Volmanova vila vrcholem funkcionalismu. Architekti se toho nebáli, jezdila sem smetánka z celého světa

Volmanova vila je krásným důkazem, že představitelé radikální architektonické levice z třicátých let 20. století nedovedli udržet jednotný myšlenkový směr. Návrh vily pro bohatého průmyslníka totiž levicoví architekti v té době považovali za tak trochu nedůstojný úkol.

Smysl své práce viděli ve službě příštímu společenskému řádu, ve kterém si všichni budou rovni a všichni budou rádi bydlet ve skromných spacích kabinách kolektivních domů.

Radikální architekti

Autoři Volmanovy vily Karel Janů a Jiří Štursa patřili uvnitř české architektonické levice k těm, kteří byli těmi nejradikálnějšími. Propagovali kolektivní domy, a přece to byli právě oni, kdo pro majitele velké továrny na výrobu obráběcích strojů v Čelákovicích Josefa Volmana navrhli nejluxusnější a nejdražší vilu ve středních Čechách.

Udělali to ale v pozdních třicátých letech, v době, kdy levicová architektonická avantgarda měnila své cíle, byť navrhování kolektivních domů v její agendě zůstalo. Mnohem víc se však začala zaměřovat na studium vlivu architektonických forem na lidskou psychiku a na vlivy, které vědomě působí na naše duševní zdraví. Strohá funkcionalistická architektura se tak začala obohacovat o neobvyklé materiály a nové tvary.

Něco jako laboratoř

U Volmanovy vily patří k neobvyklým stavbám hlavně křivé kamenné zdi u přístřešku na automobil po levé straně, můstek do zahrady v čele stavby, ale vlastně také téměř sochařsky zformované solárium na její ploché střeše. Lze se na ni tak dívat jako na laboratoř, ve které se má psychologický vliv nových tvarů tak trochu testovat.

Stavba byla po dlouhou dobu terčem vandalských útoků, ovšem díky rekonstrukci značně prokoukla a byl jí navrácen její původní lesk. Budova se díky obnově stala také bezbariérovou a má i vlastní výtah. Před několika lety dokonce soutěžila v klání Stavba roku, ale do finálové patnáctky se nedostala.

Zanedbaný skvost

Vile náleží rozlehlý anglický park v sousedství Volmanovy továrny. Byla místem, které navštěvovala honorace z celého světa. Čtyřicet let nevšímavosti proměnilo dům i se zahradou v rozpadající se objekt se zplanělým parkem a zahrádkářkou kolonií místo bývalého sadu. V té době byla vila navržena jako moderní dům, vybavený regulovaným ústředním vytápěním, kvalitním technickým zázemím a luxusními materiály, mnoha druhy mramorů, detailů provedených v chromu, nerezu, ale také exotických dřev.

Vzhledem k historické hodnotě objektu byly provedeny stavebně-historické a restaurátorské průzkumy zaměřené na ověření používaných materiálů, ale také výpočet prostupu tepla, kondenzačních pásem a posouzení kritických detailů metodou 3D pole s následným návrhem opatření poskytujících dostatečnou ochranu historických konstrukcí. Měla také umožňovat obnovení obvodového pláště z velké části zavěšeným travertinovým obkladem.

Bouraných konstrukcí bylo pomálu, nejvíce v suterénu. Většími zásahy do původních konstrukcí bylo vybourání dvou dveřních otvorů v témže podlaží. Odstraněny byly také všechny nepůvodní nášlapné podlahové vrstvy a obklady stěn. Vše bylo doplněno o výtah v místě severní lodžie, původně hospodářské prostory v suterénech teď mají jiné využití. Za povšimnutí jistě stojí i celá řada technických zlepšení zejména v oblasti kamenných obkladů, oken a balkonů. 

KAM DÁL: Poklady Malé Strany. Jeden z nejvýznamnějších kostelů Prahy byl pleněn a vypálen husity.