Tvář slavné princezny Inků rozdělila veřejnost. Že byla krásná, tvrdí jen někdo
Zemřela před 500 lety, přesto se o ní i dnes mluví. Tělo princezny Ukok bylo nalezeno během archeologických vykopávek na pohřebišti Ak-Alacha v roce 1993. Zemřela na rakovinu prsu. Podle legend je ochránkyní klidu a strážkyní vrat do podzemí. Forenzní umělec Oscar Nilsson nedávno její tvář znovu oživil.
Vytvoření aproximace obličeje není snadný úkol a může trvat až stovky hodin. Příkladem je rekonstrukce obličeje incké dívky, která zemřela před 500 lety na vrcholu hory v Peru, pravděpodobně při obětním rituálu. Desítky let poté, co tým archeologů objevil její zmrzlé mumifikované tělo, jí Švéd Oscar Nilsson vrátil tvář.
Znovu se tak můžeme podívat, jak tato mladá žena vypadala. Nilssonovi to trvalo téměř 400 hodin. Pomocí kombinace moderní technologie a osvědčených metod, které využívají hlínu a silikon, dokázal téměř nemožné.
„Oživování“ krok za krokem
Nilsson začal se skenováním dívčiny lebky a těla pomocí počítačové tomografie (CT). Vytvořil tak virtuální 3D model, který mu poskytl data potřebná k vytvoření tvaru obličeje. Dále použil informace z globálních databází obsahujících skeny živých lidí. To mu pomohlo určit například polohu obličejových svalů, míru tuku apod. Zjištěná data „přenesl“ na dřevěný podstavec a pomocí hlíny začal tvarovat svaly a tkáně, čím vytvořil základ obličeje, jako je nos, oči a ústa.
A konečně přišla ta zábavná část, která Nilssonovi dovolila zapojit trochu fantazie. Pohrál si s rysy dívky, dle svých zkušeností určil, zda byly jemné, nebo šlo naopak o „drsnou holku“. Odborník chtěl, aby vypadala vyděšeně, ale hrdě zároveň. Posledním krokem, jak rekonstrukci skutečně oživit, je přidat barvu a texturu. Použil také pravé lidské vlasy, které pracně vkládal pramen po prameni. Nakonec ve spolupráci s řemeslníky vytvořil repliku její slavnostní tuniky a pokrývky hlavy, které byly podobné tomu, co měla na sobě, když archeologové našli její ostatky.
Krásná, nebo ošklivá?
Když archeologové mumii objevili, ležela na boku s pokrčenýma nohama. Na jejích rukou byla nalezena mnohočetná tetování. Měla na sobě bílou hedvábnou košili, bordó kožešinovou sukni, ponožky z plsti a kožich. Velmi zajímavý byl její speciální účes zhotovený z kožešiny, plsti a vlastních vlasů. Byl vysoký 90 cm.
Podle mnohých šlo o velmi krásnou ženu. Jiní lidé však tvrdí, že byla naopak docela ošklivá. Což prý nebylo v době, kdy žila, nic neobvyklého. Asi záleží na vkusu každého. Každopádně díky Nilssonově práci se můžeme na vlastní oči přesvědčit, jak to s její krásou bylo, či nebylo.
Zdroje: redakce, livescience.com, radiozurnal.rozhlas.cz
KAM DÁL: Bandera: Masový vrah, nebo hrdina? Páchal zvěrstva s ukrajinskými povstalci, měl ale i druhou tvář.
