Vatikánský nevěstinec: Choutkám zvrhlého papeže Jana XII. neutekly sestry ani vlastní matka

Papež Jan XII. stál v čele katolíků osm let od roku 955. Jeho představa o chování hlavy církve byla ale opravdu zvláštní. Ono ani není čemu se divit, šlo totiž o nejmladšího papeže v této funkci. Zvolen byl v době, kdy mu bylo pouhých osmnáct let. Některé prameny uvádějí dokonce ještě o dva roky méně. Jak mohlo dojít k volbě takového chlapce nejvyšším zástupcem Boha na zemi?

Zlatá mládež

Do doby svého zvolení papežem žil Jan XII., v té době ještě Oktavián, život mladíka ze skupiny, které bychom dnes říkali "zlatá mládež". Otec, kníže Alberich II., neměl o majetek nouzi, a tak Oktavián žil, jak jen mohl - v dostatku, v zábavě a touze po ženách. Vzdělávání mu nic neříkalo, latinu neovládal, k církvi žádný velký vztah neměl. A přesto se měl stát nejmladším papežem v historii. Ještě dříve, v roce 954, ale jeho otec umírá a on musel přece jen převzít odpovědnost. Velkou hlavu si s ní ale nedělal.

Císařská koruna pro Otu I.

Papež měl v té době obrovskou moc, s níž si ale mladý Jan XII. nevěděl rady, a proto si nechal našeptávat od rádců. Ti samozřejmě věděli, že mohou papežem manipulovat tak, jak se to hodí jejich zájmům, a také toho využívali. Kvůli pomoci s odbojným Berengarem II., který prohlašoval, že je králem Itálie, povolal Jan XII. na pomoc německého krále Otu I. Velikého, jemuž za jeho vstřícnost slíbil císařskou korunu. A tak se také stalo. Netrvalo to ale dlouho a ani Ota I. nedokázal bez reakcí snášet papežovo chování.

Postrach Říma

Nevybouřený mladý papež, který navíc trpěl nespoutatelným sexuálním apetitem, se stal postrachem Říma. Počestné ženy a dívky se bály vycházet, Janu XII. nebylo žádné místo svaté a žádná žena nedostupná - a to včetně vlastních sester a dokonce i matky. Z papežského paláce se stal nevěstinec a o dobré pověsti si papežský úřad mohl nechat jen zdát. Orgie střídaly nekonečné pitky, hrály se hazardní hry, vraždilo se. Z paláce i chrámu se ztrácely cenné věci. Taková byla realita papežského "majestátu" té doby.

Dva papežové

Šílené řádění hlavy církve, která skutečně neznala žádných mezí, nemohl nechal Ota I. bez povšimnutí, a proto vyrazil do Říma, aby zjednal pořádek. Jindy tak sebejistý Jan XII. raději ještě před jeho příjezdem z Říma uprchl a Ota našel jeho sídlo prázdné. Přesto zařídil, co chtěl.

Z vlastní vůle, i přes protesty místních, jmenoval jiného papeže, Lva VIII. Jakmile ale opustil Řím, Jan XII. se vrátil a i když nyní pro změnu uprchl nový papež Lev VIII., aby si zachránil vlastní život, pomstil se na těch, kteří zůstali. Zmrzačení a další mrtví členové církve pak byli důkazem, že se nepostavili za svého “pavého” papeže. Inu, sloužit pod šíleným šéfem nebylo snadné ani tehdy a není ani teď.

Nevalná smrt šíleného papeže

Jan XII. se znovu ujal své funkce - samozřejmě po svém - a v celém Římě vypukly boje mezi přívrženci obou papežů. Byla to tak neblahá situace, že se sám Ota I. znovu rozhodl vydat se na cestu, aby celou věc jednou provždy a razantně urovnal. Do Říma ale dojel pozdě. Už po cestě obdržel zprávu, že je mladý papež mrtev. Padl snad v některém z bojů nebo byl otráven vínem?

Nic takového - papež Jan XII. skonal mnohem prozaičtěji a pro jeho povahu a sklony více než příznačně. Na jednom ze svých lovů si vyhlédl vdanou ženu, kterou její manžel bránil doslova hlava nehlava - tedy včetně té církevní. A mlátil tak dlouho, až papeže zabil. Možná ani nevěděl, že jde právě o Božího zástupce. Ostatně se ten člověk tak ani nikdy nechoval.

A tak skončil sice ne dlouhý, ale o to šílenější pontifikát Jana XII., na který církev jistě nikdy nezapomene, i když by velmi chtěla.

Zdroje: Česká televize, wikipedia

KAM DÁL: Začátek konce římské demokracie. Julius Caesar přešel řeku Rubikon a vrhl kostkami osudu.