Putin na Ukrajině navázal na sovětská zvěrstva. Jedno z nich se týká i nás

Po válce v Jugoslávii se mohlo zdát, že válečné konflikty se už snad ani nemohou odehrávat v blízkosti našich hranic a Evropa zůstane klidným kontinentem, kdy drama a umírání, kolony tanků a čety vojáků budou konečně minulostí. 

Svět zaměstnával konflikt na Blízkém východě. I naše vojska tehdy soustředila sílu v Afghánistánu a Iráku a konflikty Ruské federace v Gruzii či Čečensku nechaly NATO a západní svět v klidu. Až přišel rok 2014 a ukrajinský Krym byl Vladimirem Putinem násilně připojen k Ruské federaci. První vlaštovka, která ohlásila to, co se děje v současnosti. Byť všechny historické analogie kulhají minimálně na jednu nohu, hodí se připomenout, jak si počínal Sovětský svaz v době, kdy byla Evropa ostnatým drátem rozdělena na Východ a Západ.

Zadupat oheň revoluce

Stalin a Sovětský svaz už měli zkušenost s Josipem Titem, který se rozhodl vizi socialismu diktovat vlastní silou, a nikoliv jako vazal silnějšího „bratra“ z Východu. Povedlo se a režim v Jugoslávii nabídl alternativní, i když ne sluníčkovou cestu k životu zdejších obyvatel. Právě po této Titově „zradě“ Stalin zpřísnil dohled nad svými satelity. Přišly velké vnitrostranické, často vykonstruované procesy, strach byl vyvolán a moc měla být nedotknutelná. V roce 1956 Maďarsko zvlčelo a přelom října a listopadu se stal jedním z nejkrvavějších momentů v moderních dějinách tohoto národa. 

Nutno dodat, že národní povstání navazovalo na povstání ve východním Německu v roce 1953 a hlavně na povstání dělníků v polské Poznani. V Maďarsku se tak jednalo o třetí násilně potlačenou vzpouru a touhu obyvatelstva o vymanění se z vlivu Sovětského svazu. Hned druhý den po spontánních demonstracích vstoupila do budapešťských ulic sovětská vojska. Během povstání vznikla nová vláda Imre Nagyho, ale netrvalo dlouho a celá situace se pod ještě větším vojenským tlakem vrátila zpátky do sovětských kolejí. Dlouhých třicet let bylo o této události zakázáno mluvit. Maďarský pokus o nezávislost ovšem stál mnoho na obou stranách, včetně pokojně demonstrujících civilistů. 

Konec pražského jara

Socialismus s lidskou tváří. Komunistická reprezentace na začátku roku 1968 v Československu změnila svou rétoriku. Prosazovala se absence cenzury, otevíraly se hranice na Západ a lidé po celkově uvolněnějších šedesátých letech se nadechli pocitu svobody. 21. srpen 1968 ovšem zadupal do země veškeré naděje na demokratičtější směřování národa. Invaze vojsk Varšavské smlouvy se pro občany stala symbolem zrady, kterou se sovětská propaganda snažila představit jako bratrskou pomoc proti kontrarevoluci.

Dubček a jeho kolegové byli uneseni na jednání do Moskvy, kde museli podepsat protokol o souhlasu s tímto vojenským vpádem, a kromě Františka Kriegera se všichni podvolili. Lidé v ulicích několik dní povstali k odboji, ale ten ovšem brzy vyšuměl v beznaděj. 

Lidé postupně otupili svou občanskou neposlušnost, přešli do emigrace, ať už za hranice země, či do svých domovů, chat a chatek. Bez vojenského odporu se tak Sovětskému svazu povedlo nastolit režim, jenž později získal termín normalizace. Udušený národ čekal až do roku 1989 na svou opravdovou revoluci. Ta ovšem spíše souvisela s celkovým ústupem imperiálních tendencí samotného Sovětského svazu. 

Ukrajina, jiný příklad

Aktuální příklad války na Ukrajině nesnese srovnání s ničím jiným v historii Evropy. Válka každého z nás se ocitá na obrazovkách mobilů, kde prostřednictvím sociálních sítí referují lidé o tragédiích téměř v reálném čase.

Masakry, které se odhalují, a dezinformace, které bobtnají, vytvářejí novou, dosud nepoznanou podobu války, kdy se globalizací propojený svět učí zacházet se zločiny ruské agrese, která je schopna děsit i jadernou válkou. Válka o Ukrajinu ukazuje limity současného světa, odhaluje neschopnost podobným imperiálním touhám předcházet a umět se s nimi vypořádat. Bude trvat ještě hodně dlouho, abychom o současném konfliktu mohli hovořit v minulém čase a s potřebným nadhledem. 

Zdroj: moderni-dejiny.cz, britannica.com

KAM DÁL: Ukrajina by měla mít rakety pro zásah ruského území, říká generál Šedivý. Zkritizoval NATO i tzv. odborníky.