Vítkov, domov padlých hrdinů. Stalo se z něj však mauzoleum s prohnilým prezidentem
Žižka zde vyhrál svoji slavnou bitvu a ležet zde měl dokonce T. G. Masaryk. Celá monumentální stavba na pražském Vítkově však vznikla za zcela jiným účelem. Primárně to měl být obrovský pomník a pocta padlým legionářům za první světové války. Jeho význam se však radikálně změnil s příchodem komunistické moci.
Projekt architekta Jana Zázvorky měl být chrámem republiky, který doplní dominantu Pražského hradu a Vyšehradu. Začalo se tak pracovat na monumentu, který by uctil památku hrdinů československých legií, kteří bojovali na frontách v Itálii, Francii a Rusku.
Původně se zvažoval nápad, že součást budovy bude i hrobka prezidenta Masaryka. Ten podobný koncept zavrhl a na základě jeho filozofie se není čemu divit. Masarykovi byla cizí myšlenka, že se stane po vzoru egyptských faraonů posmrtným vězněm obrovské stavby. Republika se vyvíjela rychleji než stavba, která vznikala od roku 1929, ale ta dodnes vlastně není plně dokončena.
Okupanti zavírají oči
Základ budovy byl dokončen v roce 1933, ale původní plány byly výrazně rozsáhlejší a postupně se vzhledem k vývoji dějin musely měnit. Když se Československo stalo obětí okupace, tak bylo překvapivě možné na památníku stále pracovat. Němci si původně památníku nevšímali a nikterak nezbrojili ani proti vlasteneckému vyznění chrámové stavby.
Naopak existoval nápad na vytvoření česko-německého památníku. Měl zde vzniknout pantheon českých dějin. Počítalo se s tím, že by památník sloužil jako pohřebiště významných Čechů, ale také Němců. Situace se radikálně změnila po atentátu na Heydricha, kdy všechny podobné plány byly rychle strženy ze stolu a z památníku se stal sklad vojenského materiálu.
Konec války
Po válce nadále sloužil původní myšlence – tedy připomínce československých legionářů, ke kterému se připojil i druhý odboj z druhé světové války. Architekt Jan Zázvorka byl osloven, aby k památníku připojil novou část, která měla být vzpomínkou na československé letce v Anglii. Účel se znovu měnil stejně, jako se měnily dějiny našeho státu.
Konec druhé světové války také otevřel otázku hrobu neznámého vojína z bitvy u Zborova. Ten se stal v roce 1939 během okupace symbolem odporu proti nacismu, a proto byl Němci zlikvidován. Jednalo se tak o položení nového hrobu s novými ostatky neznámého vojína. Sovětské úřady však nepovolily převoz ostatků od Zborova, a tak zde byl v roce 1949 pohřben padlý voják z Karpatsko-dukelské operace.
Proletářský pantheon
Rok 1950 natrvalo nastartoval propagandistický boj proti původní myšlence památníku na Vítkově. Komunistická strana si odsouhlasila, že budova dostane zcela nový účel a stane se proletářským pantheonem. Památník tak neměl připomínat legionáře, ale významné osobnosti komunistické strany. Radikální ideologické změny překvapivě tolik nezasáhly památník jako takový.
Nic se z původního architektonického skvostu nebouralo, ale spíše bylo doplněno o komunistickou symboliku. Ať už jde o sochy dělníků, nebo rozsáhlé mozaiky na stěnách. Ta nejrozsáhlejší odhaluje komunistickou interpretaci českých dějin jako boje chudých proti bohatým.
Gottwaldovská mumie
V Československu se s obrovskými projekty kultu osobnosti přišlo poněkud pozdě. Obrovský Stalin na Letné se díky odhalení Nikity Chruščova o zrůdnostech “velkého” vůdce musel velmi brzy zlikvidovat a po smrti prvního komunistického prezidenta Klementa Gottwalda se chystalo mauzoleum v památníku na Vítkově.
Sovětští poradci přijeli instruovat po svých zkušenostech s balzamováním Lenina, jak podobně mumifikovat československého prezidenta a Stalinova učně. Ten vystaven zůstal deset let, kdy forma jeho těla postupně chřadla; aby si komunistická strana nepřidělala velkou ostudu, byl radši první komunistický prezident zpopelněn.
Dnes je památník pokřiven smutnými dějinami, které se na zdech chrámu republiky trvale zapsaly dvěma totalitními režimy. Jan Žižka, který místo střeží od roku 1950 z kopce nad Prahou, je tak svědkem, jak je těžké Vítkovu i dnes navrátit jeho původní myšlenku.
KAM DÁL: Vodní tunel ze Švihova až do Prahy. Světovým unikátem tečou hektolitry vody každý den
