Sedmnáctiletý mladík si v kůlně postavil atomový reaktor, ozářil 40 tisíc lidí
David Hahn byl obyčejný teenager z předměstí Clinton Twonship, který se od ostatních lišil jen tím, že měl hodně rád chemii. Velmi rád se v ložnici pouštěl do chemických experimentů. Nikdo ale netušil, na čem pracuje v kůlně na zahradě. Tam totiž sestrojil atomový reaktor.
Z ložnice se musel brzy pakovat, protože jeho chemikálie často hořely nebo vybuchovaly, což málokterý rodič toleruje. V kůlně si tak vybudoval vlastní chemickou laboratoř, kde ve svých experimentech zdárně pokračoval. Aby si sehnal potřebné chemické látky, neváhal obětovat volný čas a chodit na brigády. Měl například v plánu sehnat úplně všechny prvky z Mendělejevovy tabulky prvků, což ale obnášelo i velmi vzácné radioaktivní látky.
Pro Hahna to byl únik z fádní reality všedních dnů, rodiče měli zase radost, že syn se nepoflakuje s nějakou partou a raději se věnuje koníčkům. Netušili ale, co přesně v kůlně dělá. V patnácti si dal za cíl vyrobit atomový reaktor. V patnácti letech chtějí kluci mít brokovnici, umět řídit auto, létat do vesmíru, ale sestrojit atomový reaktor?
Množivý reaktor
Hahn navíc měl už dostatečné vědomosti, jak celou věc zrealizovat. Věděl, že musí vyrobit tzv. množivý reaktor, což je zařízení, které si samo generuje štěpný materiál, takže není potřeba shánět nový. Cyklus je tak vlastně nekonečný, z ekonomického hlediska je to ideální volba. Na to, aby si sháněl další a další jaderné palivo, Hahn pomýšlet nemohl.
Oslovil "kolegy"
Jedna věc jsou nějaké obecné znalosti o fungování reaktorů, ale přece jen praktické otázky, které bylo potřeba vyřešit, byly nad jeho síly. Uchýlil se proto k rafinované lsti. Pod falešnou identitou nadšeného profesora obeslal spousty vědeckých kapacit s žádostmi o radu, jak na celou věc jít. „Kolegové“ mu rádi odpovídali a předávali své know-how a ani ve snu je nenapadlo, že se baví s teenagerem. Hahn si dokonce dopisoval s lidmi z ministerstva pro energetiku. Jak sám později přiznal v rozhovoru, nejvíce informací dostal od Jaderné regulační komise, státního orgánu pro dohled nad jadernými elektrárnami.
Jaderný materiál z hodinek i detektorů kouře
Teoreticky tedy byl vybaven, ale ani to nestačilo. Potřeboval nějak získat radioaktivní materiál. Zjistil, že se nachází například v hodinkách nebo v detektorech kouře. Sehnal pod cenou stovku těchto detektorů, koupil také hodiny, Thorium získal z plynových lamp a uran koupil na dálku až v tehdejším Československu. Sehnal si tak dostatečné množství radioaktivního materiálu a díky tomu mohl uskutečnit svůj sen – sestavit jaderný reaktor.
To se mu skutečně podařilo a jeho reaktor vyzařoval radiaci, která tisícinásobně přesahovala běžné hodnoty. Hahn ale nebyl blázen a když pochopil a s pomocí Geigrova počítače i naměřil, že dávky radiace jsou vysoké i daleko od kůlny, celé zařízení rychle rozebral. Když se jej ale pokusil v noci vyhodit někam do lesa, zastavila jej náhodou policejní hlídka. Ta objevila v kufru auta podivné součástky a materiál, o kterém jim sám Hahn řekl, že je radioaktivní.
FBI zasahuje
Nastalo rozsáhlé vyšetřování, FBI prohledala kůlnu, sousedi se přihnali s historkami, jak viděli v noci kůlnu zářit podivným světlem. Hahnova matka navíc část radioaktivních látek jednoduše vylila do odpadu. Na místě pracovali experti, kteří konstatovali, že radiaci bylo vystaveno až 40 tisíc lidí. Přesto Hahn nebyl nijak potrestán ani nešel do vězení. I tak se ale jeho život zhroutil. Matka rok po incidentu spáchala sebevraždu, psychické problémy měl i Hahn. Nastoupil k námořnictvu, ale byl vyhozen právě kvůli svému labilnímu psychickému stavu. Znovu se pustil do stavby dalšího reaktoru, aby se uklidnil, ale to už FBI zasáhla velmi rychle. Skončil tentokrát na psychiatrii, léčil se ze schizofrenie a později začal užívat kokain. Zemřel ve 39 letech právě na předávkování kokainem. Hahn byl nadaný a pracovitý kluk, mohl z něj být špičkový vědec, bohužel život tomu chtěl jinak.
Zdroj: allthatsinteresting.com
KAM DÁL: Mladík se svěřil, co se mu stalo v dopravní zácpě.
