Socialistický silvestr jako vrchol zábavy. Na program se lidé těšili od léta, Menšíka dodnes nikdo nepřekonal
Vyberete si z televizního programu v poslední den roku 2022 alespoň něco? Vypadá to zase bledě. Přitom když se řekne silvestr, ještě teď se některým pamětníkům klepe bránice. Smích za socialismu pravidelně plnil obýváky a lidé dodnes vzpomínají, jak krásná byla tehdy nabídka. Chlouba minulého režimu také něco stála a Československá televize si nemohla dovolit chybu. Bez ohledu na rozpočet tak rok co rok vyrobila obrovskou show, která mnohé baví dodnes.
Televizní program, který neměl konkurenci. Velkoryse pojatý večer plný hudby, tance a zábavy, kterým provázely ty největší hvězdy socialistického Československa, je pro mnohé dodnes tak kultovní, že i aktuální program silvestrovské noci neopomene zařadit alespoň best of tehdejších scének.
Televizní program na silvestra byl vždy výkladní skříní naší kultury. Nutno dodat, že pouze té části, která si většinou loajálně rozuměla nebo tiše potykala s režimem komunistické strany. Na televizních obrazovkách totiž nebylo zrovna obvyklé ukazovat tváře chartistů, a už vůbec ne na silvestra.
Socialistická sranda k popukání
Pompézně pojaté studio už svojí architekturou a rozvržením sálu jasně naznačovalo, že se chystá něco opravdu výjimečného. Slavní herci a zpěváci se mezitím tísnili na chodbách budovy televize na Kavčích horách a v domácnostech se dokončovaly poslední obložené chlebíčky. Ten, kdo se rozhodl přivítat Nový rok doma, měl jasný program: Televizní silvestr.
Společenská konverzace šla stranou. V televizi se totiž o pozornost přetlačovali Karel Gott, Waldemar Matuška, Helena Vondráčková, Hanka Zagorová a nekonečný seznam dalších, kteří - pokud nezemřeli - jsou na obrazovkách oživováni dodnes. V hlavní roli však vždy stál moderátor. Kdo byl ten nejvtipnější? O tom se mohou vést nostalgické války, ale je jasné, kdo je moderoval nejčastěji.
Nesmrtelná teta a pan Menšík
Rok 1967 byl v Československé televizi památný. Šlo totiž o úplně poslední silvestr, který byl vysílán živě. Od té chvíle si na novoroční přípitek divák musel navyknout jako na aranžované divadlo, které herci a zpěváci přehrávali již během října nebo listopadu.
Pořadem tehdy provázela dvojice, která pro svoji sehranost a humor neměla často konkurenci. Jiřina Bohdalová a Vladimír Dvořák byli pravidelnými průvodci zábavou na přelomu kalendářního roku a dodnes Česká televize v zájmu zachování klidu důchodcovské obce vytahuje jejich legrácky z archivu.
Vrchol však zábavná show zažívala na konci sedmdesátých let. Na židličkách v záběrech kamery seděli snad všichni, kteří se objevovali ve filmech a seriálech československé televize. Samozřejmě šlo pouze o ty, kteří nezatápěli tehdejšímu režimu.
V těchto letech byl legendárním moderátorem hurónský Vladimír Menšík, kterému - co byl živ - nevyschlo jezero vtipů a historek. Tehdy se devět z deseti vlastníků televizoru dívalo pouze na silvestrovskou televizní estrádu.
Něco to stojí
Československá televize musela lidem na konci roku předvést, jak je u nás doma v tom krásném socialismu veselo. Nebyl prostor pro pochybnosti. Z každé vteřiny musela střílet zábava a salvy smíchu. Humor je ten nejlepší lék na všechny neduhy společnosti a státní aparát si toho byl vědom.
Taková velkolepá legrace stála nemalé finanční prostředky. Rozpočty byly skoro až neomezené. Televize si uvědomovala, že se diváci na silvestrovskou show těší už od listopadu, a tak si nemohla dovolit žádnou chybu. Honoráře byly vysoké, dekorace pompézní a kostýmy jen z těch nejlepších salónů.
Celý proces tvorby výsledného programu zabral skoro celý rok. Od scénáře po poslední kamerové zkoušky muselo být vše perfektně připraveno. Televizní zábava pro masy byla připravena a socialismus měl svůj "kulturní" vrchol naservírovaný. Pro mnohé se jednalo o tak velkou zábavu, že i dnešní silvestrovské programy se neobejdou bez toho, aniž by se některé scénky z minulosti nezopakovaly.
Nebezpečná nostalgie
Dnes se tak jedná o další nostalgickou vzpomínku na minulý režim, který bohužel s odstupem času vrhá silný stín na politické zločiny doby. Ani sebevtipnější čísla Luďka Soboty, Kaisera s Lábusem nebo Bohdalové s Dvořákem totiž nemohou zmírnit fakt, že jiní umělci jako Ivan Magor Jirous nebo budoucí prezident Václav Havel museli za své umění a boj za lidská práva sedět ve věznicích.
Zdroj: Česká televize, pamětník Zbyněk VomáčkaKAM DÁL: Legendární trabant: Co bylo tak úžasného na autě, které jste buď milovali, nebo nenáviděli?
