Sovětský hrdina Maresjev se vrátil do kokpitu stíhačky i bez nohou. Při oslavě svých 85. narozenin byl už hodinu mrtvý
Hrdinů, kteří překonali příkoří osudu a znovu se postavili na vlastní nohy, aby pokračovali v boji, bylo v historii válek mnoho. Alexej Maresjev ale takové štěstí neměl, a přesto - nebo snad právě proto - se zapsal do dějin. Jako letec se v době Velké vlastenecké války vrátil do kokpitu svého letadla i po amputaci obou nohou a stal se tak dalším z legendárních hrdinů, kteří měli sloužit jako příklad skutečného sovětského muže. V literatuře a ve filmu jeho jméno ale zkomolili...
Kdo byl vlastně Alexej Maresjev? Původně šlo o dítě z obce Kamyšina v saratovské oblasti. Narodil se v roce 1916, ale svého otce, který zemřel v Alexejových třech letech, prakticky nepoznal. Vyrůstal tak jen se dvěma bratry a matkou, která celou rodinu živila z platu uklízečky.
Jakmile ukončil základní školu, nezbývalo tedy nic jiného, než aby se vyučil a co nejdříve začal také vydělávat. Volba padla na profesi soustružníka a uplatnění našel v místním dřevozpracujícím podniku. Pak ale přišla velká změna.
Voják Maresjev
Alexej Maresjev vstoupil do armády, v roce 1940 absolvoval leteckou školu a stal se poručíkem letectva. Ve škole zůstal jako instruktor až do následujícího roku, kdy byl poslán na jihozápadní frontu k leteckému stíhacímu pluku. Do bojů se prvně doopravdy zapojil 23. srpna nad městem Krivoj Rog. Tehdy ještě netušil, jaký osud je pro něj přichystán.
Sestřelený velitel Maresjev
Po převelení na severozápadní frontu se stal velitelem letu a na apríla roku 1942 sestřelil první letoun, o tři dny později pak další dva. Strmý vzestup válečného pilota byl ale velmi rychle ukončen hned 5. dubna, kdy byl jeho letoun sestřelen a on sám utrpěl víc než vážná zranění - navíc v oblasti, odkud vůbec nebylo snadné se dostat a přivolat pomoc. Celých osmnáct dnů se plazil lesem a bažinami, jako ukazatel mu přitom mělo sloužit jen slunce.
Čekal na místo v márnici
Pilot nakonec přece jen dosáhl cíle, když jej poblíž vesnice Plav našli sotva živého místní obyvatelé, doktor ve vesnici ale nebyl. Lékařského ošetření se mu dostalo až o několik dnů později v Moskvě, a to vlastně jen díky velkému štěstí. Protože byl považován prakticky za mrtvého, nikdo se příliš nezabýval tím, aby mu pomohl. A tak podle svých vlastních vzpomínek jen čekal na nosítkách na chodbě nemocnice na své místo v márnici. Až jeden z lékařů si všiml, že není mrtvý, a poručil odvézt ho na operační sál. Pak už šlo všechno rychle - pro záchranu života mu musely být amputovány obě nohy.
Znovu na nebe
Maresjev i přes všechna příkoří osudu svůj život nevzdal, s protézami tvrdě trénoval a dospěl tak daleko, že byl znovu poslán do pilotní školy a zanedlouho nato také složil zkoušky, které mu umožnily znovu vzlétnout - a nejen vzlétnout, ale také úspěšně bojovat. Po třech sestřelených letadlech před zraněním doplnil již beznohý pilot celkový počet později na deset. A takového hrdinu si museli Sověti náležitě hýčkat.
Rekordman v každé chvíli
Po válce se stal doslova symbolem, byl zván do škol a na všemožná mírová shromáždění, medaile, vyznamenání a další ocenění by jen těžko mohl spočítat. On sám podle vyprávění svědků nezapomínal na svoji fyzičku, cvičil, sportoval a překonával rekordy, což mu také i přes celoživotní problémy, způsobené v dětství prodělanou malárií, umožnilo dožít se pětaosmdesáti let - tedy téměř.
Posmrtná oslava
Hrdina, kterého opěvoval celý Sovětský svaz, zemřel doslova těsně před oslavou svých 85 narozenin, která měla být - jak jinak - opravdu impozantní. Jen hodinu před zahájením galavečera na jeho počest dostal infarkt, zkolaboval a zemřel. Slavnost se přesto konala, jen její zahájení muselo být upraveno. Místo uvítání čestného hosta a oslavence začala minutou ticha.
Zdroj: Министерство обороны Российской Федерации
KAM DÁL: Sériová vraždkyně Leonarda Cianciulli zabíjela, aby chránila své děti: Z obětí pekla sušenky a vařila mýdlo.
