Vánoční stromky pro dobrou věc. Jak smrček pomáhal potřebným za první republiky
V době první republiky míval symbol Vánoc v podobě ozdobené jedličky, borovičky nebo smrčku hlubší význam. Sloužil nejen jako ozdoba, ale byl i nástrojem pro pomoc chudým. Tuto tradici iniciovala řada významných osobností, mezi nimiž vynikal Rudolf Těsnohlídek. Rozsvěcené vánoční stromečky jsou tu dodnes, ale ve spojení s charitou jsou nyní málokdy.
Autor Lišky Bystroušky rád cestoval do skandinávských zemí. Na jedné z cest do Dánska byl svědkem vztyčení a rozsvícení obrovské jedle před kodaňskou radnicí. Takovýmto jedlím, smrčkům nebo borovičkám se v této zemi říkalo „stromy dobré vůle“ a měly charitativní cíl. Těsnohlídek se rozhodl zavést tuto tradici i ve své vlasti.
První vánoční strom u nás
Díky Těsnohlídkovi se v roce 1924 na brněnském náměstí Svobody rozzářil poprvé Strom republiky, který měl apelovat na lidskost. Pod ním byla kasička, kde mohli lidé přispět na osiřelé děti. Při slavnostním rozsvícení zazněla československá a dánská hymna. Na vánoční stromy první republiky se pohlíželo jako na akt vlastenectví a projev soudružnosti nově vzniklého československého státu s přáním, aby nikdo netrpěl nedostatkem, jak se dočteme v knize od Petra Koury Sto let českých Vánoc.
Jednalo se o jakousi charitativní akci a díky vybraným penězům vznikl dětský domov Dagmar, pojmenovaný podle lidumilné dánské královny, která měla český původ. Strom republiky měl pokračování na různých místech. Radost dělal v Jihlavě, Znojmě, Zlíně, Rožnově pod Radhoštěm, Prostějově, Kroměříži a Hranicích na Moravě. Příští rok se vánoční stromy objevily i v Praze, Bratislavě a Užhorodě a časem se rozšířily po celém Československu.
Příběh novorozence
Velkou inspirací pro spisovatele Těsnohlídka byl případ matky, která v zimě odložila mimino pod strom v lese. Naštěstí malou Lidušku našli a zachránili jí holý život. Matka dítěte zpytovala svědomí a sama se šla udat na policii. Šla sedět na pět měsíců tuhého žaláře, i když dnes by si odseděla víc. Dušovala se, že nechtěla, aby dítě zemřelo, a ospravedlňovala svůj čin svou neblahou existenční krizí. Na dítě byla sama, protože biologický otec – ruský válečný zajatec – se vrátil do Ruska a ke svému otcovství se nepostavil jako chlap.
Lidušku pak adoptovali manželé Polákovi z Brna. Těsnohlídek napsal soudničku o tomto případu a rozhodl se, že něco udělá pro osiřelé děti a vynasnaží se, aby už nikdy nikdo žádné novorozeně takto zrůdným způsobem nikde neodložil. Cestu k tomu nalézal prostřednictvím charity spojené s rozsvícením vánočního stromku. Inspirací mu v tom byly skandinávské země, kde tato tradice byla tehdy v adventním čase běžnou záležitostí.
Tradice pokračuje
Vánoční stromky se staly neodmyslitelnou součástí prvorepublikových Vánoc. Ačkoliv zprvu tato tradice byla u nás celkem neznámá, později se vžila a dnes si Vánoce bez stromečků na významných náměstích nebo návsích neumíme představit. „V intencích zemřelého spisovatele Těsnohlídka, který byl první, jenž severský zvyk u nás propagoval, (…) je to krásný symbol štědrosti a péče o chudé děti republiky, jimž posílám pokladničkou pod stromem svůj dárek,“ uvádí tehdejší časopis Pestrý týden. Hlavní myšlenkou bylo tenkrát vybrat od vánočně naladěných lidiček peníze na humanitární cíle a tím měla být vyplněna mezera ve státním rozpočtu nebo církevních zdrojů týkající se sociálních a zdravotních programů.
Zakladatel této české tradice Rudolf Těsnohlídek bohužel sám nebyl šťastný a necítil se psychicky dobře, ačkoliv chudým a nemocným lidem pomáhal, co se dalo. Jeho deprese vedly k nenapravitelné tragédii, když se rozhodl vzít si život. K sebevraždě došlo kolem dvanácté hodiny v zimě roku 1928, kdy zůstávali v redakci Lidových novin již pouze Těsnohlídek a jeho kolega Bedřich Golombek. „Seděl jsem v zadní místnosti a psal jsem na stroji. Uslyšel jsem na chodbě vrznutí dveří a šel jsem se podívat, kdo to přišel. Stál tu smrtelně bledý pan Těsnohlídek,“ vypráví Golombek, jak se dočteme v knize Rudolf Těsnohlídek od Josefa Hrabáka.
Později se ukázalo, že Těsnohlídek střílel pistolí a přitom špatně mířil. Ačkoliv jej včas převezli do nemocnice, už se jej zachránit nepodařilo. Tak skončil život obětavého a mravně silného muže, který nikdy nikomu neublížil, ba dokonce dělal vždy vše pro to, aby na tomto světě bylo o trochu lépe. Třeba právě vánočními stromky.
Zdroje: autorský článek
KAM DÁL: Hradešický uherák. Oblíbený vánoční dárek pro chlapy.
