Šílenec v čele státu: není to nic, co by historie neznala. Jeden válčí a zabíjí ostatní, jiný sám ze sebe udělal živou pochodeň

Karel VI. Francouzský nebo také Šílený oficiálně vládl Francii od roku 1380 až do roku 1422. Nemůžeme ale věřit všemu, co je psáno. V roce, kdy zemřel jeho otec král Karel V. Francouzský, bylo chlapci teprve 12 let, a tak za něj až do jeho dospělosti vládli otcovi bratři. A stejně tak prakticky nevykonával svůj úřad po roce 1392, kdy se u něj naplno projevila pravděpodobně po matce Johaně duševní porucha, která mu opakovaně po dlouhé měsíce znemožňovala normální život. 

Šílený, přesto milovaný

Je zajímavé, že si tento - už od mládí poněkud podivný - panovník, který si liboval v drobných i větších, někdy neškodných, ale mnohdy i nebezpečných vtípcích vůči svému okolí, dokázal zajistit velkou oblibu u svých poddaných. Lid svého šíleného krále zkrátka miloval. Mohlo to být právě kvůli jeho zálibě v oslavách všeho druhu, kdy se podle všeho dokázal odvázat jako jakýkoliv jiný člověk. Jednu velkou hostinu se vším, co k takové královské párty tehdy patřilo, uspořádal sedmnáctiletý král při příležitosti svého sňatku s Isabelou Bavorskou. Nešlo o žádnou velkou lásku na první pohled, ženu mu vybrali jeho strýcové a nevěsta navíc nepobrala příliš krásy (od poddaných si dokonce vysloužila urážlivou přezdívku prasnice) a dokonce ani neznala řeč svého nastávajícího. Přesto byl svatební den důvodem k bujaré veselici. Další pak proběhla o tři roky později, když byla Isabela korunována královnou. To bylo ale stále ještě to lepší období vlády Karla VI…

Geny neošálí ani sám král

Už za několik let, v roce 1392, měl ale přijít zvrat, který všechno změnil. U krále naplno propukla dědičná psychická porucha, v jejím prvním záchvatu se dokonce chopil meče a zavraždil několik svých společníků. Jen náhodou šílenství svého bratra nepodlehl také jeho mladší sourozenec Ludvík Orleánský. Od té doby byl král prakticky neschopný vlády a potýkal se střídavě s obdobími nezvladatelného šílenství a klidnějšími měsíci, v nichž si svoji nemoc navíc uvědomoval, což jej zahánělo do hlubokých depresí. 

Živá pochodeň s královskou korunou

I přes svoji chorobu se ale chtěl Karel VI. bavit. I to se ale ukázalo v jeho podání jako velmi nebezpečné. Řeč je o tak zvaném “plese světlušek”. I když název zní velmi romanticky, o žádný idylický večer tehdy rozhodně nešlo. Stalo se to v lednu roku 1393, kdy se právě vdávala jedna z královniných komorných. To byla ideální příležitost k zábavě a k uspořádání tehdy tak oblíbeného maškarního bálu. Král ale bohužel svoji masku nedomyslel, což ho málem stálo život. Do sálu totiž spolu se svými pěti společníky doslova vrthl v masce divého muže. Jak vypadala? Panovník a jeho kumpáni se zkrátka obalili lněnýni tkaninami a aby to všechno dobře drželo, použili smůlu. Nevyrobili tak vlastně nic jiného než živé pochodně. 

Tragický konec svatebních oslav

A právě tahle vlastnost jejich kostýmu, spolu s dalším hloupým nápadem králova bratra Ludvíka, stála čtyři z nich život. Ludvíka totiž nenapadlo nic jiného než přispěchat s pochodní a divé muže zapálit. Byl to opravdu jen hloupý nápad jediného okamžiku, nebo mělo jít o pomstu za nedávný králův pokus bratra zabít? Krále každopádně zachránila pohotová vévodkyně z Berry, která oheň udusila svojí objemnou sukní. Další divý muž naštěstí skočil do vody, ale další takové štěstí neměli a svatební den jedné z dvorních dam se pro ně stal tím posledním. 

I taková tragédie pro nás může být důkazem, že pro to, aby člověk stanul v čele státu, stačí někdy velmi málo - a inteligence, schopnosti nebo snad dokonce dobrý charakter k tomu bohužel vůbec nejsou potřeba.

Zdroj: wikipedia

KAM DÁL: Vlastimil Brodský se s krásnou Janou Brejchovou málem neoženil. Jak do jejich svatebního dne zasáhl Jan Werich?