Šílenec, nebo génius? Sovětský vědec stvořil dvouhlavého psa, obě hlavy vnímaly svět a mohly i pít
Po škole pracoval jako opravář traktorů, o pár let později znaly jeho jméno lékařské kapacity po celém světě. Přes všechnu svoji práci ale zůstává Vladimir Petrovič Děmichov pro většinu lidí, kteří jeho jméno znají, hlavně tím, kdo vytvořil dvouhlavého psa. Jak se mu to podařilo a bylo to vůbec správné?
Příběh Vladimira Děmichova začíná jako pohádka, která má dobře dopadnout, aby se děti nebály života. Narodil se na malé farmě v roce 1916, otec padl ve válce, když byly jeho synovi pouhé tři roky, a matka tak zůstala s Vladimirem a jeho dvěma sourozenci sama. Dobře ale věděla, jak důležité je vzdělání, a to svým dětem také dopřála.
Zvídavý malý Vladimir
Miminálně u Vladimira se její snaha setkala s velkým ohlasem. Mladý kluk se místo běžných starostí teenegerů snažil zjistit, jak funguje srdce, cévy, žíly… Místo známých bojovníků nebo sportovců či umělců měl za svůj vzor Ivana Petroviče Pavlova, který - jak víme - “naučil psy slintat na povel”. Přesto musel po škole nastoupit do traktorové stanice jako opravář a na velkou vědeckou kariéru to nevypadalo.
První umělé srdce na světě
Jenomže neutekly ani tři roky a Vladimir nastoupil na univerzitu, po dalších třech letech vytvořil vůbec první umělé srdce na světě. A kdyby jen to - on svůj vynález dokonce úspěšně vložil do psího těla, které s jeho pomocí žilo celé dvě hodiny. Je to málo? Jako první pokus to bylo opravdu dobré. Přednášel, sklízel jeden úspěch za druhým, dokončil studia a mohl mít před sebou dokonalou kariéru. Přišlo ale další ale… Druhá světová válka se neptala na vzdělání a plány, a tak musel i Děmichov narukovat. Jeho čas na vědu tak přišel až po válce - a to se děly věci!
Posedlý transplantacemi
Děmichov byl, jak se zdá, přímo posedlý transplantacemi orgánů, a tak brzy přišly na řadu plíce, ale také srdce, játra nebo ledviny. Zatímco první pokusná zvířata operaci buď nepřežila nebo jen o několik málo hodin, čas, který dostala k životu po zákroku, se postupně zvyšoval až k sedmi letům, která se svými páníčky prožil s novým srdcem jeden ze psů, jež přišli Děmichovovi pod ruku. Bylo to v té době šílené? Jistě, ale také se díky tomu podařil první bypass koronární tepny, který dnes doktoři “běžně” využívají při záchraně lidských životů.
Dvouhlavý pes: šílenost, nebo realita?
Tohle všechno je jistě úctyhodné, jenomže pak Děmichova napadl další pokus - na psí tělo přišít ještě jednu hlavu a pokusit se ji udržet naživu propojením jejích cév s hostitelským zvířetem. Byl konec padesátých let minulého století a jeho pokusy budily tu rozpaky, jinde nadšení, ale nejčastěji odpor a nesouhlas. Jenže by to nebyl on, kdyby na rozhořčené kolegy dbal. Měl svůj cíl. Stvořit dvouhlavého psa. A jak si usmyslel, tak také učinil.
Čtyři dny života pro děsivé stvoření
Jeho obecně nejznámějším pokusem se tak stal dvouhlavý pes, pro jehož stvoření si v roce 1954 vybral toulavého vlčáka a menšího psa, který měl “poskytnout” hlavu. Tu Děmichov přišil a propojil cévami a obratli s tělem vlčáka tak, že zvíře (nebo zvířata?) žilo další čtyři dny. Kdyby se bývala prý omylem nepoškodila jedna z tepen, mohlo to být déle. Je ale otázkou, jestli o to takové stvoření vůbec stálo. Obě hlavy přitom cítily, vnímaly a dokonce mohly pít. Transplantované hlavě to ale nebylo příliš platné, protože vše, co vypila, odteklo speciální hadičkou zase ven.
Nebyl to jediný podobný pokus
Tihle dva pokusní nebožáci ale nebyli jedinými, kteří posloužili vědě a Děmichovým pokusům. Další z hned několika dvouhlavých psů se dožil dokonce 29 dní od operace a drží tak rekord. Těžko říct, jestli z něj měl radost. Jinak se ale tomuto vědci nedají upřít objevy a postupy, díky nimž se medicína posunula o velký kus dopředu.
Transplantace lidské hlavy (nebo těla)?
Ostatně třeba i ta transplantace hlavy u lidí není zase až tak nereálná. Tak například italský lékař Sergio Canavero se už před několika lety rozhodl postavit přírodě, která po tisíciletí podle jeho názoru páchá na lidstvu genocidu, když je nechává stárnout a umírat. Transplantaci lidské hlavy (přesněji řečeno transplantaci těla) chtěl provést v Číně, kde jsou zákony pro takové pokusy přece jen mírnější než ve zbytku světa. O takovém zákroku se hovořilo hlavně po roce 2015, kdy se objevil první zájemce o výměnu svého nemocného těla - Rus Valerij Spiridonov. Z operace ale nakonec prozatím (naštěstí?) sešlo.
Zdroj: en.wikipedia, The Guardian, en.wikipedia, allthatsinteresting.com
KAM DÁL: Neposlušný student Jan Zrzavý: Ze školy ho vyhodili, malířem být nechtěl. Přesto se jeho díla prodávají za miliony
