Tajemství Karlštejna. Hluboká studna byl jen veliký omyl
Malebný hrad u Berounky je oblíbenou destinací výletníků. Středověký Karlštejn byl původně soukromým sídlem Karla IV. Česká památka, o které se toho ví opravdu mnoho a je jedním z nejnavštěvovanějších míst v republice, však skrývá jedno hluboké tajemství.
Původně skromná stavba o jedné věži sloužila pouze pro soukromé účely císaře Karla IV. Později se význam hradu změnil, aby zde byly uloženy korunovační klenoty Svaté říše římské a relikvií. Karlštejn se tak postupem času stal hlavně reprezentativním místem, kde návštěvníka nejvíce uhrane kaple svatého Kříže, která je zdobená drahými kameny, zlatem, benátským sklem a obrazy mistra Theodorika. Jedna vzácnost je ale očím skryta.
Studna bez vody
Karel IV. na vyhloubení karlštejnské studny povolal kutnohorské havíře. Sedm let práce a skoro osmdesát metrů pod zemí nevedlo k nalezení vody. Vytesaná studna v rostlé vápencové skále přinesla pouze zklamání. Unikátní stavba v podzemí tak byla využita jako cisterna. Kolmo na osu studny se prorazila štola do podhradí k potoku, který studnu naplňoval pitnou vodou. Zdálo by se, že skvělým stavitelským nápadem je situace vyřešena, ale tím zároveň vzniklo jedno z největších tajemství Karla IV.
Smrt havířů
Vodu, kterou císař Karel IV. na hradě využíval, bylo možné velmi snadno otrávit, a tak se nikdo nesměl dozvědět, že zdroj vody není ze studny, ale z jiného venkovního zdroje. Existuje pověst, že cena této informace byla tak veliká, že Karel IV. nechal povraždit všechny kutnohorské havíře, kteří o neúspěchu stavby věděli. Údajně nejdříve získali královskou odměnu a když společně cestovali domů, byli přepadeni a všichni do jednoho usmrceni. Zda se jednalo o vraždu na objednávku, nebo jenom smutnou náhodu, není jasné, ale tajemství se zachovalo.
Jediný, kdo cennou informaci ochraňoval, byl karlštejnský purkrabí. Nikdy se tak nehovořilo o cisterně, alo o studni. Voda z Mořinského potoka tak bez otravy mohla sloužit bezpečně účelům hradu a jeho císaři Karlu IV. Dnes v útrobách studny žijí jenom netopýři.
Můj dům, můj hrad
O tom, jak moc si Karel IV. hradu Karlštejn vážil, vypovídá i uchovaný proslov z karštejnského vinobraní, kde říká: "Čechy patří Čechům, ale Karlštejn je můj, mojí prací, mojí myšlenkou."
Na Karlštejně je stále co objevovat a žádné tajemství nemusí být skryté navěky, i když snaha byla veliká.
