Poprava mrtvého muže: tělo Olivera Cromwella vykopali z hrobu, aby mu mohli dva roky po smrti setnout hlavu. Proč?

Kolik negativních emocí se muselo nahromadit v těch, kteří se rozhodli k tak šílenému a ohavnému kroku, tedy k odsouzení a následně také “popravě” dva roky mrtvého Olivera Cromwella? Pokud se někdo rozhodne svrhnout monarchii a připravit o život samotného krále, musí zkrátka počítat s tím, že pokud se pokus nepodaří, bude za takovou akci pykat - třeba po smrti. 

Velké změny

V první polovině 17. století se Anglie zmítala hned ve třech občanských válkách, v bojích mezi monarchisty a zastánci parlamentního systému vládnutí, na jejichž vítězné straně stál i Oliver Cromwell. Zastánci parlamentu zvítězili a od roku 1640 se Cromwell dostal do nového (zanedlouho zrušeného) parlamentu. Ke slovu se opět dostal král, ale po dalších letech a bojích, v nichž znovu zastánci parlamentu zvítězili nad královským vojskem, byl Cromwell dokonce jedním z bezmála šedesáti poslanců, kteří rozhodli o osudu krále Karla I. Panovník byl shledán viným zradou a odsouzen k smrti. Tím byla monarchie zdolána a parlament měl volné pole působnosti. 

Lord protektor jako šéf vlády i nejvyšší soudce

Počátky nového zřízení se samozřejmě neobešly bez problémů a hned několika nevydařených pokusů, ale bohatý Cromwell se přesto držel na špičce a po vojenském obsazení Skotska a Irska se z něho stal lord protektor. Dostal tak možnost nejen řídit vládu, ale stal se také nejvyšším soudcem. To je na jednoho člověka opravdu hodně pravomocí, zvlášť zvážíme-li, že je měl přiděleny doživotně. A Cromwel se v podstatě mohl chovat jako vládce, což dokázal třeba využitím svého práva rozpustit parlament. Rozhodl se k tomu ve chvíli, kdy se zdálo, že by mohli získat hlavní slovo radikální republikáni. 

Přijmout korunu, nebo ne? 

Cromwellova vláda měla přinést mnoho změn, ale hlavně stabilitu společnosti, svobodu vyznání, bezpečnost a kromě jiného také obnovu morálky. Pro tyto účely nachal zřídit vojenské obvody pod správou generálů, což logicky vyvolávalo mnoho negativních momentů. To ale nebránilo tomu, aby se našli lidé, kteří Cromwellovi nabídli možnost získat korunu - tomu Cromwellovi, který svrhl krále a zrušil monarchii… Lord protektor se patrně dokonce rozmýšlel, jestli by neměl takový návrh přijmout, ale nakonec se rozhodl korunu nepřijmout a nechal se v roce 1657 znovu jmenovat protektorem. To už mu ale zbýval pouhý rok života. 

Konec Cromwella, konec jeho "pokusu"

Jeden z nejkontroverznějších mužů Anglie zemřel v září roku 1658 pravděpodobně na malárii a zánět močového měchýře a po skutečně honosném pohřbu se úřadu protektora ujal jeho syn, který ale na rozdíl od svého otce nebyl typem rozeného vůdce lidu. Není tedy s podivem, že se brzy dostavily neúspěchy a zřízení, budované Oliwerem Cromwellem se zhroutilo pod silou vojenského útoku, vedeného Georgem Monckem. Po tomto vítězství se Monck postaral o návrat syna Karla I., tedy Karla II. do vlasti a následně také o obnovu původního systému, tedy monarchie. Nový král se chopil příležitosti a rozhodl se zúčtovat s člověkem, který jeho otce připravil nejen o trůn, ale také o život. Jenomže Cromwell byl tou dobou už dva roky mrtvý.

Poprava mrtvého muže

Ukázalo se, že Karel II. dokázal doslova nemožné. Zařídil “popravu” mrtvého muže. Tělo Olivera Cromwella nechal exhumovat a ostatky, vyjmuté z hrobu, pak byly souzeny a odsouzeny. Tělo čekalo setnutí hlavy, kterou vykonavatelé téhle spravedlnosti navíc napíchli na kopí a vystavili ve Westminsteru v Londýně, zatímco zbytek ostatků zakopali do docela běžného hrobu. Po letech se Cromwellova hlava stala majetkem rodu Wilkinsonů a dnes je součástí sbírek Sidney Sussex College v Cambridge.

Zdroj: historyofyesterday.com, wikipedia.com

KAM DÁL: Císařpán František Josef I. a jeho bratři: pavlačová drbna, výstavní arcivévoda a milovník přírody.