Středověké krčmy vznikaly dříve než rychty. Pivo, hazard ani prostitutky nechyběly

Můžeme si o kultuře téměř jakéhokoliv národa myslet co chceme, ale pravdou zůstává, že málokde bychom nenašli hospody nebo jim podobná zařízení, kde se lidé mohou scházet a (často při sklenici alkoholu) debatovat o svých starostech, radostech nebo pomlouvat sousedy. Hospody a krčmy jsou s námi zkrátka odnepaměti. Jak si je představujeme a jak dříve skutečně vypadaly?

Nejdřív hospodu, potom radnici

Zajímavé je, že první krčmy, šenky nebo jak budeme chtít historické podobě dnešních hospod říkat, začaly vznikat a rozšiřovat se již v 11. století, zatímco například rychty, tedy současné radnice, až o něco později. Nabízí se tedy otázka, co bylo pro život lidí tehdy důležitější. Ostatně krčmy často vlastnili a provozovali právě rychtáři, takže vlastně ani nebyl důvod stavět další budovu. Stejně tak dobře se o budoucnosti vsi dalo hovořit právě v rychtářově krčmě. Navíc funkce rychtáře byla dokonce přímo spojena s tak zvaným právem výčepním, které povolovalo provozování obdoby současných hospod. Už je jasnější, proč má tolik hospod a restaurací ve svém názvu slovo “rychta”?

Pražské legendární nádražky. Některé zanikají a další stále vzdorují konci

Hospoda ve vsi, "hotel" u cesty

Většího rozšíření se krčmy dočkaly ve století dvanáctém, kdy si podnikavci (často vrchnost, která je pak pronajímala) zřizovali tato pohostinství nejen v centru vsí a měst, ale správně usoudili, že hlad a žízeň budou mít také pocestní, formani a další cestující z města do města. Svoje krčmy tedy situovali nejlépe na křížení cest, aby měli o hosty postaráno z více stran. A opravdu se jim dařilo. Zatímco vesnické a městské krčmy často sloužily opravdu jen k občerstvení, posezení a debatě se sousedy, krčmy na cestách fungovaly jako noclehárny, chceme-li hotely, i s některými - řekněme - doprovodnými službami. Historikové dokládají skutečnosti, že již v té době krčmáři často spolupracovali s prostitutkami, kterým pro jejich činnost poskytovali zázemí (jistě ne tak docela zadarmo) a hosté byli zase o něco spokojenější. Nepředstavujme si ale hotel s upravenými pokoji - spalo se, kde se dalo, třeba na zemi.

Jeden druh piva

Zajímavostí, která by dnes jistě mnohé návštěvníky hospod překvapila, byl velmi chudý “nápojový lístek”, zvláště v místech, kde jsme zvyklí vídat nabídku piva. Středověká krčma totiž nabízela pivo jedno - a to místní. Nejen že by byl pravděpodobně logistický problém v dovozu piva ze vzdálených pivovarů, s tím by si naši předci jistě poradili, ale některá nařízení tehdejší doby takové transakce přes hranice vymezených území a panství výslovně zakazovala.

Jídelníček Karla IV. byl překvapivě pestrý. Na hostinu bychom se nechali pozvat rádi

Jedno pivo a otep sena, prosím

Krčmy, kde bylo možné předpokládat návštěvu cestujících, musely být vybaveny také stájemi nebo alespoň ohradou pro jejich koně. Dnes bychom také patrně těžko přenocovali v motelu bez parkoviště. A tak se kromě piva a něčeho k snědku pro hosty v takové lepší krčmě mnohdy podávalo i seno a otruby. Mimo odpočinku ale takové “hotely” nabízely svým hostům často nebezpečí v podobě přítomnosti nejrůznějších lapků a zlodějíčků, kteří se právě zde soustřeďovali ve vidině zisku buď prodejem minulého lupu přímo hostinskému nebo naivnějším hostům, případně novou krádeží. Ostatně o peníze bylo možné přijít i z vlastního rozhodnutí a svým přičiněním. Nouze tady nebyla ani o společnost pro hazardní hry.

Kde je hospoda?

Ve vsi bychom středověkou hospodu - alespoň po stavební stránce - těžko rozeznávali od okolních domů. Stavěly se tehdy často domy tak zvaně trojdílné, kde byly v řadě za sebou propojeny síň (vstupní část), jizba (obytný prostor) a chlév nebo komora. Když se jednalo o krčmu, jizba se zkrátka proměnila v prostor s jednoduchými dřevěnými lavicemi a stoly, topeništěm a prostorem pro výčepního. Žádný velký luxus se tady najít nedal a ani jej nikdo nehledal. Klasické krčmy byly tehdy místem pro nižší skupiny obyvatel, měšťany z vyšších skupin nebo dokonce šlechtu bychom tady hledali jen velmi složitě. Snad jen na dlouhé cestě a v nouzi nejvyšší, když se v okolí nenacházelo sídlo žádného spřízněného rodu, vzali zavděk přespáním v některé z těch vystavěných u hlavních cest.

Faráři v krčmě? Žádná výjimka

Oproti vrchnosti, která do takových míst zavítala jen velmi zřídka a skutečně z nouze, bylo možné se zde podle dochodaných zpráv poměrně často setkat s duchovními. Jejich návštěvy v krčmách měly - podle povahy toho kterého duchovního - dvě roviny. Jedni sem chodili proto, aby byli v kontaktu se svými věřícimi, mohli s nimi hovořit mimo kostel a své “úřední hodiny” ve zpovědnici, ale ti druzí se tady jako všichni ostatní bavili, často dokonce i právě s lehkými ženami. Jaká byla potom jejich pověst ve farnosti, o tom by se dalo dlouze diskutovat.

Kde je rozdíl?

Co z toho všeho plyne? Podoba středověkých krčem byla jistě jiná než interiér dnešních restaurací nebo hospod, natož luxusnějších hotelů. Na druhou stranu život v nich se od dob našich prapředků příliš nezměnil. Stále jsou místem, kde potkáme sousedy, místem, odkud vede domů cesta mnohem klikatější než ta, kterou jsme přišli, a místem, kde není problém přijít o podstatnou část jmění. A hotely? Opravdu je dnes tak složité najít ten, kde by svoje služby poskytovaly ženy na jednu noc nebo odkud bychom odešli o nějakou tu cennost lehčí? A stejně tak jako v minulosti, i dnes se najdou hostinští, kteří by nic takového ve svém podniku nedopustili. Zkrátka, ať chceme nebo ne, jsme stále stejní, mění se jen svět kolem nás.

Kravským mlékem kočku zabíjíte. Pomalu a systematicky