Spiritistické médium napsalo svědectví, že ho Abraham Lincoln využíval ke komunikaci s duchy. Radili mu, jak má řídit Spojené státy

„Komunikace z říše duchů natolik zapůsobila na ruského cara Alexandra v roce 1861, že osvobodil 60 000 000 nevolníků a učinil z nich svobodné lidi. Toto je historický fakt a lze jej dokázat. Přibližně v téže době přijal Abraham Lincoln poselství z říše duchů, které způsobilo, že se rozhodl setřást okovy z údů 6 000 000 otroků. To je další fakt, o který se nelze přít. Když tato spojení učinila tolik pro vládce světa, co vše neudělají pro obecnou humanitu?“

Tento smělý projev, který citujeme podle jedné z prací Jona Klima, pronesl na konci 19. století významný spiritista Harrison D. Barrett. Mnoho z jeho souvěrců je dodnes přesvědčeno, že moudří duchové inspirovali mocné tohoto světa k rozhodnutím, která zásadním způsobem přispěla k tomu, aby se jimi řízené národy rozvíjely v duchu svobody a pokroku. Existují však pro toto tvrzení seriózní důkazy? Nebo náleží do oblasti povídaček, jako jsou ty, podle nichž Lincolnův duch dodnes straší v Bílém domě? 

Útěcha nové víry

V polovině 19. století se v Americe objevilo spiritistické hnutí a rychle se začalo šířit. Komunikovat s obyvateli záhrobí se stalo oblíbenou zábavou, které se se stejným zaujetím věnovali prostí lidé i vybraná společnost ve svých salonech. K popularitě nového náboženství významně přispívala i skutečnost, že v době, kdy takřka v každé rodině měli alespoň jedno zesnulé dítě, dokázala spiritistická média poskytnout pozůstalým útěchu a vědomí, že se jejich blízcí na onom světě mají dobře. Touha setkat se se zesnulým dítětem měla být též hlavním důvodem, proč prezidentova žena Mary Todd Lincoln začala v Bílém domě pořádat spiritistické seance, které údajně navštěvoval i její manžel. 

Láska k synu až za hrob

Willie byl třetím synem manželů Lincolnových. Julia Taft Bayne, která ve svém teenagerovském věku rodinu Lincolnových navštěvovala, na něj vzpomínala jako na „nejroztomilejšího chlapce, jakého kdy poznala, byl bystrý, rozumný, milý a jemně vychovaný“. V únoru 1862 chlapec zemřel ve věku 11 let na břišní tyfus. Není divu, že rodiče nesli jeho smrt velmi těžce. Elizabeth Keckly vzpomínala, že když při pohřbu pan prezident naposled pohlédl na chlapcovo zesnulé tělo, posmutněl: „Chudáček můj, byl příliš dobrý pro tuto zemi. Bůh ho povolal domů. Vím, že je mu v nebi mnohem lépe, ale tehdy jsme ho měli tak rádi. Je to těžké, těžké, že zemřel!“ Lincoln si poté zabořil hlavu do dlaní a „jeho vysoká postava se zmítala v emocích“.

Duchové nade mnou převzali vládu

I když pomineme tyto nezaručené zprávy o tom, že Lincolnovi hovořili s duchem svého syna, dlouho po zavraždění prezidenta bylo odhaleno, že hlava státu při rozhodování o zájmech národa opravdu využívala přinejmenším jedno médium. Byla jím Nettie Colburn Maynard a o své zkušenosti napsala knihu. Líčí v ní, že ji duchovní průvodci přiměli, aby prezidenta navštívila. 

První setkání s hlavou státu popisuje následovně: „Paní Lincoln mi sdělila, že si přeje vidět médium. (…) Nějaké nové a mocné entity získaly vládu nad mou bytostí a promlouvaly k paní Lincoln; zdá se, že s velkou jasností a silou o záležitostech Států. Paní Lincoln řekla: ‚Tato mladá paní nesmí opustit Washington. Mám pocit, že zde musí zůstat a pan Lincoln musí slyšet, co my jsme slyšely…‘ Později s prezidentem: ‚Takže tohle je naše malá Nettie?‘ Začal mi vlídně klást otázky, jež se týkaly mé schopnosti média. ‚Nu, jak to děláte?‘ Když ještě mluvil, ztratila jsem sebevládu. V tomto stavu jsem k němu hovořila déle než hodinu. (…) Nikdy nezapomenu, co jsem kolem sebe viděla, když jsem znovu nabyla vědomí. Stála jsem před panem Lincolnem a on seděl hluboce usazený v židli, ruce měl složené na prsou a upřeně na mě pohlížel. ‚Drahé dítě, vlastníte velice výjimečný dar, ale nemám pochyb, že je to od Boha. Myslím, že má větší význam, než kdokoliv z přítomných může pochopit.‘“ 

Tyto schůzky pokračovaly v letech 1861–1863 a na každém setkání údajně byla přítomna řada svědků. Neviditelní rádci Lincolna mimo jiné nabádali, aby neodkládal vypracování Deklarace nezávislosti. Duchové rovněž Lincolna přesvědčili, že nejlépe pozvedne ochabující morálku svých unijních vojáků tím, že je pošle do předních linií Fredericksburgu. Lincoln poslechl a jasně se ukázalo, že toto rozhodnutí přineslo jeho oddílům a jejich úsilí pozoruhodné výsledky. 

Po atentátu na svého muže se Mary Lincoln ještě více přimkla k spiritismu, v němž nalézala tolik útěchy. Nettie Colburn Maynard o svých setkáních s prezidentem třicet let mlčela. Když vše prozradila, byl již Lincoln dávno po smrti a ona nemocnou ženou, upoutanou na lůžko. 

Zavilý odpůrce otrokářství? – Ale kdepak!

A je zde ještě jedna skutečnost, která posiluje domněnku, že to opravdu byli duchové, kdo Lincolna přesvědčil, aby horlivě bojoval proti otrokářství, protože lidské duše jsou si rovny, až již dlí v černém, či bílém těle. Lincoln totiž zdaleka nebyl takovým odpůrcem otrokářství, jak si dnes lidé představují. Jak se můžete dočíst v jeho sebraných spisech, tak například v diskusi se senátorem Stephenem A. Douglasem v roce 1858 Lincoln prohlásil: „Dnes se, stejně jako kdy předtím, zasazuji proti tomu, aby mezi bílou a černou rasou byla nastolena jakákoliv forma sociální a politické rovnosti. Dnes se, stejně jako kdy předtím, zasazuji proti tomu, aby se z černochů stali voliči nebo spřízněnci, aby byli prohlašováni za schopné vést úřady nebo mít sňatky s bílými lidmi; dodám k tomu, že existuje fyzická různost mezi bílou a černou rasou, která jak věřím, provždy vyloučí, aby spolu obě rasy žily na bázi sociální a politické rovnosti. A protože nemohou žít v rovnosti, ale přesto zůstávají spolu, musí existovat nadřazení a podřazení a já se zasazuji jako každý jiný o to, aby nadřazené postavení bylo přisouzeno bílé rase.“

Duch se zjevil carovi a vybídl ho, aby zrušil nevolnictví

Lincolnův případ není jediným příkladem toho, jak zjevení duchů mohlo významně urychlit společenský pokrok. Následující informace čerpám ze své knihy, kterou bych doporučil každému, koho zajímají dějiny spiritismu a jejich přínos pokroku. Svědectví o tom, proč bylo v Rusku zrušeno nevolnictví, přináší Helena Petrovna Blavatská (1831–1891). Tato proslulá okultistka a spoluzakladatelka Teosofické společnosti pocházela z významné ruské šlechtické rodiny. V raných 70. letech 19. století se Blavatská aktivně angažovala ve spiritistickém hnutí. Následující interview pochází z roku 1874:

„Je ve vaší zemi mnoho spiritistů?“

„Ano. Byl byste překvapen, kdybyste věděl, jak veliký počet spiritistů je v Rusku. Car Alexandr je spiritista. Věřil byste tomu? – Osvobození nevolníků bylo zapříčiněno zjevením cara Mikuláše caru Alexandrovi.“

„To je velice pozoruhodný výrok.“

„Je to pravda. Carevič o tom jednou pověděl knížeti Bariatinskému. On na to: ‚Ach, Vaše carská Výsosti, nemohu tomu uvěřit.‘ Car přistoupil a zeptal se, o čem mluvili. Kníže Bariatinský mu sdělil, co carevič řekl o zjevení ducha cara Mikuláše. Alexandr zbledl, jako by sám byl duchem, a řekl: ‚Je to pravda.‘“

Dost možná by se i dnešní svět stal lepším místem, kdyby se současným vládcům Ruska a USA zjevili duchové a pořádně jim promluvili do duše. Nemyslíte?

Zdroj: autorský článek. Autor se tématem spiritismu zabývá dlouhodobě, napsal o něm knihu

KAM DÁL: Mohl být Masaryk synem císaře Františka Josefa? Velké tajemství měla skrýt rychlá svatba.