Studentští vůdci sametové revoluce. Poslanec rekordman, ezoterik a antikomunista z ranče

Brutální potlačení studentské demonstrace 17. listopadu na Národní třídě bylo hlavní roznětkou následující revoluce a postupného konce komunistického diktátu. Studenti se tento den nesešli náhodou. Připomínali si padesáté výročí od uzavření českých vysokých škol nacisty a oficiálním účelem bylo uctění památky studenta Jana Opletala, který byl zastřelen při demonstraci  28. října 1939. 

Hlavní iniciativu odporu vůči tehdejšímu režimu tedy rozpoutali studenti vysokých škol, kteří nebojácně vykročili do ulic, aby jasně vyslovili touhu po změně. Jaké byly nejviditelnější osobnosti a reprezentanti vysokých škol, kteří stáli na počátku celé revoluce? Jaký je jejich osud po třiceti letech od této historické události? 

Šimon Pánek

Už v roce 1988 se stal jedním z hlavních organizátorů pomoci obětem zemětřesení v Arménii, která vyvrcholila neoficiální sbírkou materiální pomoci. Jeho jméno však nejvíce zarezonovalo společností právě díky událostem v průběhu „sametové revoluce”. Závorky zde nejsou náhodou, protože většina studentských vůdců se neidentifikovala s označením „sametová”.

V roce 1989 společně s Markem Bendou a Jiřím Dienstbierem ml. založili studentské hnutí Stuha, které se snažilo prosadit demokratické změny v tehdejším komunistickém režimu. Šimon Pánek byl jmenován do předsednictva Koordinačního stávkového výboru studentů vysokých škol a reprezentoval studenty v Občanském fóru. Byl zároveň členem vyjednávacího týmu po boku Václava Havla. 

Svoji porevoluční kariéru spojil s pomocí v krizových oblastech ve světě. V roce 1992 spoluzakládal informační agenturu Epicentrum, které podávalo zpravodajské informace z oblastí, kde probíhala humanitární krize.

Později vznikla Nadace Lidových novin, kterou dnes známe pod názvem Člověk v tísni. Zde i nadále vykonává funkci ředitele. Za svoji činnost získal mnohá ocenění. Je držitelem medaile Za zásluhy, kterou mu předal prezident Václav Havel, pro kterého několik let pracoval v administrativě Pražského hradu. 

Martin Mejstřík

Jeho nejznámější veřejný výstup je spojen s 18. listopadem, kdy na Václavském náměstí sdělil demonstrujícímu davu zahájení společné stávky studentů a herců. Své antikomunistické postoje však publikoval již od roku 1987 ve studentském časopisu Akademie múzických umění Kavárna A.F.F.A., který spoluzaložil. 

Na začátku roku založil Studentské tiskové a informační středisko a aktivně se podílel na organizování demonstrací a stávek studentů. Už v roce 1990 byl spoluautorem manifestu studentských lídrů s názvem Ukradená revoluce, kde byla vznesena myšlenka, že vývoj polistopadových událostí nabral špatný směr. 

Neidentifikovali se tak s pojmem Sametová revoluce. Martin Mejstřík byl později několik let senátorem, ale dnes žije v ústraní, kde publikuje a stará se o statek. Nadále je silným antikomunistou, který připomíná, že zločiny minulého režimu nebyly po revoluci dostatečně potrestány. S čím lze jen souhlasit. 

Igor Chaun

Další z viditelných studentských vůdců listopadové revoluce byl Igor Chaun. Reprezentant FAMU se stal členem Koordinačního stávkového výboru. Filmový režisér se po revoluci stal velmi aktivním tvůrcem svého oboru. Kromě dokumentárních filmů, které vytvořil, spolupracoval na satirickém pořadu Česká soda. 

Šikovný rétor se v posledních letech soustředí na propagaci esoteriky. Sám organizuje semináře a založil soukromou neziskovou organizaci Goscha o.s. Více než filmu se tak věnuje spirituální dimenzi tohoto světa a za svoji aktivitu v tomto oboru získal anticenu Bludný balvan od Českého klubu skeptiků Sisyfos. 

Marek Benda

Jméno Marka Bendy je neodmyslitelně spojené s jeho otcem a disidentem Václavem Bendou. Marek Benda ve svých studentských letech pokračoval v rodinné tradici v boji s komunismem. Společně s Jiřím Dienstbierem mladším a Šimonem Pánkem stál u zrodu studentského hnutí Stuha. Byl jedním z organizátorů demonstrace 17. listopadu na Albertově. 

Stejně jako ostatní výše zmiňovaní studenti byl jmenován do Koordinačního stávkového výboru. V roce 1990 spoluzakládal Křesťanskou demokratickou stranu, která se v roce 1995 spojila s ODS. Marek Benda je unikátní postavou české politiky, protože je nejdéle sloužícím poslancem v historii naší republiky. Dodnes tedy působí v parlamentních lavicích.