Policista zabíjel ženy, pak dostal za úkol vypátrat sám sebe. Skončil v blázinci
Konstábl francouzské policie Alain Lamare dostal za úkol vypátrat sériového vraha, který zabíjel ženy po celé Francii. Pachatelem byl ovšem on sám, takže se dostal do velmi zvláštní situace. S policií hrál velmi nebezpečnou hru.
Lamare se napoprvé pokusil zastřelit dívku jménem Karin, když se vracela z kina. Jenže Karin útok přežila, bohužel ale neuvedla nic, co by policii přivedlo k pachateli. Ten ovšem začal s policií komunikovat sám. „Sedmnáctiletá dívka bloumající nocí je přesně ten cíl, který mám rád. Příště budu mířit na srdce.“ Takový vzkaz poslal policii a detektivům bylo okamžitě jasné, že jde o člověka, který bude chtít útočit dál.
A to se skutečně dělo. Po celé Francii docházelo k útokům na ženy, které skončily ale vždy jen zraněním, byť dost často těžkým. Jako by to bylo poznávací znamení pachatele, který si s policií doslova hrál. Veškeré snahy najít pachatele nikam nevedly. Bylo to zvláštní, protože policie byla schopná většinou alespoň přijít s nějakou vyšetřovací verzí nebo mít okruh podezřelých. Tady ale byla doslova ve slepé uličce a neměla nic.
Jsem zvyklý na krev a hrůzu
Součástí vyšetřování byl i konstábl Lamare. Měl přístup ke spisům a vyšetřovacím datům. Na místě každého činu byl vždy jako první dlouho před dalšími kolegy, takže mohl libovolně manipulovat s důkazy. Když například byla policie na stopě auta, ze kterého Lamare střílel, on do něj umístil výbušninu a zničil ho.
V prosinci roku 1978 ale Lamare udělal chybu. Devatenáctiletá Yolanda jeho útok nepřežila a nyní už policie hledala vraha a nikoliv jen útočníka. Pátrání dostalo veškeré možné zdroje a rozjelo se naplno. Na to Lamare reagoval tak, že policii poslal výhružnou rukou psanou zprávu: „Vyvarujte se zraněných a lovených zvířat. Mohou se stát velmi nebezpečnými. Nemám co ztratit a dokážu vám to. Jsem zvyklý na krev a hrůzu a naučím vás to milovat.“ Jenže se stala ještě jedna věc. Jeden z policistů si všiml v záznamech, že na každém místě činu byl jako první Lamare. To bylo nezvyklé, takže se skupina policejních detektivů rozhodla v tichosti začít sbírat další informace na svého kolegu.
Kriminálu unikl, život tráví v blázinci
Brzy zjistili, že Lamare má za sebou vojenský výcvik, miluje zbraně a auta. Jeho rukou psané služební poznámky nechali porovnat s výhružnou zprávou a znalec potvrdil, že patří stejnému člověku. Situace najednou byla jasná. Ovšem zatčení neprobíhalo hladce, Lamare se bránil a střílel po policistech. Zásahová jednotka jej ale dokázala přemoci a skončil v želízkách. Ve svém bytě měl seznamy lidí, které hodlal zabít, mezi nimi byli i jeho kolegové vyšetřovatelé. Těm také oznámil, že je dobře, že ho dopadli, jinak by je všechny zabil.
Paradoxně mu právě různé výhružky a podivné chování zachránily život. Soudce totiž dospěl na základě psychologického vyšetření k závěru, že Lamare je nepříčetný, a tak místo do vězení směřoval na uzavřené psychiatrické oddělení, kde je podle všeho dodnes. Příběh vraha - policisty byl v roce 2014 zfilmován režisérem Cedericem Angerem.
Zdroj: allthatsinteresting.com
KAM DÁL: Policie přivedla rodičům uneseného chlapečka, jenže to byla mýlka.
