Pražská Malá Strana plná trabantů. Útěk občanů z NDR vedl přes plot západoněmecké ambasády
Je tomu již 31 let, kdy se Praha proměnila v obrovské parkoviště trabantů, které přijely z NDR. V žádném případě se nejednalo o přehlídku či sraz legendárního typu automobilů. Občané východního Německa využili pohostinství západoněmecké ambasády, kde na zahradě čekali na azyl. Revoluce se blíží a tento obrázek patří k těm nezapomenutelným.
To, že se ve východním bloku něco děje, bylo jasné už v momentě, kdy kormidlo nad Sovětským svazem převzal Michail Gorbačov. Reforma socialismu a otevírající se náruč západu způsobovala pomaličké drobení neomezené moci a vlivu v satelitech sovětské velmoci. Tato kuriózní pražská událost probíhala postupně od léta do listopadu roku 1989. Byla to předzvěst sametové revoluce a pádu berlínské zdi. Jak se tedy z Malé Strany stalo skladiště automobilů?
Přátelé z Československa
Nejmasivnější vlna trabantů a warburgů zaparkovala na Malé Straně v září. Důvod byl prostý. 11. září se otevřely maďarsko-rakouské hranice a tisíce obyvatel NDR se rozhodly využít šance k emigraci do západního Německa právě cestou přes Československo, Maďarsko a Rakousko. Několik solitérů však objevovalo cestu skrz železnou oponu už od léta téhož roku, a to návštěvou západoněmeckého velvyslanectví v Praze na Malé Straně.
Staré jádro Prahy se tak postupně měnilo v parkoviště odstavených trabantů a warburgů. Ta největší vlna však měla ještě přijít. Vzhledem k tomu, že Československo se rozhodlo občany NDR zastavit a nepustit do Maďarska, zůstalo na našem území velké množství odhodlaných emigrantů. Když to nešlo přes hranice, půjde to přes plot.
Československá garnitura se tak svým rozhodnutím nepřipustit exodus občanů z NDR přes Maďarsko dostala do velmi kuriózní situace. Na Malé Straně stály tisíce opuštěných automobilů a kolem plotů se na zemi válely východoněmecké marky, které lidé na útěku již nepotřebovali. Na první pohled úsměvná situace se však s nárůstem uprchlíků pomalu stávala humanitární katastrofou.
Život na zahradě
Veřejná bezpečnost začala hlídat ploty přilehlé u Petřína na americkou a západoněmeckou ambasádu. Přesto se však stovkám útěkářů podařilo překonat nevysokou překážku za cestou do svobodné země.
Zcela pochopitelně nemohla západoněmecká ambasáda pojmout tisíce lidí, žadatelů o azyl. Ti museli v nevyhovujících podmínkách přežívat na zahradě v deštivém počasí, v blátě a ti šťastnější přespávali na schodech budovy. Situace byla neudržitelná a během října ještě vzrostla vlna lidí, kteří v NDR skrze západní média viděli, že Praha je jednou z fungujících cest na západ.
Celá bláznivá situace samozřejmě působila jako signál nestability socialistického režimu i pro obyvatele Prahy. NDR musela povolovat šrouby a obě německé strany se nakonec dohodly, že útěku nebude zásadně bránit.
Pro československé občany to znamenalo jeden z milníků toho, že se postupně železná opona stává křehkou a průchozí. Kromě toho se zvedla také vlna solidarity právě od pražských obyvatel, kteří občanům NDR na zahradu nosili jídlo, přikrývky i další potřeby.
Ráj opuštěných automobilů
Kromě toho, že celá masová akce působila destabilizačně i pro obyvatele Československa, vznikl jeden zásadní a velmi kuriózní problém. Malá Strana byla doslova odstavištěm automobilů těch, kteří se rozhodli utéct. Naše tehdejší garnitura tak zcela pochopitelně tlačila na zástupce NDR v Praze, aby situaci kolem zaparkovaných aut začali řešit.
Byť vznikl plán z iniciativy NDR, že budou automobily vráceny na území východního Německa, hlavní díl práce byl odveden v 8 hodin 9. října 1989. Odvezeno bylo během jednoho dne až 1 500 automobilů. Některé se následně prodávaly v bazarech, jiné zůstaly odstavené bez toho, aby se vrátily majiteli.
Podobná akce se opakovala ještě v listopadu, ale režim už byl postupně rozdroben natolik, že se tento problém zdál druhořadý. V Berlíně padla zeď, na Národní třídě byla násilně potlačená pokojná studentská demonstrace, v Polsku již nějaký měsíc v podstatě vládla opozice a v Maďarsku už se dlouho jednalo o převzetí moci. Hranice se tak velmi brzy po dlouhých 40 letech v nesvobodě otevřely a lidé už nemuseli přelézat ani podlézat ploty.
KAM DÁL: Stalinova fronta na maso jako největší sousoší v Evropě. Sochař a jeho žena spáchali sebevraždu
