Varšavská smlouva – měla být obrannou aliancí proti NATO, jedinou akcí bylo obsazení Československa
Sovětský svaz vždy v éře studené války deklaroval, že ve světě prosazuje mírovou politiku a že je to naopak „imperialistický“ Západ, kdo má dobyvačné choutky. Varšavská smlouva, která vznikla jako reakce na ustavení NATO a posléze vstup Německé spolkové republiky do něj, pak měla být aliancí výslovně obrannou. Jenže skutečnost byla v tomto případě zcela opačná.
Studená válka byla obdobím, kdy proti sobě stanuly vojenské bloky. Obavy před šířením světového komunismu daly vzniknout Severoatlantické alianci v roce 1949. NATO mělo být neprostupnou hrází proti agresivním Stalinovým vojenským plánům v západní Evropě.
Obranný pakt jen na papíře
Vznik NATO však na druhé straně podnítil ustavení Varšavské smlouvy. Bezprostředním podnětem byl vstup Německé spolkové republiky do NATO v roce 1955, jak uvádí web Britannica. Pro sovětské politické vedení to byl „neklamný“ důkaz o tom, že Německo se opět militarizuje. Sověti reagovali a založili 19. května 1955 Varšavskou smlouvu, pakt osmi zemí východního bloku. Členy bloku byl Sovětský svaz, Bulharsko, Albánie, Československo, Maďarsko, Německá demokratická republika, Polsko a Rumunsko.
Nejvyšším orgánem bloku byl politický poradní výbor a smlouva byla mezi signatáři uzavřena na 20 let s automatickým prodloužením o deset let pro země, které ji rok před uplynutím lhůty samy nevypoví. Nicméně jak uvádí Matěj Bílý, politický poradní výbor se do roku 1958 sešel pouze dvakrát. Organizace přílišnou aktivitou nehýřila.
V době maďarského povstání v roce 1956 vyhlásilo tehdejší vedení v čele s Imrem Nagyem, později popraveným, vystoupení z Varšavské smlouvy a neutralitu, což bylo pro Sověty zcela nepřípustné. Po brutálním potlačení vzpoury se Maďarsko pevně zařadilo po bok svých spojenců v rámci Varšavské smlouvy.
Ta se oficiálně deklarovala jako obranný pakt, který měl být hrází proti „imperialismu“, jenž si chce porobit jednotlivé země a národy, a také NSR, jak uvádí ve své práci o Varšavské smlouvě historik Matěj Bílý. Nicméně slova o obranném bloku je nutno považovat jen za prázdnou frázi, protože Sověti, respektive Varšavská smlouva žádné mírové plány neměla.
Vojenská akce proti Francii
Vojenské archivy odkryly například vojenskou operaci, kterou měla Varšavská smlouva realizovat v roce 1964 proti Francii v případě, že by se studená válka prudce změnila v horkou. Na válce proti Francii se mělo podílet i Československo a další země sovětského bloku. V těchto agresivních plánech Sovětů, které měly do obranných skutečně daleko, měly hrát důležitou roli jaderné taktické zbraně.
Jediná akce paktu – agrese vůči svému členovi
O čtyři roky později při vpádu do Československa se názorně ukázalo, jak je Varšavská smlouva „obranným paktem“. Jednalo se o její jedinou koordinovanou vojenskou akci, která byla tak trochu symbolicky vedena proti členovi bloku. Největší díl invaze v rámci Varšavské smlouvy nesli Sověti, celá operace, která měla zlikvidovat československý demokratizační proces, zahrnovala okolo 500 000 vojáků, přes 6 000 tanků a 800 letadel. Hovoříme tak o největší vojenské operaci od skončení druhé světové války.
Albánie a Rumunsko jako „potížisté“
Zajímavé je, že Rumunsko se jako člen Varšavského paktu invaze nezúčastnilo. Rumunský vůdce Nicolae Ceaușescu, který razil v zahraniční politice samostatnější přístup, kdy se přátelil s řadou západních politiků, invazi odsoudil a Rumunsko požadovalo stažení všech vojsk z obsazené země. Sám odmítl do Československa poslat vojáky.
Na československé události reagovala také Albánie, dosavadní člen bloku. Už v roce 1962 se však přestala země účastnit činnosti Varšavské smlouvy a v září 1968 vypověděla smlouvu na protest proti obsazení Československa. Albánský vůdce Enver Hodža se pak sám obával, že Sověti pošlou do země armádu. Proto dal pokyn k výstavbě obranných bunkrů po celé zemi. Nakonec však k československému scénáři v případě Albánie nedošlo.
V roce 1985 prodloužili signatáři Varšavského paktu smlouvu o dalších dvacet let, tedy až do roku 2005. Nicméně to už byla labutí píseň organizace, která byla o šest let později po politických změnách ve střední a východní Evropě rozpuštěna. Stalo se tak symbolicky v tehdejším Československu, a to v červenci 1991 v Praze. Z bývalých sovětských satelitů se pak stahovala jeho vojska včetně Československa. Odtud pak odešel poslední sovětský voják 27. června 1991.
Zdroj: autorský článek
KAM DÁL: Masakr v Novočerkassku: Sověti se nemazali ani s dělníky. Povraždili jich desítky.
