Poslední český král zemřel v chudobě, neměl ani na doktora. Jeho role je rozporuplná
Je to příběh panovníka, který se své vlády ujal ve vší vážnosti, a nutno dodat, že svými kroky ve funkci politika budoucím nezávislým národům v mnohém pomohl. Vládu však Karel I. přebral v nelichotivé době války a to, co bylo po ní, už habsburské monarchii rozhodně nepřálo. Jeho život tak končí v chudobném vyhnanství.
Byl to poslední císař rakouský, král český, apoštolský král uherský a markrabě moravský. Seznam titulů je možná delší než celý jeho život. Stejně tak jeho kompletní jméno, které si zapamatuje jen člověk s opravdu dobře trénovanou pamětí. Tak schválně: Karel František Josef Ludvík Hubert Jiří Oto Maria Habsbursko-Lotrinský.
Velký pád
Tituly a celé jméno jsou však v osudu Karla I. vedlejší. Muž, jehož vláda neměla dobré načasování, totiž odnesl konec války opravdu na vlastní kůži. Jen u málokteré postavy v naší historii můžeme pozorovat tak hluboký pád na dno. Někdo by mohl podotknout, že nucené stěhování z Vídně na portugalský ostrov Madeira může být spíše změnou k lepšímu, ale více než o geografickou změnu bydliště šlo o propad na sociálním žebříčku.
Bezbřehé bohatství císaře s podporou církve bylo minulostí a celá jeho rodina si musela zvyknout na drtivou realitu nekompromisní chudoby. Proč byl vlastně Karel I. vyhnán a obrán o svůj rozsáhlý majetek?
Nesnadná situace
Původně měl být následníkem trůnu arcivévoda František Ferdinand, ale po jeho násilné smrti v Sarajevu se jím stal Karel I. Ten se také 21. listopadu roku 1916 po smrti Františka Josefa I. trůnu ujal, ale monarchii přebíral ve velmi složité době. Sám bývalý praktikující voják znal tíhu boje na vlastní kůži. Jeho politika se tak odvíjela hlavně směrem k dosažení míru.
Zároveň nechtěl přijít o svůj mocenský vliv. Monarchie se však nezvratně rozpadala na malé nezávislé národy. Co je však nutné u jeho osoby zmínit, je vliv na to, že poválečné uspořádání a územní změny proběhly bez krveprolití, a tak se celé mocnářství vyhnulo občanské válce.
Největší vliv na tento klidný průběh měl jeho Národní manifest, jenž všechny uklidnil a nevyprovokoval k agresi. 11. listopadu se Karel I. zřekl doslova „jakékoli účasti na státních záležitostech“ a stejného dne se s rodinou uchýlil na zámek Eckartsau na Moravském poli.
V té chvíli byl pod dohledem anglického podplukovníka E. L. Strutta, protože si anglický král Jiří V. přál, aby v revolučních dnech nedopadl podobně jako Mikuláš II.. Ten byl vzbouřeným lidem popraven s celou svojí rodinou.
Vyhnanství
Karel I. si stále udržoval styky s monarchistickými spolky především v Uhrách a dvakrát se na popud papeže, který se bál vzniku bolševického převratu, pokusil obnovit svoji roli panovníka. Zrady a lži jeho „přívrženců“ však stály za tím, že se mu ani jeden pokus nepovedl. Když definitivně vycítil, že jeho šance jsou mizivé a svými kroky by akorát nastartoval občanskou válku, rozhodl se ustoupit. On a královna byli nakonec uvězněni a posláni do vyhnanství na ostrov Madeira.
Bývalý panovník se tak ocitl v jiné zemi zcela bez finančních prostředků a zbaven veškerého císařského majetku. Na Madeiře byly rodině odcizeny šperky, což znamenalo tvrdou ránu přes rozpočet. Bezplatně celá rodina žila na panství jistého bankéře, kde Karel I. nachladl. Těžká finanční situace ho donutila zavolat doktora až ve chvíli, kdy už bylo pozdě. Karel I. měl silný zápal plic a zemřel 1. dubna roku 1922 v nízkém věku třiceti čtyř let.
Karel I. byl papežem Janem Pavlem II. v roce 2004 za svoje mírové snahy a příkladný křesťanský život blahoslaven. Obecně je osoba posledního císaře habsburské monarchie vnímána pozitivně. Dle historiků to byl člověk, kterému šlo převážně o co nejrychlejší ukončení války.
Zdroje: redakce, britannica.com, ceskatelevize.cz, rozhlas.cz, history.com
KAM DÁL: Kdo byl Rasputin, mužik, mystik či léčitel? Od jeho narození uplynulo už 150 let.
