Sáně Santy Clause jsou předmětem sporu. Jaký pohon je vlastně pohání?
Mnohé děti věří tomu, že vánoční dárky rozváží Santa Claus. Není proto od věci se v naší rubrice o letectví blíže zaobírat jeho létajícím zařízením. Právě díky němu totiž může své překvapení rozvážet po celém světě, kde je jeho existence všeobecně přijímána.
Santa Claus (vlastně svatý Mikuláš, toto jméno totiž vzniklo chybou ve výslovnosti nizozemského slova Sinterklaas, které je zkratkou jména Sint Nicolaas – svatý Mikuláš) žije na dalekém severu v kraji věčného ledu. Poloha Santova obydlí se tradičně spojuje s různými místy, od severního pólu po Korvatunturi v Laponsku. Je tedy zřejmé, že aby mohl naplnit své povinnosti v jejich rozsahu a odpovídajícím čase, musel se poohlédnout po dopravním prostředku, který by mu tuto činnost umožnil.
Nejprve jeho sáně pohánělo osm sobů
Je pravděpodobné, že v souvislosti s demografickým vývojem populace a Santovou současnou popularizací vznikla potřeba adekvátního dopravního prostředku již někdy na začátku devatenáctého století. První, kdo si jeho nového dopravního prostředku všiml, a zároveň uměl psát, byl pravděpodobně Henry Beekman Livingston. Ten dopravní prostředek Santy Clause popsal v roce 1823 v básni Account of a Visit from St. Nicholas (Popis návštěvy svatého Mikuláše). Ve své básni si autor tohoto létajícího zařízení všímá a popisuje jej jako sáně tažené osmi soby. Je zajímavé, že autor měl dostatek času, aby se se soby seznámil, neboť již tehdy věděl, že jména oněch sobů jsou Dasher, Dancer, Prancer, Vixen, Comet, Cupid, Dunder a Blixem. Jména Dunder a Blixem pochází pravděpodobně z nizozemštiny a v dalších vydáních básně procházela různými změnami, až se postupně ustálila na současných podobách Donner a Blitzen.
Sáně Santy Clause
Délka: 10 metrů
Rozpětí: 2,8 metru
Výška: 180 centimetrů
Pohonná jednotka: 9 sobů
Dostup: není určen
Dolet: neomezený jako fantazie
Devátý sob přišel později, protože měl červený nos
V současné době je pohon obstaráván soby devíti. Poslední ze sobů byl do soupravy připojen v první polovině 20. století. Důvodem byla zřejmě opět potřeba zvýšit nosnost sání s ohledem na počet přibývajících dětí, a tedy i dárků. Devátý sob se jmenoval Rudolf a popsal nám jej autor Robert L. May ve veršovaném příběhu Rudolf, sob s červeným nosem v roce 1939. Dle tohoto autora měl sob Rudolf červený, velmi zářící nos. Z tohoto důvodu byl mezi ostatními soby neoblíbený. Všiml si jej však Santa Claus, který dobře odhadl, že jeho zářící nos mu umožní lépe se pohybovat s jeho létajícím zařízením ve zhoršených meteorologických podmínkách, tedy například v mlze. To zlepšilo nejen kulturu cestování, ale také přispělo k vyšší rychlosti a bezpečnosti jeho cest.
Podle moderních poznatků táhnou sáně laně
Kanadský zoolog Andrew Hebda z muzea v Novém Skotsku však vnáší do pohonného systému sání Santy Clause nový pohled. Podle něj mají parohy jak sobí samci, tak samičky. „Samečci je v období rozmnožování používají v boji se svými druhy, na podzim však paroží ztrácejí. Samičí parohy jsou sice mnohem slabší než samčí, samice je však shazuje později, obvykle před vrhnutím mláděte na jaře. Samicím paroží zůstává až do doby těsně před porodem mláďat, což je většinou v březnu, dubnu nebo květnu, v závislosti na tom, kde žijí. Takže jediným, kdo může mít ještě v době Vánoc parohy, jsou samičky,“ uvedl Hebda pro kanadskou televizi BBC.
Tohoto poznatku ihned využila pracovnice newyorské radnice Cat Reynolds a v návaznosti na to na svém twitterovém účtu vyzdvihla genderový význam samičího spřežení. „Samci v zimě ztrácejí paroží a samičky ne, což znamená, že Santovy sáně ve skutečnosti táhne tým silných, mocných a podceňovaných žen! Jeďte, holky! Vidím vás!“ napsala.
Pohyb Santova létajícího zařízení sleduje i americká armáda
Ono je vlastně lhostejné, kdo sáně táhne, podstatné je, aby všechny děti měly své dárky včas. Na to dohlíží i americká armáda. Severoamerické velitelství protivzdušné obrany (NORAD) dokonce připravilo webovou stránku noradsanta.org, na níž mohou všichni sledovat čas, který do Santova příchodu zbývá. Posláním NORAD je chránit nebe nad Severní Amerikou a zavčas varovat před případným leteckým nebo raketovým útokem.
Vedení této organizace sdělilo, že sledovat pohyb Santy považuje za sezónní rozšíření běžné rutiny. „Jeho let budeme určitě sledovat. A Rudolfův nos nám s tím docela dobře pomůže, zanechává za sebou horký podpis,“ řekl mluvčí NORAD nadporučík Bill Lewis na facebookových stránkách noradsanta.org. Loni se na pracovišti NORAD v Colorado Springs střídalo 1250 rodinných příslušníků zaměstnanců velitelství, civilistů a dobrovolníků, kteří ve směnném provozu vyřídili 80 000 telefonátů a nekonečný počet e-mailů s dotazy, kdy asi Santa dorazí ke komínu právě jejich domu.
Zdroje: Wikipedie, echo24.cz, novinky.cz, bbc.com, noradsanta.org
KAM DÁL: Sám obletěl svět: Wiley Post
