Povodně ukazují sílu přírody. Neštěstí, strach a bezmoc, tak je popisují ti, kteří je prožili
Před přírodními živly nemůžeme být nikdy v bezpečí - to si uvědomíme vždy, když se příroda rozhodne ukázat nám svoji sílu, kterou ani s nejvyspělejší technikou neovlivníme. Vichřice, požáry, nemoci, povodně… Kdo bydlí v místech, kde například povodně nehrozí, jen těžko si představí, v jaké hrůze žijí někteří lidé, když stoupá voda v řece. Zvlášť ti, kteří pamatují katastrofální povodně například z let 2002, 2006 nebo 2009.
V současné době sužují mnohé kraje republiky rozvodněné řeky a potoky. Lidé se tak neubrání vzpomínce na povodně, které se republikou prohnaly teprve před několika lety, tedy v roce 2002, 2006 a 2009. Právě ty posledně jmenované začaly 23. června a v následujícíh dnech přinesly nedozírné ztráty jak na majetku, tak ale i na životech…
Absolutní bezmoc
„Nikdo, komu netekla voda barákem, si neumí představit, co v takovou chvíli prožíváte,“ ohlédla se za tehdejšími povodněmi důchodkyně paní Jaroslava. „Je to absolutní bezmoc a jste rádi, když zachráníte alespoň to nejcennější. Majetek, který jste třeba i celý život schraňovali, dům, který jste opravovali, zahrada, o kterou jste pečovali - to všechno je během několika minut pryč. Jako by vám voda vzala většinu života…“
Zatopené obce a první oběti
Před možnými povodněmi v roce 2009 meteorologové prvně oficiálně varovali právě v pondělí 22. června, kdy byl očekáván vytrvalý déšť, který by mohl zvedat hladiny hlavně v případě menších řek. To dobou ještě ale nikdo nemohl tušit, jaká katastrofa se na mnohé části republiky žene. Poznali to lidé již druhý den, kdy se některé jihočeské řeky dostaly až na třetí stupeň povodňové aktivity, tedy na stupeň ohrožení. O den později už byly zatopeny domy na Vsetínsku a Novojičínsku, v samotném Novém Jičíně dokonce přišla o život první oběť povodní, kterou brzy následovali dalších a další lidé, kteří tragicky přišli o život.
Radost i neštěstí
„23. června se nám narodil první syn,“ vypráví paní Kateřina. „Přímo v porodnici jsem se dívala na zprávy, věděla jsem, že máme v domě, i v dětském pokojíčku, půl metru vody. Nemohla jsem nic dělat, snažila jsem se soustředit na malého, ale bylo nemožné užívat si radost z narození dítěte, když víte, co vás doma čeká, a že vlastně nemáte žádnou jistotu. S manželem jsme se snažili, abychom dítě přivedli do krásného čistého prostředí - a pak se stalo tohle. První rok jsme tak s malým prožili u rodičů v Praze, než jsme se mohli přestěhovat zpátky domů.“
Na pomoc vyjeli vojáci
Čtvrtý den, tedy ve čtvrtek 25. června už zasedla bezpečnostní rada státu a na pomoc postiženým oblastem vyjeli vojáci. Počet obětí stoupl na deset a tisíce domácností byly bez elektřiny, bez plynu a v děsivých podmínkách beznaděje. Navíc na mnoha místech neustále pršelo a vidina na zlepšení situace byla mizivá.
Bojím se, kdykoliv začne pršet
Následovaly další dny a další škody - železnice, silnice i soukromý majetek, náklady na opravy šly do obrovských částek. Nejpostiženější tehdy byly kraje Moravskoslezský, Olomoucký, Ústecký, Liberecký a Jihočeský. Tam také zasahovalo přes osm tisíc vojáků, dobrovolníci i členové dalších záchranných sborů. Postiženy, i když menší měrou, byly ale i další kraje. „Dodneška jsem se z toho nevzpamatovala. Kdykoliv prší, mám divný pocit, bojím se, aby se ta hrůza nevrátila,“ popsala svoje pocity paní Jaroslava.
Tisíciletá voda v roce 2002
Ani povodně z roku 2009 ale nebyly tím nejhorším, co republiku v jedenadvacátém století potkalo. Vždyť si jistě všichni pamatujeme na povodně v roce 2002, kdy se pod vodou ocitlo i rozsáhlé centrum Prahy, stejně jako v dalších částech republiky. I tehdy začaly záplavy na jihu Čech, a to 7. srpna. Po pěti dnech se zdálo, že by mohla katastrofa skončit, hladiny řek se pomalu uklidňovaly a lidé začali odklízet následky povodně. Jenže nic zatím končit nemělo - naopak, to nejhorší republiku teprve čekalo.
Katastrofická druhá vlna
Voda se do jižních Čech vrátila ve druhé vlně, pršet začalo i na severu území. Jako by se příroda odmítala vzdát a bojovala na více frontách najednou. Stoupala Vltava a voda se valila i na Prahu. 14. srpna už byl zaplaven i Karlín, samozřejmě centrum města podél řeky, metro, zoologická zahrada v Tróji a mnohá další území… V roce 2002 přišlo o povodních o život celkem 17 lidí, postiženo bylo 753 obcí a škody byly vyčísleny na 73,3 miliardy korun.
Stále ještě si myslíme, že jsme pány světa? Možná nám i současné - s minulými povodněmi svým rozsahem neporovnatelné - záplavy pomohou připomenout, že je to právě příroda, která tady má a také bude mít hlavní slovo.
KAM DÁL: Den, kdy hořela řeka. Cuyahoga byla plná mrtvých zvířat a ropy a hasiči k ní vyjížděli dokonce třináctkrát
