Šílené metody potratů v historii. Za nejhorší hřích v životě ženy hrozily kruté tresty
Žádná antikoncepce, žádné plánované rodičovství a zároveň tvrdé tresty za vyvolání potratu. Jeho prokázání často znamenalo smrt. Takový byl z pohledu historie ještě nedávno život žen, které neměly možnost rozhodovat... Přesto se ale občas odhodlaly k zakázanému kroku. Jak a co všechno jim za to hrozilo?
Potrat, tedy ten, k němuž se rozhodne žena, nikoliv příroda, je tématem, o němž se diskutuje od první myšlenky na tento krok. Kdybychom chtěli najít první zmínky o takovém zákroku, museli bychom se podívat opravdu hluboko do minulosti. Jak se na potraty dívali naši předci a jaké šílené metody k usmrcení plodu používali? A jak na tom byly ženy, které se často v zoufalství k takovému činu odhodlaly?
Hanba nebo smrt?
Nebylo to jednoduché. Antikoncepce žádná, povědomí o plánovaném rodičovství zvláště mezi prostým lidem příliš rozšířené nebylo a ženy byly vystaveny možnosti znásilnění téměř kdykoliv. Nešlo tedy samozřejmě jen o děti, které by “omylem” vzešly z manželství. Navíc mladé ženy, poznamenané nechtěným těhotenstvím, často ztratily možnost se provdat a vést běžný život. To hovoříme hlavně o období středověku, ale podobný problém samozřejmě řešily již ženy například ve starověkém Římě, kde měli i obyčejní lidé paradoxně často mnohem lepší přehled než později.
Římanky v tom měly jasno
A právě Římanky byly v teorii i praxi vyhánění nechtěného plodu z těla poměrně zkušené. Šlo o odvary z bylin, které měly vyvolat (a také často vyvolávaly) potrat. Jalovec, vratič, opium, čemeřice a další - to byly byliny a výtažky z nich, které měly zabránit vývoji plodu v těle matky. Jde jen o velmi krátký výčet, přičemž mnohé a mnohé další látky, které ženy ve snaze o vyvolání potratu pozřely, měly nedozírný vliv i na jejich vlastní organismus. Často se při předávkování jednalo prakticky o sebevraždu.
Zmínku o potratu je možné najít už i v Řecku, kdy Platón zmiňoval schopnost některých porodních bab zbavit ženu plodu na počátku těhotenství. O trestný čin ale nešlo, snad jen v případě, kdy se tak stalo po smrti manžela a tomu tak byla upřena možnost “předat majetek svému potomkovi”.
Největší hřích v životě ženy
Pak přišla doba křesťanství a s ní i docela jiný pohled na potraty. Z dříve prakticky beztrestných činů se stal zvláště ve středověku jeden z nejhorších hříchů, kterých se ženy mohly dopustit. Ani tak se ale nepodařilo snahu o vyvolání potratu zastavit. Ženy byly často v neřešitelné situaci. Buď si nechat dítě, které vzešlo třeba i ze znásilnění, a neporušit tak zákon, který potrat zakazoval - zároveň to ale znamenalo, že bude navždy poznamenána, patrně vyhnána z rodiny nebo obce a se svým dítětem bude žít v hanbě a nouzi. Nebo se mohla pokusit nechtěného dítěte zbavit, čímž se dopustila zločinu tak zvané infanticidy, tedy zabití dítěte - a co by mohlo být horší než ublížit dítěti… Takže volba takových žen byla krutá a v obou případech šlo vlastně o život.
Kruté tresty
Jaký trest mohl potkat ženu, která se dopustila zločinu tím, že se snažila vyvolat potrat? To bylo velmi rozdílné, vše se řídilo zvyklostmi a přísností soudů v daném místě. V některých městech se takové činy trestaly nemilosrdně a krutě - žena mohla být i pohřbena zaživa s odůvodněním, že i ona vlastně takto zabila své dítě, když jej vypudila ze svého těla bez práva na život. Ženy často byly podezírány z tohoto trestného činu i při samovolném potratu. Pokud šlo o dítě chtěné, žena pak čelila dvojí hrůze - jednak z toho, že přišla o dítě, a pak také v tom nejlepším případě ze zavržení společností, případně vyhnání z obce. Nikdo nemusí pochybovat o tom, že lékařská péče rozhodně nebyla na takové úrovni, aby bylo možné jednoznačně rozhodnout, který potrat zařídila sama příroda a který vzala do svých rukou žena.
Šlo o život
K potratu ženám často pomáhaly i porodní báby, které tím ale zároveň také riskovaly vysoké tresty. Ještě na počátku minulého století se ukončení těhotenství s pomocí různých výplachů a podobných procedur odehrávala v přítmí sokromých bytů nebo dokonce ve špinavém sklepě a tajně, samozřejmě s obrovským rizikem vážných zdravotních komplikací. A jaké další metody ženy zkoušely? Od nechtěného těhotenství mohla prý pomoci například opravdu horká koupel, jízda na koni, seskakování z vyvýšených míst, pití červeného vína, zvedání těžkých věcí, ale v některých případech zkoušely nešťastné ženy i mačkání břicha nebo dokonce rány, které měly za cíl plod usmrtit a vypudit. Připočteme-li neexistenci nebo alespoň odpor k antikoncepci, neměly to ženy v minulosti rozhodně jednoduché. Co by jistě daly za dnešní tabletky…
KAM DÁL: Atlet, který rozhněval Hitlera. Jesse Owens po olympijském úspěchu závodil s koňmi