Vlašák v papíru: Studentský adrenalin, který si dnes už neumíme představit. Přesto nostalgicky vzpomínáme

Mladším lidem to dnes asi přijde neuvěřitelné, ale bývalo to běžné. Vzpomínáte? Cestou z přednášek na kolej se student zastavil pro svačinu nebo večeři v některém z bufetů. Nákup byl často velmi podobný. Deset nebo v hladovějších dnech patnáct deka vlašáku a dva rohlíky. To by pořád ještě nebylo nic zvláštního ani dnes, i když bychom se mohli bavit o výživových hodnotách nebo o vlivu na figuru. 

Adrenalin na cestě

Co by ale většinu lidí dnes překvapilo, bylo balení, v němž jsme si domů takový salát nesli - a často to byla doslova adrenalinová akce, zvlášť, když prodavačka nebyla právě šikovná. Objednané množství salátu se totiž “kydlo” doprostřed papíru a víceméně umně byl do něj také zabalen. Nepředstavujme si ale takovou obalovinu, jako je i dnes běžný “papír” s igelitovým potahem z jedné strany. Když se bavíme o papíru, myslíme skutečně papír, byť mírně vlhkuvzdorný. Salát se tak většinou podařilo donést až na kolej. 

Sekaná u vysokého stolu

Dalším oblíbeným svačinovým studentským nebo i dělnickým jídlem byla sekaná. Poměrně levná, dostupná v každém bufetu, snadno zkonzumovatelná s hořčicí a rohlíkem i vestoje u vysokého úzkého stolku. A ve svátek bylo možné zkombinovat sekanou právě s vlašákem. Vrchol zdravé výživy to rozhodně nebyl, ale chutnalo nám to, svým způsobem šlo o součást kultury některých skupin. A stejně jako vlašák (nebo jakýkoliv jiný salát), mohli jsme si i teplou sekanou domů odnést domů zabalenou v papíru - a někdy ani nevytekl omastek. 

Maso v novinách? Žádný problém...

Obalový materiál byl vůbec poměrně problematickou záležitostí. A tak ani není čemu se divit, že nejednou přinesly hospodyně domů kus masa, zabalený do novinového papíru. Samozřejmě potištěného. Zvláště vesnické prodejny s takovou praxí nemívaly problémy. O tom, jak zdravé bylo zabalit jídlo do takového papíru, asi nemá smysl se vůbec bavit. Tiskařské barvy, hygiena skladování novin před tím, než se nějakým způsobem dostaly rozřezané až na pult, o tom by se dalo mluvit celé hodiny.

Nostalgie ničí paměť

A přesto na ty roky mnohdy rádi vzpomínáme. Vždyť nám bylo osmnáct, dvacet nebo třicet - zkrátka mnohem méně než dnes. Nostalgie zkrátka vždycky trochu přizpůsobí tehdejší realitu svému přání. A tak ten salát chutnal tak nějak líp, sekaná se nezdála tak mastná a pár obtisknutých písmen na předním hovězím (nebo třeba i na zadním) jsme bez velkého přemýšlení prostě umyli. Uměli bychom si to dnes představit? 

Zdroj: ČSN on-line

KAM DÁL: Nádherná a nadaná pěvkyně Jarmila Novotná musela dvakrát utéct z vlastní země. Svět jí i tak ležel u nohou.