Vraždící kněz se stal postrachem olomouckých biskupů: Měl na svědomí čtyři z nich a na dalšího se připravoval. Sám skončil zle
Nebezpečný vrah, který má na svědomí smrt několika biskupů. On sám přitom patřil mezi církevní hodnostáře. Přesto jméno Jana Philopona Dambrovského zná asi jen málokdo. Jak je to možné, proč mu takové skutky procházely a jak tento vraždící kapitulní děkan skončil?
Touha po moci a majetku může být tak silná, že zamlží zrak a soudný rozum dokonce i příslušníkům církve, a to jak dnes, tak samozřejmě i v minulosti. Jako třeba Janu Philoponu Dambrovskému, olomouckému kapitulními děkanovi, který tak toužil po tom stát se biskupem, že neváhal hned čtyři představitele této funkce zbavit života. Když si uvědomíme, že se toto všechno odehrálo v 16. století a zmiňovaní pánové odešli ze života na následky otravy, je jasné, že tehdejší zástupci zákona měli pramalou šanci odhalit příčinu jejich smrti, a tedy i vraha. Přesto se jim to nakonec podařilo. Ale nepředbíhejme…
Problémy nejen v Olomouci
Dambrovský přišel s nápadem stát se co nejrychleji biskupem v docela nevhodné chvíli. Tenhle post v té době totiž neměl vůbec na růžích ustláno, katolíků po husitských válkách valem ubývalo a z klášterů dokonce utíkali i mniši a jeptišky. Tlak na biskupy, aby svoje ovečky sehnali znovu do toho pravého stáda, byl obrovský. Stejně tak ale hamižný Jan Philopon viděl ve větší moci také možnost shromažďovat rychleji další a další majetky, o což mu šlo v první řadě. A tak neváhal vzdálit se svému úkolu, jak jen to šlo, a místo ochrany každého života začal své bližní o život připravovat.
První podivná úmrtí
I když sám seděl na velmi vysoké a také dobře placené židli kapitulního děkana, Janu Philiponu Dambrovskému to prostě nestačilo a tahle jeho ambice stála postupně život čtyři tehdejší olomoucké biskupy.
Nejprve v roce 1572 zemřel bez předchozích zdravotních problémů velmi aktivní a také mladý, teprve 38letý biskup Vilém Prusinovský, kterého v tomto, jak se brzy ukázalo, navýsost nebezpečném úřadu nahradil Jan XVII. Grodecký. Ten statečně pokračoval v práci svého předchůdce a dokonce se mu podařilo dotáhnout do konce smysluplný projekt založení olomoucké univerzity. Jenomže ani on si na svoji funkci nestačil zvyknout a dva roky po svém jmenování biskupem, v osmačtyřiceti letech, umírá na docela stejné příznaky jako jeho předchůdce. Ukrutné bolesti břicha, které není možné léčit, křeče a smrt.
Biskup na pár týdnů
Je otázkou, s jakými pocity nastupoval na uvolněné místo další biskup Tomáš Albín z Helfenburka, ale ať už byly jakékoliv, předpokládejme, že nečekal, že ho smrt potká už za pár týdnů. Janu Philoponovi už zjevně docházela trpělivost čekat na svůj vysněný biskupský plášť další roky, a tak se rozhodl svůj postup uspíšit, jak jen to jde. To už bylo všem kolem skutečně divné a začali se poohlížet nejen po příčině tak podivných úmrtí, ale také po jejich viníkovi.
A pořád to nekončilo...
Kdo by čekal, že teď už byl konečně na řadě také sám vrah, aby se chopil povinností biskupa, bohužel by se mýlil. Je možné, že by jeho jmenováním skončila řada vražd, ale bohužel se tak nestalo. V cestě mu stál ještě další muž, nově ustanovený biskup Jan Mezoun z Telče. Ten měl oproti Tomáši Albínovi dostat od Dambrovského přece jen více času, ale stejně šlo jen o dva roky. Není tedy divu, že se další zájemci už do Olomouce nehrnuli. Až po roce se v Olomouci objevil Stanislav Pavlovský a ten se rozhodl, že udělá řádění místního traviče biskupů rázný konec.
Konečně někdo zasáhl
Jak se tak Stanislav Pavlovský poohlížel po svém okolí, brzy padlo podezření právě na Dambrovského. Jenomže uvrhnout do vězení kapitulního děkana, to přece nebylo jen tak. A tak nový biskup vše prozatím vyřešil politicky a podezřelého traviče vyslal na “pracovní cestu” do Říma. Alespoň na čas tak zajistil klidnější prostředí, ale sám musel vědět, že se Dambrovský časem vrátí a může jít znovu o život.
Důkazy proti traviči se hledaly těžko, ale nakonec se všechno podařilo a vrah mohl být předán spravedlnosti. Pro jistotu jej tedy odvezli na hrad Hukvaldy, nejprve do velmi mírných podmínek, pak ale, když se zjistilo, že se snaží bránit spravedlnosti a kontaktuje možné svědky, odvedli ho do krutého vězení.
Trestu se nevyhnul
O dalších dnech Jan Philopona Dambrovského se toho už moc neví, jisté ale je, že skončil nevalně, ostatně tak, jak si tehdy měl každý podobný vrah zasloužit, ať už nosil roztrhané kalhoty, nebo honosné šaty. Jeho život skončil v rukou kata a v Olomouci a jeho okolí bylo zase o trochu bezpečněji.
Zdroj: Rej Olomouko, Stream, wikipedie
KAM DÁL: Chyť mě, když to dokážeš: Skutečný podvodník Frank Abagnale si v životopisu vymýšlel. Kdo mu zničil pověst?
