdálo se – stále zavíral oči před hrůzami, které se ve zdech Osvětimi děly. Nikdo to nechtěl slyšet.
„Jestliže vězně na útěku dopadnou živého, oběsí ho před očima celého tábora. Jestliže ho ale najdou mrtvého, přinesou jeho tělo – ať je najdou kdekoliv – zpátky do tábora (mrtvolu je snadné identifikovat podle vytetovaného čísla) a posadí je u vstupní brány a do rukou mu vtisknou ceduli, na které stojí: „Už jsem zase zpátky“. Během dvou let našeho pobytu v táboře došlo k mnoha pokusům o útěk, avšak s výjimkou dvou nebo tří přivedli všechny vězně zpátky, ať živé, nebo mrtvé. Není známo, zda se těm dvěma nebo třem vězňům, které nechytili, opravdu podařilo dostat se pryč. Můžu však prohlásit, že z židů, kteří byli do Osvětimi nebo do Brezinky deportováni ze Slovenska, jsme měli pouze my dva to štěstí zachránit se,“ stojí mimo jiné v předmětné zprávě.
Klíčovou osobou, která byla pověřena zabíjením Cyklonem B ve vyhlazovacích táborech, je německý důstojník Kurt Gerstein. Ten se původně staral o dezinfekci vody a s hromadným vyvražďováním nesouhlasil. Jakmile se o něm dozvěděl, snažil se tuto informaci vynést do světa, a to konkrétně k papeži do Vatikánu. Ke konci války se vzdal francouzské armádě a sepsal tzv. Gersteinovu zprávu, která podrobně použití Cyklonu B popisuje.
Zdroj: holocaust.cz, pametnaroda.cz, wikipedia.org, bayer.com, irozhlas.cz
KAM DÁL: Nacisté upalovali zaživa, matka zachránila dceru pod vlastním tělem. Česko má Lidice, Bělorusko Chatyň.
