Slepota přetvořila Žižku v démona. Báli se ho i vlastní vojáci
Středověk tradičně nevidomé lidi degradoval a zavrhoval. A proto když Žižka přestal vidět úplně, zaujatí katolíci jej považovali doslova za nestvůru. „Byl pro ně ještě strašlivějším a odpudivějším monstrem než dříve,“ uvádí Petr Čornej v knize o Janu Žižkovi. Jeho totální slepotou započala řada činů, nad kterými zůstává rozum stát.
Když Jan Žižka zcela oslepl, svůj boj sice nevzdal, ale život v temnotě vedl ke stínům v duši. Začal se chovat jako despota nejen ke katolickým protivníkům, ale i ke svým vojákům. Jako příklad lze uvést speciálně potupnou popravu dvou katolických kněží, které nechal zabednit do sudu a veřejně upálit. Zajímavé je také datum, kdy se to stalo – 21. srpna. Po několika dlouhých staletích se zamýšlelo 21. srpna 1968 odkrýt památník na jejich počest. K odhalení památníku samozřejmě nedošlo, neboť na české území dorazily sovětské tanky.
Stal se z něho ďábel
Když Žižka zcela oslepl, proměnil se i jeho charakter. Někteří ho přirovnávali „k sedmihlavé apokalyptické šelmě vystupující z moře a rouhající se Bohu“ nebo ho považovali za „vyvolenou hlavu ďábelské sekty a zvrhlíka“, jak vysvětluje Petr Čornej v knize „Jan Žižka“.
Po úrazu, ke kterému došlo u hradu Rabí, se nějakou dobu zotavoval na lůžku. Vrátil se brzy do boje, ale byl to úplně jiný člověk. Jeho úplná slepota jej negativně přetvořila a legenda o něm mluví jako o démonu. Protivníci se ho obávali, protože „tolik se báli vojevůdce, který měl mít podle pověstí pletky s ďáblem“, jak uvádí Felix Krumlowský v knize „Husité, jak jsme je neznali“.
V bitvách bojoval jak boží mstitel
V zimě 1421 se odehrála bitva u Kutné Hory, kde došlo k další zradě, tentokrát ze strany kutnohorských občanů. Umožnili Zikmundovi azyl a tím se usnadnilo povraždění všech husitů ve městě. Proměněný Žižka to tak ale nenechal a díky ďábelskému úskoku a osvědčeným vozovým hradbám opět zvítězil na plné čáře.
Zmobilizoval zbylé vojsko a využil děla, která umístil na válečné vozy. K opravdové bitvě zase nedošlo, neboť další lest a promyšlený tah pomohly zmást Zikmundovu přesilu. Žižkovi a jeho vojákům se podařilo uniknout. Husitský „netvor“ „prošel jejich zmatenými řadami jako nůž máslem a zmizel s celým vojskem v temnotě“, jak vypráví Felix Krumlowský.
Husitští vojáci šli v jeho šlépějích
Do temnoty nevstoupil pouze husitský hejtman. Proměna nastala i u jeho bojovníků, kteří o to usilovněji rabovali, plenili a znásilňovali. Řídkým jevem nebyly ani takzvané „vraždy na objednávku“, o nichž bychom dnes hovořili jako o závažných trestných činech. Ve středověku plném válek to však bylo zřejmě normální.
Zářným příkladem husitských násilníků byli Šondra a Robil, o kterých sice už moc nevíme, ale tehdy vzbuzovali nevídaný ďes a hrůzu už při vyslovení jejich jmen. Kradli, mordovali a loupili a dnes se to zdá nevídané, ale své zločiny konali beztrestně. „V jejich činech se tak zákonitě prolínaly ideové zřetele s násilnou kriminalitou,“ tvrdí Petr Čornej. Důvodů, proč tak činili, bylo plno. Mezi ty nejčastější patřilo přesvědčení nebo křivdy, ale v neposlední řadě i vidina zisku a kořisti.
Atentát na nestvůru v husitských službách
Není divu, že se kolem Žižky začala šířit nenávist a narostl počet jeho nepřátel. Jednoho dne obdržel hejtman dopis, který jej varoval před úkladnou vraždou, jež se na něj chystala. „Bratře Žižko, věz, žeť jsme jednoho z Opočenských strany jali vězně dosti znamenitého, kterýž tě má zamordovati,“ psal kněz Ambrož v dopise.
Jelikož posel, který dopis Žižkovi doručil, vraha osobně znal, nebylo těžké viníka dopadnout a poté zaslouženě potrestat. Zde se lze opět přesvědčit o Žižkově bestiálnosti, protože atentátníka nechal pro výstrahu krutě mučit a nakonec oběsit.
Husitské rabování a loupení pod Žižkovým vedením se pochopitelně nelíbilo českému panstvu, které svolalo roku 1423 do Prahy sněm, na němž nepřímo pohrozilo, že „zhúbci země“ budou potrestáni. K naplnění této hrozby nedošlo hned, ale až po letech při osudové bitvě u Lipan, kde zemřelo celé husitské hnutí.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Jan Hus: Kazatel proti sexu, který se vyhýbal lásce. Mohla za to prostitutka?
