Příběh českých okultistů za protektorátu. Jeden se dal do služeb nacistů, druhý proti nim bojoval
V Praze mezi nejznámější osobnosti zabývající se magií patřil Jan Kefer a Jiří Arvéd Smíchovský. Když přišla nacistická okupace, začaly se charaktery lámat a také v okultních hnutích se objevili kolaboranti, ale také bojovníci proti nacismu. Podívejme se na rozdílné osudy dvou zapomenutých českých géniů, které spojila stejná touha po vědění, ale rozdělil je morální kompas.
Před okupací působilo v Československu hned několik okultních skupin. Většina z nich byla uzavřená a neměly ani oficiální jméno. Zabývaly se vyvoláváním duchů, sestavováním horoskopů a telepatií. Toto je jen náčrt jejich aktivit, kvůli svému elitnímu charakteru je nebylo možno do detailu prozkoumat. Slovo magie se tehdy nepoužívalo, své pokusy a myšlenky nazývaly pojmem hermetismus.
Příběh bílého čaroděje
Život Jana Kefera nezačal šťastně, jeho tatínek spáchal sebevraždu, údajně kvůli podvodu, který na něj udělali jeho obchodní společníci. Byl vychováván matkou a již v dětství vykazoval jisté paranormální nadání, také se traduje historka, že v raném věku často přicházel o zrak, což měla být předzvěst budoucí jasnozřivosti. Své nadání využil při studiu na arcibiskupském gymnáziu, také měl cit pro hudbu, hře na klavír se naučil již v pěti letech, coby student složil operu s názvem Paleček. Ovládal asi patnáct jazyků. Duchovní nauky mu nebyly nikdy cizí, jeho třídním učitelem byl mystik Jaroslav Ovečka a ten jej nasměroval k ezoterickým vědám.
V rámci magických věd se zabýval hlavně theurgií a mumiální léčbou. Theurgie byla více méně zapomenutou okultní disciplínou, která má kořeny ve starověkém Řecku, a byl to právě Kefer, který ji obnovil. Jde o spojení s vyššími bytostmi z duchovního světa nebo jejich vyvolání či vytvoření. V případě mumiální léčby se mág snaží nemoc z těla pacienta přemístit do jiného organismu, například myši. Jeho touhou bylo prosadit magii, tedy hermetismus, jako skutečnou vědeckou disciplínu, dokonce se mu mělo podařit vyléčit tímto způsobem rakovinu. Kefer byl mezi českými okultisty velmi uznávaný, až na Arvéda Smíchovského, se kterým měl časté spory.
Malostranský Faust
Jiří Arvéd Smíchovský měl s Janem Keferem společný osud. Narodil se do velmi významné rodiny, která patřila do rytířského řádu, měli dokonce kontakt i na papeže, jeho otec byl také znám v uměleckých kruzích. Po vystudování gymnázia pokračoval na právnickou fakultu, zde se projevilo jeho jazykové nadání. Uměl kolem sedm jazyků, mezi nimi i starořecky a hebrejsky. Stal se členem společnosti Universalia, kde se potkal s Keferem. Rozdíl mezi nimi byl hned zřetelný, Smíchovský považoval magii za vysoce elitní věc a byl proti její popularizaci.
Smíchovského učarovala temnota, začal se zajímat o nacismus a stal se členem české Národní obce fašistické. Jednou ve sklepě svého domu dokonce vyvolával ďábla, přátelé přítomni seanci měli s hrůzou utéct pryč. Po zabrání Sudet se Smíchovský přihlásil k německé národnosti, poté již otevřeně propagoval nacismus. Po vyhlášení protektorátu se dal do služeb nacistické rozvědky SD. Účastnil se útoku na vinohradskou synagogu a na jiné židovské modlitebny, jeho cílem bylo ukořistit staré hebrejské knihy. Stal se z něj skutečný novodobý Faust.
Střet dvou světů
Postavy Smíchovského a Kefera jsou jako černá a bílá, jako by je někdo vystřihl z románu, a také jejich konec měl nádech tajemství. Zatímco Jan Kefer se snažil pomáhat odbojářům a k tomu se věnoval léčitelství, Smíchovský udával své kolegy gestapu. Kefer a další okultisté také provedli jednou v noci rituál, který měl zničit Hitlera.
Tvrdí muži z gestapa si jednoho dne došli i pro Jana Kefera. Neměli v úmyslu jej mlátit, naopak úkol byl přesvědčit jej ke spolupráci. Traduje se, že mág použil při výslechu jakousi tajnou techniku a opustil své tělo, jiným slovem zemřel. Podle svědků vynesli gestapáci z místnosti mrtvého Kefera, který na sobě neměl žádné známky bití. Skupina, která měla Kefera na starosti, byla za trest poslána na sovětskou frontu.
V rodině Kefera dodnes věří, že ten, kdo jej udal gestapu, byl právě Smíchovský. Měl být dokonce poslán k němu na celu, kde jej přemlouval, ať svolí a spolupracuje s nacisty. Sám Smíchovský měl z nacistů strach, byl totiž homosexuál a to gestapo dobře vědělo. Po válce byl souzen za kolaboraci, k okultismu se hlásil i za mřížemi. Vykonal tam sám na sobě obřízku. Smíchovský zemřel patrně po úderu do hlavy, který dostal od bachaře, dusil se pak několik hodin a jeho obličej byl poté úplně černý. V roce 2022 byl natočen film Arvéd, který se volně inspiruje jeho životem, snímek dobře zachycuje Smíchovského touhu po vědění, která ovšem nebyla ušlechtilá, ale měla zvrácené a sobecké důvody.
Zdroj: autorský článek (autor své informace čerpal v přednášek Sranislava Motla a knih Nacismus versus okultismus v protektorátu a Arvéd)
KAM DÁL: Železná panna: Hrozné utrpení, na které se nevydržel nikdo dívat. Kromě syna Saddáma Husajna
