Svět nám ležel u nohou. Expo 58 v Bruselu bylo pro Československo ve znamení úspěchu
Uznání, obdiv a ocenění. Československo není zvyklé na výrazné světové úspěchy, natož v hluboké totalitě. V záplavě osmiček našich slavných letopočtů trochu nespravedlivě zapadlo Expo 58.
Světová výstava průmyslu a kultury jednotlivých zemí světa se v nepravidelných časových odstupech koná již od 19. století. Pojem Expo se neoficiálně používá od roku 1937 a oficiálně byl použit až při výstavě v Hannoveru v roce 2000.
Naše účast byla vždy doprovázena uznáním, ale ten největší úspěch náš pavilon získal na Expu 58, kde se světu prezentoval poválečný život v Československu. Svět tehdy obdivně sledoval kouzlo Laterny Magiky, ochutnával českou kuchyni a byl okouzlen designem a architekturou. Československo oproštěné od ideologie bylo krásné, ale rozhodně nekorespondovalo s realitou. Krutá padesátá léta se však blížila ke svému konci.
Uvolňování poměrů
Komunistická totalita po Stalinově smrti povolovala okovy a na konci jinak velmi tvrdých padesátých letech už bylo znát, že československého občana čekají svobodnější časy.
Chruščov definitivně odhalil kult osobnosti jednoho z největších tyranů naší civilizace a pád Stalina symbolicky pootevřel dveře na Západ. Nutno dodat, že stále v těchto letech probíhají politické represe a mnoho nevinných vězňů trpí v uranových dolech.
Jeden den v Československu
Pro Expo 58 v Bruselu se zvolila ústřední myšlenka výstavy – Člověk a prostor. Československý pavilon se tak s mottem Jeden den v Československu rozhodl prezentovat dvanáct expozic ve struktuře Práce – Kultura – Odpočinek.
Hlavní scenárista koncepce Jindřich Santar zvolil odvážnou cestu, která se úplně vyhnula komunistické ideologii a socialistickému realismu. S tímto přístupem oslovil výtvarníky, architekty a umělce (Trnka, Kaplický), aby vzniklo něco tak výjimečného, že před naším pavilonem stála fronta od ranních hodin. Hned po otevření přehlídky reagoval zahraniční tisk s pochvalnými recenzemi.
Zlatá hvězda
Nebývalý úspěch byl dokonán. Československý pavilon získal nejvyšší cenu Zlatá hvězda a společně s tím dalších třináct jednotlivých ocenění. Po mezinárodním úspěchu byl celý pavilon rozmontován, protože to umožňovala jeho chytře řešená konstrukce. Část, která sloužila jako výstavní část, se přesunula na Výstaviště a restaurace Praha na okraj Letenských sadů, kde stojí dodnes.
