Tajemství alkoholových projevů soudruha prezidenta Gottwalda: sliby, nenávist i pokroucená historie
Jeho projevy byly tak trochu zvláštní. Jednak se zdálo, že každé slovo odděluje, jako by snad ani do věty nepatřilo, a jednak šlo z dnešního pohledu většinou o nepochopitelné konstrukce. Není divu – doba byla taková a Klement Gottwald, šéf československých komunistů a později i prezident, ji reprezentoval. S chutí a dobrovolně, střízlivý i notně opilý. Řečnil ale rád a řečnil při jakékoliv příležitosti.
Možná jste některý z projevů Klementa Gottwalda slyšeli v televizi, v rozhlase, nebo dokonce z gramofonové desky. Ano, i na deskách vycházely projevy prvního ze všech československých komunistů a dělnického prezidenta. Dokonce šlo o desky prémiové – dárkové, jak uvádí server cesky.radio.cz. (Kdo by po nich netoužil?) Pak se ale může zdát, že úvodní konstatování o podivně voleném stylu prezentace není pravdivé. Je, jen si musíme uvědomit, že vydat na deskách soudruha s jeho pauzami by nebylo vůbec vhodné. Proto byly jeho natočené projevy podle archiváře Českého rozhlasu Miroslava Turka mnohdy značně upravené.
Alkoholové projevy
Není divu, že se v mnoha projevech prezident Gottwald netrefoval do rytmu čteného textu, respektive nedržel rytmus vůbec žádný. S téměř konstantní hladinou alkoholu v krvi to nemohlo být tak jednoduché. Věděli to jeho spolupracovníci, věděla to samozřejmě i jeho manželka, nechvalně známá Marta Gottwaldová, jež neměla na postu první dámy republiky vůbec co dělat. Ona to věděla, byla z toho částečně nešťastná, a tak se alespoň snažila, co jí síly stačily, aby omezila manželův alkoholismus – dokonce mu alkohol ředila vodou. Zda to prezident poznal, nebo ne, to už je věc dávno minulá, nicméně na jeho projevech manželčina snaha často nebyla bohužel znát.
Slibem nezarmoutíš…
Z doby působení Klementa Gottwalda v čele státu, mířícího ke šťastné komunistické budoucnosti, se dochovaly stovky a tisíce minut projevů nejrůznějšího charakteru, náplně a témat. Jedno měla většina z nich společné. Šlo o sliby čehokoliv komukoliv. Rolníci měli zpočátku stále pracovat na své vlastní půdě, později se měli mít lépe v družstvech při společné práci na vyvlastněných pozemcích. Mnohem lépe se měli mít i dělníci a vlastně také inteligence – ta však s jistými podmínkami.
Pro některé lidi nebylo místo
Jediní, komu nemělo být přáno, byli bývalí majitelé továren a velkých panství, kteří si nezasloužili nic jiného než okusit tvrdou chlebovou kůrku prostého lidu. Byly to projevy burcující, slibující, ale také útočné proti každému, kdo by se odvážil protivit jediné správné ideologii, která v roce 1948 definitivně zvítězila.
Zmatky v historii
Také při příležitosti událostí vítězného února Klement Gottwald samozřejmě plamenně řečnil. Mnohé možná překvapí, že známá fotografie, na níž stojí na balkoně na Staroměstském náměstí, nevznikla v okamžiku, kdy pronášel svoje nejznámější věty: „Občané, občanky, soudruzi, soudružky. Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky. Dnes ráno jsem panu prezidentu republiky podal návrh na přijetí demise ministrů, kteří odstoupili 20. února tohoto roku. A současně jsem panu prezidentu navrhl seznam osob, kterými má býti vláda doplněna a rekonstruována. Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy, přesně tak, jak byly podány, přijal.“ Následovalo sborové dělnické Hurá! a Sláva! a Klement Gottwald pokračoval dál (celý projev je zveřejněn na webu totalita.cz). Do mikrofonu hřměla slova o porážce reakce, o bdělosti a o jednotě dělnické třídy, o budovatelské práci. Odsouzeni byli rozvraceči a sabotážníci. Jenomže tohle všechno slyšeli lidé nikoliv na Staroměstském, nýbrž na Václavském náměstí.
Řečnil i o pár dní dříve
Na Staroměstském náměstí se vyfotografované davy sešly už 21. února. Na balkoně paláce Kinských tehdy Klement Gottwald řečnil teprve o plánech, které v dalších dnech spolu s kolegy (z nichž dal později některé popravit) teprve zrealizovali. Tehdy se zdálo, že je střízlivý. Výsledek, který na dalších čtyřicet let poznamenal náš stát, by ale bohužel svědčil o opaku.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Na to Češi nesmí nikdy zapomenout: Gottwaldova fraška na svobodné volby.
