Popírání válečných masakrů a dva bílí Evropané. Nobelova cena opět bouří emoce

Patrně nejprestižnější literární ocenění, tedy Nobelovu cenu, získali minulý čtvrtek hned dva spisovatelé. Jednak polská básnířka a prozaička Olga Tokarczuková, jednak rakouský prozaik a dramatik Peter Handke. Zatímco Olga Tokarczuková je oblíbená napříč českým čtenářstvem, formálně i jazykově novátorského Petera Handkeho doposud četli spíše takzvaní literární fajnšmekři, kterým není proti srsti trochu se s knihou či s textem poprat. A kteří již ve čtvrtek věděli, že i tentokrát si porota Nobelovy ceny postavila do cesty velké množství odpůrců.

Získá – nezíská

Nobelova cena má jedinečný status. Ti, kterým se poštěstí ji získat, platí většinou za klasiky. Stačí vzpomenout jediného českého nositele tohoto ocenění, Jaroslava Seiferta. Ten v učebních osnovách, ale i v povědomí lidí zastiňuje mnohé generační souputníky, jejichž tvorba rozhodně není méně zajímavá. V souvislosti s Nobelovou cenou za literaturu se tak neprobírá jen to, zda si ji ten který autor či autorka zasloužili, ale i to, že několik dnes již nezpochybnitelných literárních veličin toto ocenění nezískalo.

Asi nejzmiňovanějším autorem, který Nobelovu cenu získat mohl, měl, ale nezískal, je Lev Nikolajevič Tolstoj. Autor románů Vojna a mír, Vzkříšení či Anna Karenina, zemřel v roce 1910. Nobelova cena se uděluje od roku 1901. Stojí za zmínku, že do roku 1910 bylo vyznamenáno hned několik autorů, na které se s postupem času – na rozdíl od Tolstého – v podstatě zapomnělo (ač mnohdy samozřejmě neprávem).

Přestože se diskuze kolem udělení Nobelových cen vedou neustále, v posledních letech nabyly na intenzitě. Začalo to v roce 2015, kdy švédská porota vyznamenala běloruskou investigativní žurnalistku Světlanu Alexijevičovou. Ta získala cenu díky knihám založeným na svědeckých výpovědích. Přestože působivost těchto románů-reportáží je nezpochybnitelná, v literárních kuloárech se rozvířila debata, nakolik je dílo Světlany Alexijevičové ještě literaturou a nakolik "pouze" novinařinou.

Ještě kontroverznější bylo vyznamenání Boba Dylana v roce 2016. Jeden z nejvlivnějších světových písničkářů totiž získal nejprestižnější literární ocenění právě za písňové texty. Ačkoliv Bob Dylan vydal i svébytné knižní tituly (nikoliv tedy pouze na stránky přenesené písňové texty), je jasné, že za ně by Nobelovu cenu za literaturu získal stěží.

Spisovatel Irvine Welsh tehdy na Twitteru okomentoval rozhodnutí poroty takto: "Jsem Dylanův fanoušek, ale tohle je nepromyšlené nostalgické ocenění vzešlé z prohnilých prostat senilních, mrmlajících hipíků". Leonard Cohen naopak prohlásil, že ocenit Boba Dylana je jako udělit Mount Everestu medaili za to, že je nejvyšší.

Když se proto v roce 2017 stal nositelem Nobelovy ceny opět především spisovatel-prozaik Kazuo Ishiguro, literární nadšenci si mohli oddechnout. Zdálo se, že se věci vracejí do starých pořádků. Tyto vidiny se však záhy sesypaly. Vloni nebyla kvůli skandálům ve švédské komisi cena udílena vůbec. A letos, kdy proto byli oceněni hned dva autoři, ji vedle Olgy Tokarczukové získal Peter Handke.

Kontroverzní autor

Spisovatel, o jehož literárních schopnostech není třeba dlouze polemizovat, se vedle próz a divadelních her proslavil i svým ostrým jazykem. Do literárního dění vstoupil již v polovině šedesátých let, kdy se opřel do proslulých tvůrců takzvané Gruppe 47 (Skupina 47; mezi jejími členy najdeme i nobelisty Güntera Grasse a Heinricha Bölla).

Ještě větší rozruch však vyvolal – a vyvolává dodnes – Handkeho postoj k jugoslávské válce a jeho blízký vztah k bývalému srbskému prezidentovi Slobodanu Miloševičovi, jemuž dokonce promluvil na pohřbu. Handke zpochybňoval i srebrenický masakr. A v posledních dnech se rovněž připomíná, jak odmítavě se tento autor stavěl k Nobelově ceně.

Otázky, zda porota Nobelovy ceny za literaturu neupřednostňuje morální aspekt díla před jeho literárními kvalitami, tedy otázka, která se objevovala především v souvislosti s rokem 2015, se tak dostává do diskuze i letos. Jen je formulována opačně.

Mezi nejčastěji připomínané kritiky Petera Handkeho patří spolu třeba s filosofem Slavojem Žižekem také spisovatel Salman Rushdie (sám mimochodem výrazný kandidát na Nobelovu cenu za literaturu). Ten v roce 1999 řekl, že Peter Handke podle něj aspiruje na cenu "blbec roku". Poté, co bylo oznámeno, že Handke získal Nobelovu cenu, Rushdie prohlásil, že nemá, co by k tomu dodal, ale že na tom, co tehdy řekl, trvá. Informaci přinesl deník Guardian.

Tam také vyšel článek, v němž se literární kritička Maya Jaggiová pohoršuje nad tím, že Nobelovu cenu letos získali dva bílí Evropané. Reaguje tím mimo jiné na slova hlavního porotce Anderse Olssona, který prohlásil, že dosud příliš eurocentrická Nobelova cena se bude více rozhlížet po světě. To jsou dosud poslední výraznější ohlasy na čtvrteční oznámení letošního a loňského nositele Nobelovy ceny. Bude zajímavé sledovat, jak se se silným tlakem, který evidujeme už nyní, vyrovná porota v letech následujících.