Socialistický seriál Žena za pultem: Morálka hlavní hrdinky v některých kruzích sklízela kritiku. Rozvedená a s dítětem?
Socialistické televizní seriály sice kritizujeme, ale každá jejich repríza se setkává s velkým úspěchem u diváků. Třeba takový seriál Žena za pultem je doslova esencí socialistické propagandy - a stejně se na něj podíváme příště znovu. Ve své době sklízel úspěchy, i když lidé dobře věděli, že jde z velké části o lež a pohádku.
Rok 1977 přinesl hned dva seriály, které i po tolika letech stále nacházejí svoje diváky. Nemocnice na kraji města se stala jakýmsi symbolem tehdejšího zdravotnictví a další - Žena za pultem - zase tehdy nevídaným úkazem z říše obchodnických snů. Dnes je tenhle seriál důkazem toho, co všechno byla tehdejší propaganda schopná a ochotná udělat pro alespoň zdání blahobytu a vyhlídky na lepší zítřky. Každý, kdo v té době žil a chodil nakupovat, mohl jen se smutným úsměvem sledovat, co všechno měli v prodejně vystaveno. Jenomže ono to všechno bylo, jak už jsme zvyklí, trochu jinak.
Oslava práce
Seriál se měl stát oslavou práce prodavaček, jejichž zásluhy jim samozřejmě nikdo neupírá ani dnes a rozhodně není těmto lidem co závidět. Těžká práce za nemnoho peněz. A tehdy se scenárista Jaroslav Dietl a režisér Jaroslav Dudek rozhodli, že je třeba právě ženy, které tráví většinu svého času za pultem, dostatečně ocenit. Jako ideální viděli docela obyčejný příběh úplně obyčejné ženy. Podařilo se to?
Žádné velké nadšení
Šéfové Československé televize nejdřív vůbec nebyli pro - a už vůbec ne s herci, které si autoři vybrali. Pak se ale přece jen něco změnilo a najednou už to nebyl tak nepřekonatelný problém. Mělo ale být docela jasně vidět, jak se vlastně lidé mají dobře. Nebo budou, pokud ještě nemají. Sami dva původní autoři by ale takový seriál, který se přes všechny problémy doby i jeho vzniku přenesl i přes listopadovou revoluci, nestvořili. Potřebovali herce, kteří se postarají o všechno ostatní. Podařilo se.
Jedině Jiřina Švorcová...
Práce to byla těžká, ale nakonec se všechno vyvedlo tak, jak si představovali ti, kteří tehdy rozhodovali. Místo Jany Hlaváčové, kterou si vyhlédl režisér Jaroslav Dudek, hlavní roli prodavačky Anny Holubové dostala straně víc než věrná Jiřina Švorcová. Stranou tak zůstala dokonce i Jiřina Bohdalová, která byla druhou režisérovou volbou. I přesto se ale tehdy objevily připomínky, že vlastně seriál není tak správně socialistický, jak by být mohl a dokonce měl.
Rozvedená, a ještě s přítelem?
Podívejme se na postavu Anny Holubové trochu důkladněji. Byla to obyčejná žena středních let, ale co její osobní život? Byl opravdu takový, jaký být měl? Ne tak docela. Anna Holubová byla rozvedenou matkou samoživitelkou, která podle některých tehdejších diváků i představitelů zanedbávala svého syna kvůli vlastnímu milostnému životu. Na druhou stranu právě soukromý život dělal z uvědomělé pracovnice pochopitelného skutečného člověka.
Tenhle salát byste nechtěli
Zatímco někteří výše postavení soudruzi i další moralisté kritizovali seriál kvůli životnímu stylu jeho hlavní postavy, lidé u televizních obrazovek se nestačili divit, jak dobře jsou tady zásobované obchody - alespoň podle seriálu. Ani tam to ale nebylo vůbec jednoduché - lahůdky, a to i saláty, které vypadaly v televizi tak lákavě, byly na svém místě klidně i týden a běda tomu, kdo by se rozhodl je konzumovat.
Stejně tak všechno zboží v prodejně bylo jen v “jediném vydání” a záběry na něj se tehdy natáčely najednou. Pomocníci všechno několikrát přerovnali a kameraman si udělal další záběr. Do seriálu pak sestříhal natočené kousky tak, aby to vypadalo pokaždé trochu jinak. Lidé ale tuhle nadsázku brali. Dívali se na seriál, hltali příběhy jeho hrdinů a nějaké to přikreslení skutečnosti si většinou nebrali k srdci. A když, tak - jak to my Češi umíme - s vtipem, který je nám tak vlastní.
Zdroj: Česká televize, ČSFD, wikipedie
KAM DÁL: Muž zakopl o třpytivou krtinu a našel neuvěřitelný poklad. Proč si Říman na jeho pozemku ukryl výplatu za dva roky práce?
