Stalinův dort. Monumentální hotel plný luxusu měl sloužit pouze vyvoleným
Otevření tehdejšího hotelu Družba se měl zúčastnit sám velký Stalin. Alespoň o tom snil Alexej Čepička, který nechal tento skrytý monument Prahy postavit. Hotelem se však budova stala na poslední chvíli. Proč?
Hotel International nemá zrovna pověst oblíbené stavby Prahy. Obrovský monument a největší představitel socialistického realismu na našem území je negativně spojen hlavně s dobou svého vzniku. Umělecký styl budovy tak zapadá do kontextu budovatelského umění společně s pomníkem Stalina na Letné nebo s obrazy hrdých dělníků při práci. Původně měla být stavba o hodně skromnější.
Z kasáren hotel
Svou majestátní velikost získala budova až postupně. Začátkem padesátých let se v Československu úspěšně utužoval vztah se Sovětským svazem. Armádní generál Alexej Čepička měl takový vliv, že mohl rozhodovat prakticky o čemkoli. Zeť Klementa Gottwalda tak vrhl svůj elán do projektu původně řadových vojenských ubytoven pro mimopražské důstojníky.
Změna přicházela postupným vývojem situace v Československu, které bylo čím dál častěji cílem návštěv sovětských delegací a návštěv. Těm Praha nenabízela důstojné místo k ubytování, a tak se projekt Alexeje Čepičky od svého původního plánu vydal cestou majestátní monumentality, kde zavládl luxus a přepych.
Budova svůj účel luxusní ubytovny pro prominenty a vojenské důstojníky musela nakonec pozměnit. Dvě vedlejší křídla byla stavěná jako garsoniéry pro důstojníky a prostřední vysoká věž pouze pro vzácné delegace a vyšší šarže ze Sovětského svazu. Armáda nedovedla naplnit vystavěnou kapacitu dostatkem vojáků a pro sovětské delegace byl prostor značně naddimenzovaný. Z rozestavěné budovy se tak stal “pouze” luxusní hotel.
Sen šíleného cukráře
Hotel byl tak dokončen v roce 1956, ale na přepychových interiérech se pracovalo ještě následující rok. Alexej Čepička údajně věřil, že slavné otevření monumentální stavby se zúčastní i sám velký Stalin. Čepička tak podle jedné historky pro tuto příležitost nechal prodloužit centrální schodiště o dva stupínky, aby se při uvítacím ceremoniálu vešel kompletní počet československých generálů, což způsobilo nemalé stavební obtíže.
Stalin nakonec dle očekávání nedorazil a stavba, která je poctivě skrytá na pozemku bývalé cihelny, se otevřela i bez jeho účasti. Hotel, který vypadá, jako kdyby byl převezen z Moskvy, tak nadále překvapuje svou pompézností. Nutno dodat, že plány tehdejší garnitury mohly počítat i s jinou parcelou, než je schované údolí na Podbabě. Přes monumentální výšku 88 metrů je Pražanům skoro neviditelná, a tak nikterak nenabourává panorama města.
Nejlépe svůj názor na stavbu lidé zveřejnili, když se pro hotel hledalo jméno. Od konzervativních návrhů jako Hotel Podbaba, Juliska, Máj, Mír, Slovan až po úplně absurdní jako Stolečku, prostři se, Den a Noc a Sen šíleného cukráře.
